Spalovač mrtvol

Pět hvězdiček s hvězdičkou! Formou i obsahem jeden z nejzajímavějších a nejlepších československých filmů. Moc bych přemýšlel, možná vůbec nejlepší... (nebo "Obchod na korze"?) . . . Ano, nejlepší může být jen jeden... Každopádně "S.M." je odivuhodně stylizované nadčasové podobenství, psychologické drama, horor s humorem černým, jako schrány na poslední cestu na Onen svět, brilantní studie patologického jednání malého psychopata dorostlého ve správném čase a prostoru ve velkou zrůdu... Životní role R. Hrušínského, životní film J. Herze... Nikdy víc pak už nevstoupili do stejné řeky na Věčnost... (ach Vy pane Votočku, že... ;-) - - - P.S. mimo mísu... Spousta mudrlantů v téhle databázi filmů dává stejné hodnocení >dílu< jménem Kolja... Ano, vše to začíná tou malou tichou plíživou ztrátou soudnosti... :-/ (13.09.2005)

Velice osobitý snímek, škoda, že právě jeho mistrovství znemožnil režim několika členům štábu další rozvoj kariéry. Neuvěřitelně působivý psychologický horor, v němž Hrušinský podává otřesnou výpověď o eleganci lidské zrůdnosti a síle ideologie. Kameraman užíval efektu tzv. rybího oka, který povýšil i tak neuvěřitelnou sílu snímku na druhou, bravo! / UPDATE 2017: Při příležitosti uvedení filmu v Letním kině jsme připravili krátký stylizovaný komentář k snímku, který můžete zhlédnout zde. (16.05.2002)

Výtečný film, jenž opravdu předběhl svou dobu (v českých měřítkách). Rudolf Hrušínský - není co dodat. Výborná mrazivá atmosféra v průběhu celého filmu a řada skvěle vykreslených vedlejších postav (nepředstavitelně tupá a otravná Míla Myslíková nemá chybu:-)) jsou již jen třešničky na dortu. Filmu jistě (jako snad vždy) pomohla spoluúčast autora literární předlohy na scénáři. Ale asi nic pro slabé povahy, krev tam sice prakticky není, ale takováto silná psychologie leckdy vyděsí víc než naštvaný Freddy Kruger za zády:-). Fantastická kamera, ať už detaily na mistra Hrušínského, tak i rychlé střihy, něco vskutku nevídaného. Teď už opravdu vím, proč je Rudolf hrušínský tak chváleným hercem (i ostatní role máí samozřejmě velmi dobré, ale todle je výkon na dva oscary). (27.06.2006)

Rozkošnicky poživačný výkon masturbujícího Rudolfa Hrušínského, který se onanuje a mazlí s každým gestem a frází, a prakticky nesleze z plátna během celé projekce, je tou hlavní devízou a tahákem pro pocit štěstí a úspěchu z diváckého kontaktu s Herzovým kultem. Mnohokráte bylo připomínáno, že na počátku stála Fuksova předloha a Fuks byl nadmíru nápaditým autorem černého humoru i ve svých dalších dílech. Formálně film pak uchopil kameraman Milota a nadužíváním rybího oka předeslal faktum nesmrtelnosti, totiž, že Spalovač nikdy nezůstane opomenut na filmových oborech všech lepších škol. Poselství je jasné, lidská malost je zkázou světa a jsme přece zvířata, když raději poskytneme věčný klid všem čarokrásným, které máme kolem sebe. Nicméně, odhlédneme-li od drobných libůstek a velmi zábavného ukrajování filmového času, ve kterém nás provází permanentně vzrušený Kopfrkingl, ocitáme se velmi snadno v transparentním světě mnichovských a narativních klišé čs. filmu. Doba, kdy kulminovala oslava 15. března 1939 byla vylíčena mnohokrát a ještě mnohokráte bude, nicméně zde přeci jenom nalézám jistý posun laskavého otce od rodiny, který tak rád dochází do vykřičeného domu a zatímco si vybírá ženu velice podobnou té své doma, probírá se se svými novými soukmenovci událostmi příštími. A žel musím podotknout, že mimo zcela mimořádný výkon Hrušínského, je další obsazení rolí až příliš typizované a podléhající škatulkám. Stejně jako je tristní, že při tak jasně definované době a místě určení, se opět ocitáme ve změti krumbachovského bezčasí plného tučných linek na oči a šílených kreací umělých paruk. Chramostové poslušná žena není jiná než ta, kterou sehrála s obdobnou pokorou už v Rudé záři nad Kladnem, Menzelův nervóza je jen další variací na jeho stálou roli před kamerou, nemluvě o typizaci mladého Krause, téměř pubertálního Víznera, roztěkané Rosůlkové nebo nedej bože Gollové v poloze její druhé suverénní kariéry. Lyrická Šulcová je také stále stejnou, komické duo hysterického manželství Myslíková-Menšík jakoby vypadlo z druhořadé televizní inscenace a možno se sekundárně potěšit snad už jen bezskrupolózním Prachařem, ačkoli ani pro něj toto nebylo nic nového, a pikantním Kohoutem, Edáčkem, který byl ale miláčkem odjaktěživa. Posledními z posledních zapamatovatelných tváří jsou výjimečný Štekl a absurdní Anýžová. Co je tedy pointou? Krev a popel jedno jsou. (09.12.2012)

Nepamatuji se, kdy mě při filmu takhle mrazilo po celou dobu, aniž by se dělo něco děsivého či znepokojujícího. Pouhá Hrušínského přítomnost ve mně zanechávala strach, kdykoli se v záběru objevil. Vrcholem je pak scéna pohřebního proslovu v chýlícím se závěru, kde je jeho mistrovské herectví dovedeno k dokonalosti. Špičková filmařská kvalita, jejíž případné opětovné zhlédnutí je menším bobříkem odvahy. (02.04.2006)