Mžitky

Vyborne natoceny zivotopisny film o polskem umelci Wladyslawovi Strzeminskim a jeho povalecnem ustupu ze slavy a uznani az po jeho zivoreni. Klobouk dolu pred Wajdou, jaky skvely film dokazal v devadesati letech natocit. Ponura atmosfera, pocit bezvychodnosti a slusna vyprava. Dobre herecke vykony v cele s vynikajicim Lindou. (27.08.2017)

Andrzej Wajda nepatřil do starého železa ani v devadesáti. Smekám! Zápas o uměleckou integritu s tupou masou papouškující stranické doktríny se určitě nedal vyhrát, ale někteří umělci ho prostě nedokázali vzdát. Jednoho takového výborně ztvárnil Bogusłav Linda, a ani to není tak plakátově jednoznačný hrdina, jak jsem se obával. Druhou nejdůležitější roli podobně bravurně zvládla Bronislawa Zamachowská, a mně přišlo, že perspektiva tohoto světa z pohledu dcery je ještě větší síla, než osud samotného malíře. (22.02.2024)

Tento životopisný snímek vyprávějící o avantgardním polském malíři Wladyslawu Strzeminském mě jen utvrdil v přesvědčení, jak důležité je, že komunisté byli před více než třiceti lety v zemích Východního bloku odstaveni od moci. Jejich nadvláda nicméně i přesto stihla napáchat zničující škody. Z té totální destrukce jedince a jeho osobnosti, potažmo celé společnosti, na níž film Andrzeje Wajdy poukazuje, opravdu mrazí. (75%) (15.02.2023)

Boguslaw Linda je Pan Herec a doufám, že za tuto roli bude sklízet ceny široko daleko. Film je to skvělý, hodně temný a depresivní, čiší z něj bezvýchodnost a boj s větrnými mlýny. Talentovaný malíř a oblíbený profesor je systémem vláčen do totálního vyčerpání a smrti. SPOILER !!! Následkem zranění z První světové války neměl jednu ruku, nohu a neviděl na jedno oko. Vyučoval teorii umění a vidění světa, které se neshodovalo s novým socialistickým realismem, proto bylo mnoho jeho malířských a architektonických děl režimem zničeno. Poslední film Andrzeje Wajdy je podle skutečných událostí. (20.05.2017)

Nudné, schematické, chladné a hlavně zbytečné. Strzeminského jsem neznala před zhlédnutím filmu a neznám ho ani po něm, vím, že neměl ruku a neměl nohu. Ale v čem bylo jeho kouzlo, proč jej zbožňovali studenti, to jsem se nedozvěděla. Za to vím, že kouřil. Wajda poskytuje naprosto zbytečné informace, naprosto nic neříká o pocitech postav, ale za to důsledně vodí diváka za ručičku, když mu chce předvést nějakou velmi nudnou historku ze života malíře. (16.09.2017)