Olivier, Olivier
Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Agnieszka HollandKamera:
Bernard ZitzermannHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Brigitte Roüan, François Cluzet, Jean-François Stévenin, Grégoire Colin, Marina Golovine, Frédéric Quiring, Mathias Jung, Faye Gatteau, Alexis DerlonObsahy(2)
Filmové drama o znovunalezeném synovi. Manželé Serge a Elisabeth Duvalovi žijí na francouzském venkově se svými dětmi. Nadine a Olivier jsou typičtí sourozenci, kteří se perou a zároveň mají rádi. Jednoho dne pošle matka malého Oliviera k babičce s obědem. Od té chvíle jej už nespatří. Policista Druot, jenž zmizení dítěte vyšetřoval, se po 6 letech na policejní stanici v Paříži, setkává s chlapcem, který je Olivierovi nápadně podobný. Bohužel si ale nepamatuje na svoje dětství. Druot je přesvědčený, že je to Olivier, a hned kontaktuje Elisabeth Duvalovou. Začíná vzpomínání a utváření toho, co se před léty vlastně stalo...
Film inspirovaný skutečným kriminálním případem, s poetickými i psychologickými prvky, natočila režisérka Agnieszka Hollandová. Hudbu k němu napsal uznávaný polský skladatel Zbigniew Preisner, který připravoval také k snímku Evropa, Evropa a rovněž velmi úspěšně spolupracoval také s filmařem Krzysztofem Kieslowským (na seriálu Dekalog a volné filmové trilogii Tři barvy: Modra, Bílá, Červená).
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (20)
příběh s velmi bolestným dějem a překvapivým koncem.Fakt mě to dostalo na kolena i když některé scény byly dost nedotažené,překotné a jakoby šité horkou jehlou.Myslím že režisérka měla na postavě Olivera víc zapracovat - přišlo mi,že jeho role je tam jenom přidaná hodnota aby ten konec byl překvapivý.Věc názoru.. Ale u mě dobrý. ()
Dobře psychologicky prokreslené postavy jednotlivých členů rodiny, přičemž každá z nich je dosti komplikovaná osobnost, uvěřitelné herecké výkony, neustále přítomné napětí i trochu nečekaný obrat v závěru. Olivier, Olivier se tak řadí k těm filmům, nad kterými budu ještě nějakou dobu dumat a v mysli promítat jednotlivé záběry. ()
Vícevrstevnatý snímek o složitosti lidské psychiky. 1) 44letá Agnieszka Hollandová (scénář a režie) nezklamala ani v tomto případě. Skvělá práce s náznakem a zkratkou, typově přesní herci a to poselství... 2) Ve snímku se prolíná dobro a zlo, sympatie a antipatie, skutky dobré i špatné tak jako v životě. Není vždy snadné určit, co je co, někdy to nejde vůbec. 3) Všichni jsou nějakým způsobem úchylní, otec, matka, obě děti, soused Marcel i inspektor Druot. Trochu mi to připomíná vtip, že dnes už medicína pokročila natolik, že nenajdete zdravého člověka. Hollandová jasně demonstruje, že "úchylnost" v jisté míře je imanentní lidské psychice. Jinak řečeno, všichni jsme nějak cáklí. 4) Zaujali mě 17letý Grégoire Colin (Oliviere) a 23letý Frédéric Quiring (soused Marcel). ()
V každém případě velmi dobře udělaný příběh, který musel diváka strhnout. A nejzápornější postavou se nám nakonec vyjevil policejní inspektor, který naaranžoval objevení Oliviera po šesti letech. Tady bylo nakonec i jedno slabé místo, které autorům scénáře odpouštím. Hoch, který sehrál onu hru na Oliviera, přece musel z něčeho žít, musel chodit do školy. Žádného z rodičů nenapadla tahle myšlenka. Především zaujaly mimořádné herecké výkony všechn hlavních postav - od obou Olivierů i Nadine, přes matku, otce až po úchylného Marcela... ()
Pohřešovaný, zmizel v obilných polích. Nic nás už nečeká, jen pusto a prázdnota. Slzy stékají s tvojí pomocí. Smutek, bolest, osočování. Návrat ztraceného syna. Radost, euforie, nečekané procitnutí. Buď u nás vítán. Je to ON?! Vytržené listy z památníku dětství. Vrať se k nim zpátky v dospělosti. Rodinné shledání, pravdy zjištění, mezi "sourozenci" jiskření, láska stojí v popředí. ()
Reklama