Panna a netvor

Oceňuji, že i československá kinematografie má svou "Krásku a zvíře", a filmu si cením ještě o to více kvůli tomu, jakým způsobem přistupuje k tomuto klasickému příběhu. Herzova pohádka oplývá čarokrásnými a zároveň děsivými až takřka hororovými výjevy, jež jsou doplněny nepřeslechnutelným a podmanivým varhanním doprovodem Petra Hapky, posilujícím pohádkově děsuplnou atmosféru filmu. Panna a netvor je příběhem o lásce, strachu a marnivosti - a v neposlední řadě o tom, že knihu nelze soudit podle obalu. Trochu jsem postrádal nějakou vsuvku, jež by vysvětlila netvorovo prokletí, avšak na druhou stranu mě velmi zaujaly všudypřítomné "vnitřní hlasy", jež dodávaly postavě netvora na plastičnosti. (29.01.2021)

Základom úspechu je výprava, Hapkova hudba, obsadenie, kostýmy atď. Scenár je až niekde vzadu. Ale na tomto notoricky známom príbehu nebolo toho veľa čo pokaziť, takže fokus na výtvarnú a hudbnú stránku dáva zmysel. Tým pádom aj Herzovo rozhodnutie, že rozprávkový scenár nakoniec vezme, bolo veľmi rozumné rozhodnutie a film tak získal neopakovateľnú atmosféru. Či to je alebo nie je film určený aj pre deti je otázne, pretože ako dieťa som ho mal tiež rád a nemal som z neho nočné mory, skôr som si ho zaradil niekde po bok Nekonečného príbehu, ale predsa len o triedu nižšie. (26.12.2018)

Častokrát zde lze číst, že pohádka není pro děti. Horší je, že v mém případě není ani pro dospělé- už vícekrát jsem večer doma o samotě držela v ruce kazetu a moc se chtěla dívat- NELZE! Zbaběle vyčkám na večer, ve kterém nejsem sama a pak si tuhle krásu dopřeju. Výčet superlativů je dlouhý: krásná hudba Petra Hapky, každý záběr, který by se mohl stát obrazem (opravdu krásně udělaná scéna, do detailu- co záběr, skvost), hrůza úvodní scény, má velmi oblíbená chvíle, při které se jakkoli očekávaně lekám dvacet let- ruka dopadnoucí na rameno tatínka ve chvíli, kdy utrhne růži (+ úlek podpořen v tu chvíli zaznějící hudbou), výkon Václava Vosky (od začátku mne dojímá). Jako dospělou mne navíc film zaujal i pro nádherné dialogy- monology netvora- mají co říct, jsou to vlastně krásné filozofické úvahy. se kterými nelze, než se ztotožnit. Nakonec: ačkoli pana Harapese nemusím a nikterak mne neoslovuje, zde byla volba pana Herze velmi šťastná- až do závěru filmu zde herec nemůže působit mimikou, jeho dominantním hereckým projevem, kterým musí vyjádřit jakékoli rozpoložení duše, je pouze pohyb těla- logicky tak volba představitele hlavní role směřovala do řad baletních, či tanečních. (22.06.2010)

Herzovi zřejmě může nejeden pediatr a dětský psycholog poděkovat za to, že nemá nedostatek práce. Věru nevím, jestli mu mám odpustit, že jsem se u toho coby dítko věku stěží školního klepala hrůzou a poté si na rodinných procházkách zakrývala oči, když jsme procházeli kolem brány místního zámku, která se v Panně a netvorovi objevila. S ohledem na české pojetí pohádek by tomu sedlo spíše označení romantický horor, ale na druhou stranu se Panna a netvor blíží tradiční grimmovské pohádce (stačí si vzpomenout na to, že v původní verzi Sněhurky je zlá macecha odsouzena tančit v rozpálených střevících, dokud nezemře, nebo na zamlčovaný fakt, že v Popelce matka svým vlastním dcerám uřízla prsty, aby pro změnu střevíček obuly) víc než naše vžité představy. Tak nebo onak je to film nesmírně krásný a působivý, s nádhernou Hapkovou hudbou, atmosférou, jež by se dala krájet, půvabnou Zdenou Studénkovou, několika zajímavě pojatými detaily (proměna ruky) a úvodní scénou, která zašlapává do země leckterý profláklý zahraniční horor. Ale nadpozemské Cocteauovo pojetí mi sedne přece jenom víc - a ta stylizace Netvora, která uvízla v půlce cesty mezi šelmou a dravým ptákem, se mi zdá už přece jen trochu příliš. (30.07.2007)

Pojďme se krásně bát, než z netvora stane se baleťák a panna přestane býti pannou.. Není bez zajímavosti, že Herzova romantická pohádka s hororovými prvky se z úsporných důvodů natáčela současně s jiným autorovým startérem dětských depresí a pomočování (Deváté srdce) a Jurajovi nutno přičíst k dobru, že i do exteriérových scén v lesích, co vypadaly jak sibiřská tajga po pádu meteoritu, vnesl neodolatelně děsivé kouzlo. Hlavní hybná síla filmu (Hapkův ústřední klavírní motiv), je tady sám o sobě za pět hvězd, ovšem ty "volume up" varhany z kremační síně začnou být po čase otravně ohlušující, až by z toho háral pes. Zajímala by mě gáže pana Vosky, když na začátku bylo v lese zahaleném mlhou skrytým podtextem řečeno: „Ty se hlavně starej o to, aby Voskové měli co jíst a pít..“ (02.11.2010)