Hush

Kvalitní reklama na ticho. Ano, jde skutečně o výběrové ticho, k němuž záruku, že divák bude příjemně našponovaný, poskytl hvězdný režisér Mike Flanagan. Chata v lese na samotě, osamělá a handicapovaná ženština a neznámý útočník, který vytrvale obléhá její sídlo. Tohle funguje spolehlivě, až tak moc, že vlastně se film neubrání tomu, že se postupně dostavuje obehrané a rutinní zpracovaní. Jistě, vždyť handicapovaná žena v ohrožení života, tady není zdaleka poprvé. O hluchoněmé Maddie víme, že je začínající spisovatelkou a své postižení má vlivem nemoci od puberty. O agresorovi nevíme zhola nic. K jejich vzájemné konfrontaci dojde po úvodním představení hlavní představitelky i interiéru chaty, za kterou z nedalekého okolí dochází milá kamarádka Sarah. Nepředpokládám, že se nepříliš známé Kate Siegel, bude hrnout jedna herecká nabídka za druhou, ale své postižení zahrála uvěřitelně. Maniak, ktrerého představoval John Gallagher, se jí určitě nevyrovnal. Dokonce jsem hned nepoznal, že se jedná o stejného maníka z nedávného Cloverfieldu, v němž hrál kladnou roli. Kate si sepsala scénář, proběhla zdatná felace režiséra, který kupodivu do společně realizovaného scénáře, nepřipsal žádnou velkou erotiku. Našel se příhodný lesík, navařila se černočerná tma, postavil se srub a hotovo. Jakmile to jen šlo, objevila se krvácející zranění hlavních protagonistů. Natočeno řemeslně zdatně, precizně, ovšem přece jen se určitá úskalí vyskutují. Když přes hodinu někdo obléhá slabě zabezpečený dům s asi padesátikilovou ženou uvnitř, do něhož se nedostane, je to přece jen na hraně věrohodnosti. V domě není veskrze žádná zbraň, až moc snadno útočník odpojí zdroj elektřiny, i další úkony v ději nejsou úplně košér, nicméně hluchota a němota dělá s filmem divy. Nejenže se méně mluví, jsou zde hodně dlouhé úseky, kdy nepadne ani slovo, zároveň je to natočeno tak, že i divák přijde o jeden ze svých pěti smyslů. No, zkuste se ve tmě hned zorientovat, když vám jde o život. A tohle se Flanaganovi podařilo hodně. Dokázal handicap hlavní hrdinky aplikovat na diváka. Vzniklo home invasion, z něhož se nikdo nepodělá, ovšem vymyslet v tomhle subžánru něco nového, to už snad ani nejde. Takže asi tak lze tento napínavý počin brát. 80% (23.04.2016)

Hluchonemá spisovateľka verzus zabijak. Čistá hra na mačku a myš. Skôr psychologický thriller ako horor. Nebudem v tomto prípade Flanagana nejako veľmi chváliť, pretože podobných (a aj lepších a napínavejších) snímkov tu už bolo, a v nadprirodzených hororoch mi jeho tvorba príde zaujímavejšia, aj keď niekde začať treba. Beriem to ako solídny priemer. Nudné to nebolo, aj keď viac ma zaujímalo, ako to celé dopadne, menej už krvavé naťahovačky medzi dvoma hrdinami. (08.04.2016)

Děvka jedna, já hned od začátku věděl, že to přežije.. Neschopný kocour hrající si na Viléma Tella vs. hluchoněmá myš. Home invasion, při kterém se do domu moc nejde, řemeslně sebevědomé, šablonu bez nějakých přetahů nerušeně obkreslující. Ozvláštnění zvukem ticha (jako když se člověk potopí do napuštěné vany) či variace možných konců v hlavě hrdinky se míjí účinkem a navíc překáží logické nesrovnalosti, jako třeba že vrah někoho patnáctkrát bodne do břicha a oblečení má čisté jak na konci reklamy na prací prášek. Princ hrůzy Flanagan by měl zvážit, jestli si pořád nechávat posílat scénáře od agenta jménem Mirror.. (15.06.2016)

Čas je jak známo pojem relativní, a tak se i hoďka dvacet může subjektivně protáhnout třeba na dvě. Stačí k tomu jen a pouze tragický nedostatek scénáristovy invence. Že téma i struktura příběhu jsou x-krát omleté by mi vůbec nevadilo, ale vadí mi, když mě film nudí zoufalou nenápaditostí, většina scén filmu je totiž strašlivě pitomá. Vrcholem jsou proslovy pana Zloducha (mch. hodně směšná figurka), nebo rádoby psychologizující momenty hluchoněmé samomluvy. Výsledek je o to smutnější, že po filmařské stránce je to práce poměrně kvalitní (kamera), i hlavní herečka docela ujde. Mike Flanagan je možná slušný režisér, ale mizerný scénárista. Po Absentii a Oculu veliké zklamání. (21.04.2016)

Jakási obdoba thrilleru Čekej do tmy (1967), jen zdejší spisovatelka na téměř samotě vidí, avšak je hluchoněmá. Jakmile se objeví vrah za prosklenými dveřmi, je jasné, že bude bojovat o holý život. A když zjistí, že jí vzal mobil a následně vypne proud (fakt nevím, proč mají majitelé pojistky venku, aby k nim kdokoliv mohl, a ne uvnitř), zdá se, že osud má zpečetěn. Hra kočky s myší měla vyhlídky na zábavu, jenže to by hlavní představitelka nesměla dostat do rukou scénář k fantastickému filmu, jelikož leckterá scéna je nereálná a mám pocit, že možná někde v půlce by už bylo rozhodnuto. Sice je fakt, že člověk prý v sobě dokáže zmobilizovat neuvěřitelné síly, ale někde jsou hranice.... Navíc každý sice dělá chyby, ovšem snaha za každou cenu opustit dům se ukázala nereálnou hned na začátku. Naše hrdinky byla ovšem jiného mínění. Závěr byl už tak trochu z hororů typu Pátek 13. Hodně slabé 3*.... (19.11.2019)