Svatá Klára

Překvapující adaptace Kohoutovy satiry Nápady svaté Kláry, uvedená v karlovarské soutěži, odkud si režisérské duo Ori Sivan – Ari Folman, dnes proslulý tvůrce experimentující s animátorskými postupy, odneslo Zvláštní cenu poroty. Oproti dřívějšímu exilovému zpracování Vojtěcha Jasného, zachovávajícímu alegorický tón a české reálie, se debutující dvojice pustila do nesvázané, až extravagantně stylizované verze, jež rozehrává původní fantaskní, věšteckou zápletku po svém. Nadpřirozená schopnost spolužačky Kláry tu je bizarně okolím probírána v souvislostech s ruským (krymským) původem její rodiny, záhadnou (snad tarkovského) Zónou, a dívka od své obdobně zkušené matky získává radu, ať počká, než při prvním zamilování magická předvídavost pomine. Svěží a svérázný tón, nesoucí se v atmosféře rockové muziky 90. let, protíná vyprávění vděčně zabarveným filtrem zaměřujícím se výrazně na teenagerovský svět, mladistvé vzpoury (proti škole, proti systému, za revolucí), rozpaky a emoce a první doteky lásky. (12.01.2014)

Asi tak 13 let uplynulo od doby, kdy jsem Svatou Kláru viděl poprvé. I po letech jsem si pořád pamatoval různý útržky a jednotlivý scénky a chtěl jsem to vidět znovu. Jenže název jsem zapomněl, takže jsem nebyl schopnej vypátrat, co to bylo za film. Až nedávno jsem úplně náhodou tady narazil na nějakej film Svatá Klára, jehož název mi sice nic neřikal, ale po přečtení obsahu jsem si uvědomil, že to je ono. Svatá Klára je v podstatě celkem o ničem. Nebo jestli to bylo o "něčem", tak já jsem to prostě nepochopil. Je to jakási bizarní, fantasmagorická, lehce kyberpunková story o tom, jak nějaká partička spolužáků ve věku cca 14 let jen tak různě zevluje po všemožnejch depresivních a ošuntělejch místech, občas jdou do školy, nebo vykládaj něco o nějaký revoluci. Zní to jako blbost, ale z nějakýho nevysvětlitelnýho důvodu mě ten film hned od začátku zaujal a já se od toho nemoh odtrhnout. A to já teda jinak "divný" filmy zrovna moc nemusim. Hodnotim teda celkem vysoko, ale nejsem schopnej to nijak racionálně zdůvodnit... (08.10.2012)

Co opravdu nesnáším, jsou adaptace výborných literárních děl, které se snaží být originální, ale ve výsledku působí neskonale hloupě. Zařekl jsem se, že hodnocení odpad se vyvaruji, ale už jsem tohle předsevzetí třikrát porušil a jestliže jsem tak ohodnotil prznění Kunderova díla, můj obdiv a úcta ke Kohoutově zábavné a poučné knize mi velí zachovat se stejně. Byl to první izraelský film, který jsem kdy viděl a myslím, že i nadobro poslední. Jestli takkhle Izraelci nákladají s literárními skvosty, ruce pryč od jejich filmů. (13.07.2009)

Snažil jsem se dodívat do konce. Příběh je primitivní a zpracování příliš naivní. Buď to posral Kohout nebo židé. Nemám ani nejmenší chuť studovat předlohu. Ale pokud to neposral Kohout a posrali to židi, vězte, že na tom dělal s Mašínovou a historie ví, co umí bratři Mašínové na hranici se samopaly.... (20.09.2011)

Veľmi nerád hodnotím odpadom, ale čo je veľa to je veľa, všetko má svoje hranice. Neviem čo sa pánu Kohoutovi honilo hlavou keď písal predlohu, ale určite to nebolo nič dobré. Alebo možno, že mu krivdím, možno len to prevedenie do filmovej podoby bolo katastrofálne, ťažko povedať. No v každom prípade si knihu neprečítam, po tejto filmovej sračke som stratil aj najmenší záujem. Všetko tu bolo nesympatické a iritujúce, od filmových postáv, výpravy, réžie, hercov až po všeobecne údesnú atmosféru. Jediné čo by mohlo aspoň ako-tak zaujať bola bizarná predstava toho prostredia, v ktorom sa postavy pohybovali, no bez pridanej hodnoty to aj tak nemalo žiaden význam, boli to len obrázky kulís, nič viac. A príbeh samotný? K tomu sa už radšej nebudem vyjadrovať. Nepamätám si iný film, kde by sa mi od nudy a celkového znechutenia chcelo grcať, veď už len ten základný motív námetu bol tak banálny a šedivý až hrôza. Aby som to zhrnul - film je len sled nič nehovoriacich príšerne nudných obrázkov kulís a nesympatických postáv s ich nezáživným jednaním, banálnou pointou a trápnym romantickým pokusom na záver. (03.07.2017)