Spojenci

U Zemeckise jsem vždy preferoval jeho poučené hry s minulostí kinematografie a se žánry (NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI I-III, FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM, MUŽ NA LANĚ) před univerzálně přijímanými a oceňovanými klasikami (FORREST GUMP). SPOJENCI spadají do první zmíněné "kategorie", protože začínají tam, kde CASABLANCA končí... a po hodinové" variaci válečného melodramatu následuje obdobně poučená a přiznaná (greenovská novela, X značící smrt) obdoba retronoiru s neonoirovým vyvrcholením, přičemž obě poloviny spojuje špionážní linie (poznají, že hrajeme manžele?, hraje manželku?). Výborně odvyprávěné dílo, ve kterém je každá informace efektivně zužitkována a ve kterém je styl založený na dlouhých záběrech s nízkou hloubkou ostrosti a prací s mnohovýznamovými odrazovými plochami nemálo opojný, v očích některých sráží "efekt předistancovanosti". Je ale dán tím, že herci hrají, že hrají, tvůrce si hraje se žánry a kinematografií... a já téhle hře dám kdykoliv přednost před partičkou karet, protože SPOJENCI jsou level MOST ŠPIÓNŮ (bez společenského přesahu týkajícího se otázky řešení zahraničních vztahů, zato s vivisekcí institutu manželství, a to pronikavěji než v podobně se žánrovými klišé pracující Zemeckisově duchařině POD POVRCHEM). (01.02.2017)

„Jakou máme šanci? Že přežijeme?“ - „60:40…že ne. Jestli oba, netuším.“ Už úvod mě velmi chytl. Snaha hrát přesvědčivě manželský pár mě bavila, o hlavní hrdiny jsem se bál (zbytečně, ale co už) a především jim v jejich počínání fandil. Výborné byly hlavně pasáže s mícháním karet a večírkovou přestřelkou. Navíc, nemám moc rád samoúčelné milostné scény, které jsou ve filmech jen proto, aby byly, avšak ta za písečné bouře měla cosi do sebe. Což se ovšem nedá říct u „efektní“ scény porodu, kdy jsem protáčel oči v sloup. Chvíle relativního klidu rodinného života měly svoje opodstatnění, člověk si o to více užil tu postupnou prohlubující se nedůvěru, zpětné promítání si jistých indicií, podezřívání, zmatenost a strach z pravdy, to mě bavilo hodně. O to víc jsem smutnil z krapet naivní akce ve Francii (nejslabší části filmu). Protože i konec, ačkoliv trochu natahovaný, byl překvapivě výborný. Celkově mi tahle podívaná vychází na slušné 4*. „Velvyslanec přijede přesně ve 20.30.“ - „A když se zpozdí?“ - „Je to Němec. Přijede včas.“ (05.05.2017)

Hodně jsem se rozhodoval jestli mám hodnotit na 80% nebo 60%, je to totiž úplně přesně 70%. První půle doslova nuda. Je to takový hezký příběh s hezkou výpravou kde se nic neděje, poznáte krásy Casablanky z roku 1942, krásný francouzský styl budov á la Paříž s nádechem orientu, chodící velbloudy v ulicích a staré auta z třetí říše. Prostě idylka na sobotní dopolední oddech po páteční pařbě, kdy se vám nechce moc přemýšlet a kdy si chcete uvařit snídani a u filmu luštit třeba křížovky, nebo posílat fotky z předešlého večírku. Jenže kvůli tomu do kina nechodíme, že? Druhá půle začala alespoň trošku povedenou scénou s písečnou bouří a ta mi trošku nabudila testosteron a já se začal konečně probouzet z deliria. Začal jsem lehce vnímat problémy nacisty ovládanému Vichistickému režimu v této orientální zemi, kterou chtěli spojenci získát díky strategicky významnému přístavu. Začal jsem jim fandit, ale stále taková pohodička idylka, která už byla i skoro ve 3/4 a stávalo se to tak trochu nechutně nezajímavé. Poté konečně pořádný zvrat, a začalo ródeo, které si Brat Pitt alias Max Vatan vysnil po válce. Posledních 30 minut opravdu tedy konečně obrat a mě film začal opravdu bavit. Byly v něm cítit konečně pravé emoce, jenže dalo se jim věřit? Poslední scénu milostného páru jsem hltal a zanechala ve mě hluboký dojem, odcházel jsem ze sálu spokojen. Zemeckis má ale na víc, stejně jako film a doma se mi rozložilo, že vlastně konec zachránil vše a mohli v klidu vypustit 80 minut filmu. Proto nakonec pouze za *** i když pocitově na 69,9%. Výkony Pitta a Cotillard nezklamali. (26.01.2017)

R. Zemeckis málokedy sklame, ale i tak som k filmu pristupoval opatrne, predsa len vojnový žáner ešte neskúsil, aj keď vojnové scény z Foresta Gumpa boli výborné. Nakoniec sú Spojenci o dosť lepším filmom než som očakával. Stačili úvodné minúty a nádherné pristátie padákom v púšti a film si ma získal. Pitt a M. Cotillard si parádne sadli, Marion je vážne skvelá, príjemná a sympatická herečka. Akčných scén nie je veľa, ale ak sú majú úroveň. Zaujal ma nevšedný pôrod počas bombardovania a pátranie po pravde o jeho manželke bolo napínavé. Film ako celok pôsobí kompaktne, v podstate mi nič nevadilo a fakt sa teším na vydanie filmu v bluray kvalite, keď si to pustím v plnej paráde. 80%. (19.02.2017)

|65%| Viděno v kině. Podle traileru jsem na to původně do kina jít nechtěl. Avšak, kinomaniak jsem velký, tak jsem nakonec zašel. Dopadlo to asi zhruba tak, jak jsem očekával. Žádná velká pecka, ale na druhou stranu to je film, který se nedá moc kritizovat. Bál jsem se, že to bude takové moc přehnané a nereálné. Možná se tu pár takových scén našlo, ale moc jich nebylo. Tato válečná tématika se bude nejspíš furt a furt ve filmovém zpracování opakovat. Ale proč ne? Tento snímek má pomalejší tempo, má dostatek prostoru na rozvinutí hlavních dvou postav – a to mi docela vyhovovalo. Samozřejmě, jsou tu občas scény, které mi moc nevyhovovali, menší nelogické jednání postav apod. Akčních scén tu moc není, ale o to ani nejde. Jsou tu dvě delší a výborně natočeny. Ve finále jen pár přímých zabití. Jako drama to až tak moc dobře nepůsobí, napětí apod – toho je zde minimum. Ale jak říkám, nedá se to moc kritizovat. Úplné finále bylo vcelku rozumné, bál jsem se, že to bude přehnané. Herci jsou výborně zvoleni. Brad Pitt a Marion Cotillard to zvládli dokonale. Hudba rovněž solidní. Tu čtvrtou hvězdu bych rád přidal, ale to by musel scénář obsahovat nějakou dramatickou scénu, něco víc zapamatovatelnějšího a trochu lépe pojato, než aby to bylo takové s nadhledem, jak tomu v tomto filmu bylo. Podruhé už to asi nedám, ale na to jedno shlédnutí, to nebylo zlé. (03.02.2017)