Panna a netvor

Častokrát zde lze číst, že pohádka není pro děti. Horší je, že v mém případě není ani pro dospělé- už vícekrát jsem večer doma o samotě držela v ruce kazetu a moc se chtěla dívat- NELZE! Zbaběle vyčkám na večer, ve kterém nejsem sama a pak si tuhle krásu dopřeju. Výčet superlativů je dlouhý: krásná hudba Petra Hapky, každý záběr, který by se mohl stát obrazem (opravdu krásně udělaná scéna, do detailu- co záběr, skvost), hrůza úvodní scény, má velmi oblíbená chvíle, při které se jakkoli očekávaně lekám dvacet let- ruka dopadnoucí na rameno tatínka ve chvíli, kdy utrhne růži (+ úlek podpořen v tu chvíli zaznějící hudbou), výkon Václava Vosky (od začátku mne dojímá). Jako dospělou mne navíc film zaujal i pro nádherné dialogy- monology netvora- mají co říct, jsou to vlastně krásné filozofické úvahy. se kterými nelze, než se ztotožnit. Nakonec: ačkoli pana Harapese nemusím a nikterak mne neoslovuje, zde byla volba pana Herze velmi šťastná- až do závěru filmu zde herec nemůže působit mimikou, jeho dominantním hereckým projevem, kterým musí vyjádřit jakékoli rozpoložení duše, je pouze pohyb těla- logicky tak volba představitele hlavní role směřovala do řad baletních, či tanečních. (22.06.2010)

No sice jsem čekal o trochu více, ale budiž. Působí to hodně depresivně a nedoporučuji se na to dívat lidem, kteří trpí psychickými problémy. Juraj Herz to pojal v hodně drsné a syrové poloze. Je to trochu takový pohádkový horor. Hudba je ale výborná, i když v mp3 přehrávači bych ji nechtěl :-). Je to prostě věčně živá pohádka o krásce a zvířeti. (19.07.2008)

Pošetilý předpoklad, že pohádky jsou primárně - až prioritně - určeny dětem, mýtus o mýtu, který byl vytvořen až mladší dobou (zhruba na přelomu XIX. a XX. století), je čas od času pro svou viditelnou profláklost skutečností až profackováván. Pohádky byly vždy všechny s tím dodatkem, že se někdy se svým zaměřením přechylovaly buď jedním, nebo druhým směrem, tj. i k dětem, i k dospělým. PANNA je nadto víc než pohádkovou zmravňující a zživotěnou jinotajnou mravní tezí. Bez kontaktu se skutečností není ani názor Radka 99 o žánrových přesazích tohoto trans- i supraevropsky rozšířeného příběhu-tématu. Látka, která je takto vymezena, je ošidně až mámivě vícesečnou šancí. Mnohé usnadňuje, mnohé skrývá; je nesnadnou snadností. Dědictví vlny šedesátých let a šťastný námět, vzdálený svým bezprostředním směřováním případnému nedobrému "zájmu" dobové cenzury, nabídl v tomto ohledu mimořádnou šanci. Nad Hrubínovým adaptačním základem se sešli dva povolaní. Režisér a spoluscénárista Juraj Herz a jeden z nejlepších barrandovských scénaristů předlistopadové éry Ota Hofman. Osobité, v jednotlivostech až překvapivé herecké obsazení doplnilo scénáristické ozvláštnění příběhu o další rozměr až nečekaně kvalitní interpretační kreativity. Výsledek stojí za to: vznikl jeden z nejosobitějších a současně z nejlidštějších příběhů normalizační éry - jakýsi vážnější pandán ke TŘEM OŘÍŠKŮM PRO POPELKU - spolu s tehdy novým slovenským hereckým objevem: Zdenu Studénkovou. Tento objev zůstává objevným i dnes, jen tehdejším objevům přibylo na letech, na zkušenosti a na zralosti. Ale příběh, který ztělesnili, zůstává stále mladý. (05.05.2008)

Filmový skvost s nadpozemsky nádhernou hudbou Petra Hapky a okouzlující Zdenou Studenkovou v titulní roli (byť její hlas byl bohužel předabován) - nebo aspoň skvost pro blázny jako já, kterým přijde spojení hororu s pohádkou samo o sobě jako rajská hudba pro jejich uši. Pro děti to podle mě není skoro určitě - film je místy skutečně strašidelný - celá úvodní sekvence do nástupu úvodních titulků - jejichž výtvané pojetí je mimochodem zcela úchvatné - je výborná a jak vystřižená z nějakého hororu, film skvěle oddaluje moment, kdy poprvé ukáže netvora v celé jeho "kráse" (bohužel ale nijak nevysvětlí, jak netvor přišel ke své podobě), scéna s lovem lani ve vodě je něco neuvěřitelného, stejně tak strašidelní sluhové netvora v čele s děsivým tvorem v lustru, který hlavní hrdince i jeho otci dolévá víno, dechberoucí je celá ateliérová dekorace netvorova sídla a především netvorova ptačí maska, všudypřítomnou děsivou atmosféru jen umocňují ponuté tóny varhan, v každém rohu jsou zaprášené staré obrazy, sochy a uschlé květiny, kdesi v zahradě bublá bažina, z níž se linou smrduté výpary... nechybí dokonce ani tak klasický hororový atribut, jakým je dlouhá chodba s vlajícími závěsy. Pohádku to ale stále nezapře - máme zde tři dcery na vdávání, hlavní hrdinku vydávající se do světa, lásku rušící kletbu, atd. - považuji vlastně skoro za malý zázrak, že se v době nejtužší normalizace podařilo natočit tak krásný a nestárnoucí film, který doba jeho vzniku nijak nepoznamenala a který ani po letech neztrácí na zajímavosti. Ten film mi je sympatický i tím, že ho televize reprízují jen zřídka, není proto do omrzení okoukaný, jako jiné pohádky. Skutečnost, že se některé scény natáčely v Havlíčkových sadech, mu pak v mých očích jen přidává na zajímavosti. UPDATE 21.3.2021 - Znovu a znovu, pokaždé když ten film vidím, mě absolutně dostane. Ta Hapkova hudba, to je prostě povznášející nádhera, která mě nikdy neomrzí (byť samozřejmě beru námitku, že se tam celou dobu opakují stále dokola jen 3 hudební motivy). Stejně tak ta Zdena Studenková je zde tak okouzlící, až to není možné. Vlastně když jsem na ten film znovu koukal, už ani nevím pokolikáté, tak mi docházelo, že mi osobně přijde absolutně bezchybný a bezvýhradně a nekriticky ho zbožňuji a chovám nehynoucí úžas a respekt a vděčnost k Herzovi, že něco tak svébytně překrásného přivedl kdysi na svět. (20.12.2015)

Nejsem si jist, jak moc je Panna a netvor od Juraje Herze pohádka. Spíš bych řekl, že se jedná o hodně slušný, a chvílemi i dost drsný, fantasy. Pokud se ale kohokoliv staršího, než jsem já, zeptám na nejlepší verzi této pohádky, každý bude mít v podstatě jasno. Ta s Harapesem...a já se vlastně vůbec nedivím. (28.12.2018)