Příslib

Láska za časů Arménské genocidy. Turecký zločin tu je sice všudypřítomný, ale ten hlavní prim hraje milostný trojúhelník sestávající se z amerického novináře, mladého medika a arménské krasavice, což má za následek, že filmový svět zůstává stále Arménům něco dlužen. Ale i tak se mi to líbilo. Výprava je nádherná, když dojde na nějaký ten masakr, tak má film sílu a vystačí si bez nějakých výrazně explicitních scén, herecky parádní a v případě Charlotte Le Bon už pomalu přemýšlím, koho nahradí v mojí topce a navrch emoce, které jsou možná trochu prvoplánové, ale na mě fungovaly. 85% a docela by mě zajímalo, co na to říká Turek. (16.08.2017)

Celé je to takové ustrašené a klouzající po povrchu, ani v milostné linii ani ve scénách utlačování slabších nejdeme na dřeň, bojíme se přidat plyn, o rozsekaných a vykuchaných lidech jen mluvíme. Celkově se na další příspěvek režiséra Terryho George dobře koukalo, ale po jedné stěžejní dějové události jsem si říkal, zda to tvůrci dotáhnou do líbivého finále, s kterým jsem tak nějak počítal. Jenže ona přede mnou byla ještě skoro hodina. Zmiňovaný závěr je nakonec lepší, než jsem čekal. Statisícové vyvražďování Arménů Turky během let 1915 až 1918 bylo podle mnohých názorů první jednoznačnou historicky zaznamenanou genocidou v dějinách. A Turci podle všeho inspirovali nacisty při přípravě židovského holokaustu. Namísto toho, abychom se o konfliktu dozvěděli víc, je nám předložena (divácky vděčnější) milostná linie, která představuje „boj“ dvou mužů o srdce jedné ženy. Funguje jen částečně. Dobová atmosféra je naopak výtečná, několik momentů rovněž. A ač Oscara Isaaca rozhodně nepovažuju za herce s pestrým výrazovým rejstříkem, já se docela bavil. Každopádně při devadesátimilionovém rozpočtu obrovský komerční propadák. (19.07.2018)

A je to. Jeden doufá v konečně pořádnou ránu do věčného židobyznysu a monopolu na vyhlazování, kterými pravidelně dvakrát do roka cílevědomě krmí celosvětové filmové distribuce, aby každého, koho už to docela obyčejně sere, mohli označovat za antisemitu, a místo ostré Arménské genocidy se dočká tupé arménské telenovely, plné zubokazného tureckého medu a přeslazených Marlenek. Telenovelu, v níž nechybělo málo, a jediný nepřizdisráčský a totálně kůl americký pissálek spolu s ještě hustějším a kůlovějším americkým velvyslancem se vylodili v Anatolii, dobyli Konstantinopol, přeplavali Bospor, vyčistili Západní frontu, vyhráli první světovou a ještě při tom sepsali Šindelijanův seznam. A do toho všeho pydlooká vypleštěná francouzka, hrající charakterově pokřivenou arménskou štěrbinu, hoří takovou láskou k výše zmíněnému pissálkovi, až z toho opíchá prvního Naránějana, který ji pípne na radaru, což ji existenciálně rozpoltí. Naránějan je však ženat, vzniká tolik napínavý mezinárodní milostný kosočtverec a otylé hospodyňky si budou dozajista samým napětím pálit enormní spodní prádlo a okusovat madla žehliček, kdo že to nakonec bude zholokostěn. A genocida? Na tu jebat, když je tu ta láska! Pohodíme v jediném záběru k řece pár vymydlených a vyfintěných figurantů, jemně jim zacákáme xichty kečupem, aby se z toho holkám za prkny náhodou hrůzou neroztřásly všechny brady, a jen budeme verbálně erkově tvrdit, že byli totál vykuchaní, rozsekaní, naklepaní a pomletí. No děsivý děs. Tak nic, no, třeba se i Arméni jednou prolichví do centra šoubyznysu, ISIS jim povolí otevřít si v Aleppu nějaký ten Judassic park a Jerevanwood to píárko taky rozjede pěkně naprudko. (15.07.2017)

Nevěděla jsem vůbec, o čem film je, jenom jsem se chtěla podívat na film kvůli Christianovi a Oscarovi. Jakmile jsem si uvědomila, o čem to bude, a jakmile jsem viděla, že filmaři do snímku zařadili i scénu, kde se milenci rozbrečí v kostele dojetím z hudby, již tam poslouchají, musela jsem promítání stopnout. Šla jsem si pustit Luys i Luso klavíristy Tigrana Hamasyana a Defixiones - Will And Testament od Diamandy Galás (pokud člověk nemá povahu pro tento druh hudby, tak jako shrnutí postačí skladba Orders from the Dead), šest dní jsem brečela a truchlila a potom si šla pustit zbytek filmu. Bez tohoto prožitku by mé hodnocení bylo nižší, protože film sám o sobě nemá žádné zvláštní "umělecké" kvality nemá, nicméně inspiroval mě k dalšímu pátrání a to musím ocenit. P.S.: Tom Hollander! (11.11.2020)

Navzdory skutečnosti, že jde o tuctové a nikterak zvlášť přelomové historické melodrama, mne snímek velmi oslovil. Oslnila mne zejména výprava, jelikož zvolené lokace (obzvláště Istanbul) byly skutečnou pastvou pro oči a jejich krása vynikala jak zásluhou přirozeného filtru, tak i skvělé práci kameramana. Zápletka týkající se milostného trojúhelníku pak sice nepřinesla nic zásadního na poli filmového umění a romantická linie působila občas poněkud křečovitě, nicméně rozhodně nebyla nesnesitelná a jakžtakž i fungovala - jednak totiž klidné tempo divákovi alespoň umožnilo přilnout k postavám a jednak historické pasáže a válečné sekvence okořenili všechna ta romantická klišé. Herecké výkony též hodnotím pozitivně, obzvláště Oscara Isaaca v hlavní roli, jelikož svým herectvím zastínil i mého oblíbence Christiana Balea, který byl důvodem, proč jsem dal "The Promise" šanci. (21.10.2020)