Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Agnieszka HollandKamera:
Bernard ZitzermannHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Brigitte Roüan, François Cluzet, Jean-François Stévenin, Grégoire Colin, Marina Golovine, Frédéric Quiring, Mathias Jung, Faye Gatteau, Alexis DerlonObsahy(2)
Filmové drama o znovunalezeném synovi. Manželé Serge a Elisabeth Duvalovi žijí na francouzském venkově se svými dětmi. Nadine a Olivier jsou typičtí sourozenci, kteří se perou a zároveň mají rádi. Jednoho dne pošle matka malého Oliviera k babičce s obědem. Od té chvíle jej už nespatří. Policista Druot, jenž zmizení dítěte vyšetřoval, se po 6 letech na policejní stanici v Paříži, setkává s chlapcem, který je Olivierovi nápadně podobný. Bohužel si ale nepamatuje na svoje dětství. Druot je přesvědčený, že je to Olivier, a hned kontaktuje Elisabeth Duvalovou. Začíná vzpomínání a utváření toho, co se před léty vlastně stalo...
Film inspirovaný skutečným kriminálním případem, s poetickými i psychologickými prvky, natočila režisérka Agnieszka Hollandová. Hudbu k němu napsal uznávaný polský skladatel Zbigniew Preisner, který připravoval také k snímku Evropa, Evropa a rovněž velmi úspěšně spolupracoval také s filmařem Krzysztofem Kieslowským (na seriálu Dekalog a volné filmové trilogii Tři barvy: Modra, Bílá, Červená).
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (20)
Tohle znepokojující, tragédií zkoušené rodinné drama, nejlépe vystihují dva momenty. Úvodní záběr na sluncem zalité pšeničné pole, ve kterém si hrají sourozenci Nadine a Olivier a závěrečný pohled na prázdnou, ve tmě se pohupující dětskou houpačku. Celý film byl hnán překvapující, ale i mazanou silou k tajemství, ležícím pod povrchem tohoto skvělého filmu. 80% ()
V každém případě velmi dobře udělaný příběh, který musel diváka strhnout. A nejzápornější postavou se nám nakonec vyjevil policejní inspektor, který naaranžoval objevení Oliviera po šesti letech. Tady bylo nakonec i jedno slabé místo, které autorům scénáře odpouštím. Hoch, který sehrál onu hru na Oliviera, přece musel z něčeho žít, musel chodit do školy. Žádného z rodičů nenapadla tahle myšlenka. Především zaujaly mimořádné herecké výkony všechn hlavních postav - od obou Olivierů i Nadine, přes matku, otce až po úchylného Marcela... ()
Je to zvláštní film. Asi by se něco takového v reálném životě nestalo, myslím ty okolnosti návratu Oliviera... Teď jsem si přečetl jeden ze zdejších obsahů a je tam napsáno, že je to podle skutečné události. Aha! Realita někdy překračuje naši fantazii. Všichni jsou tu více či méně vyšinutí, i ti, o kterých si myslíte, že nejsou. Celý film má zvláštní nepopsatelnou atmosféru, o které nevím, jestli se mi líbila, nebo mi byla nepříjemná. Něco přesně mezi. ()
Jak popsat tvůrčí klady francouzského dramatu v režii Agnieszky Holland, abych příliš nespoileroval? Tak mohu říct, že do napětí mne svým způsobem ponořil již úvodní prolog, který v první větě informoval, že film je inspirován skutečným případem a v druhé zase, že podobnost postav se skutečnými osobami je čistě náhodná... tak jsem si říkal, neodporují si ty dvě prohlášení navzájem? Ale po skončení filmu s tímto pohlcujícím vyprávěním mám pocit, že tohle skloubení zde možné, ba reálné bylo. Příběh o ztraceném a možná i znovunalezeném Olivierovi by mohl v jiném podání fungovat jako napínavá detektivka s velmi experimentálním krokem ze strany policisty... paní režisérka nicméně přichází se silným rodinným dramatem s působivým rozehráním napjatých vztahů a detailně vykřeslenou psychologií postav (včetně dětských) v rodině. Osobitý rukopis nepostrádá přímo poetické momenty, ale i v jejich doprovodu dokáže Hollandová vytvořit atmosféru, v níž stejně sálá po celou dobu napětí, nechává skvěle gradovat děj s odstupem šesti let od hlavní události, který nám postupně odtajuje jednotlivá zákoutí. Závěrečná vyvrcholení v několika vrstvách mi málem vzala dech, a současně mne zpětně nutí po skončení filmu klást otázky, přemýšlet nad hlubokým příběhem a myslet nad celou řadou scén, které mi asi ještě dlouho v paměti zůstanou. Jo, jo, krásné čisté drama výjimečného kalibru. 95% ()
Chudák holka... ta to odnesla ze všech nejvíc. :/ Přizvukuju emmě53, že každá z postav by stála za podrobné prozkoumání, velmi poutavě podáno. Z některých replik úplně mrazí: "Měla snad umřít ona? -Jo, byla bych radši!" (A Nadine je navíc přímo u toho!) Ani sebehlubší zoufalství nemůže takovou reakci omluvit. A ani sebelepší péče tomu dítěti takovou ránu nezacelí. ()
Reklama