Sing Street

SPOILERY! „Videla si Návrat do budúcnosti?“ – „Videla som všetky filmy.“ Nie je to až také dobré, ako Love Song, ale írske prostredie tomu veľa dáva, texty pesničiek sú zasnené a poetické a polovicu všetkých tých skvelých ksichtov by som chcel vidieť v nejakom novom filme každý rok v nasledujúcom desaťročí. Faktom je, že scenár je miestami nie príliš vydarený. Koniec je možno až príliš otvorený a v podstate všetci členovia kapely, až na speváka, sú iba štatisti, nie sú psychologicky postačujúco prepracovaní a nikto z nich nemá dôstojný koniec, proste zrazu zmiznú z plátna. S pani manželkou sme nepochopili ani moment, v ktorom hrdinov starší brat prisľúbi sólo na koncerte a potom tam bez vysvetlenia nie je. Wtf? Inak ale príjemné prekvapenie, ktoré s pribúdajúcimi minútami (najmä ku koncu) naberá na intenzite a dojákovosti. P.S. – Zachytil som v pár tunajších komentoch názor, že hrdina sa na konci na svoju kapelu vybodol. Pred jeho útekom je jasne povedané, že si berie demo ich nahrávky a do Anglicka cestuje aj práve preto, aby sa kapelu pokúsil predať vydavateľstvu. (14.04.2017)

Kolik kapel asi vzniklo kvůli jediné konkrétní ženské? Myslím, že bychom se nedopočítali. Takže jakkoli střeleně vypadá úvod tohoto retro hudebního filmu, rozhodně proti tomu v zásadě nic nemám. Irsko v 80. letech byla země, kde happyend znamenalo odsud utéci. A do této doby zasadil John Carney příběh mladého šikanovaného outsidera, ve kterém zužitkoval jak svůj cit pro hudbu, tak momentální retro nálady a pomrkávání po tom, jak vypadala hudební scéna v 80. letech. Carneymu tyhle nízkorozpočtové filmy jdou skvěle, tak mu radši nedávejte moc peněz ani herecké hvězdy. Za mne o parník lepší než vychvalovaný La La Land. (30.03.2017)

"Být v kapele je jako být v armádě. Všichni si kryjeme záda." To jo, dokud do toho nevpadne první láska a hormonální bouře... Sing Street je příjemný osmdesátkový stylový retro s atmosférou. Jako oddechovka vysoce funkční, ale žádná přidaná hodnota jako byla např. u Borcuchova Vše, co miluji (Wszystko, co kocham) tu není. (14.01.2017)

[3,5*]     "So, what do you play yourself?"     Potešila ma táto milá komédia (alebo ak chcete, dramédia) o dospievaní, o prvej láske, či o hudbe 80. rokov, ku ktorej cítim nostalgiu, keďže som na nej vyrastal (jasné, Duran Duran naozaj nie sú Beatles, ale v tej dobe pre mňa dosť znamenali). Film ma bavil svojim humorom, ale dokázal ma zasiahnuť aj po emočnej stránke (výborná romantická linka). Postavy stvárnené novými tvárami sú takí správni týpkovia s pôvabnými akcentmi, hlavný hrdina Conor (Ferdia Walsh-Peelo) je sympaťák, ktorému sa dá fandiť, objekt jeho túžby, Raphina (Lucy Boynton), je príťažlivá a iskrenie medzi nimi je ukážkové. Mimochodom, obaja títo mladí herci, vtedy prakticky neznámi, si odvtedy stihli zahrať významné role v oscarových filmoch (CODA (2021), resp. Bohemian Rhapsody (2018)). Potešil ma krásny odkaz na môj milovaný Back to the Future (1985), nepotešil ma ale záver, v ktorom film stráca dych a začína prevládať scenáristická naivita. Preto som sa aj v poslednej štvrtine filmu priklonil k 3 hviezdičkám, hoci som dovtedy bol presvedčený, že dám 4.     "You want to have actual sexual intercourse, right?" "Yeah. What, what?" (19.09.2022)

Na prvním místě musím vychválit velmi povedené, chytlavé písničky, které perfektně nostalgicky zapadají do poloviny 80. let a stylu britských legend (Duran Duran, The Cure aj.). Myslím ty původní, složené pro film, avšak potěší každá na moment znějící klasika. Díky nim jednoduchý, téměř bezmráčkový příběh školní dublinské kapely - i trošku komplikovanější první pubertální lásky a konečného úniku z neperspektivních, šedých životních vyhlídek - bez námahy obhajuje pevnou 4. hvězdu, přestože ve vážnějších (nejen sociálních) podtónech víceméně povrchně tápe (kluk nemá na druhé - černé - boty, ovšem barvitých kostýmů a líčení podle svých idolů vystřídá přehršel). (17.03.2017)