Na střeše

Jirka Mádl je sympatický mladý herec a už filmem Pojedeme k moři dokázal, že i překvapivě zdatný režisér. Na střeše už se nesnaží o pocit reálného domácího videa a je plnohodnotným filmem s plnohodnotným příběhem, který je sice jednoduchý, ale výborně zahraný a zkušeně natočený. Škoda, že film nemá nějaké silné, nebo pamětihodné scény, protože po skončení vyšumí do prázdna, přestože po celou dobu příjemně baví i dojímá. Na české poměry takový menší zázrak. (03.12.2019)

Příjemný, neukecaný komorní filmeček z jednoho paneláku s příjemným nenuceným humorem o dvou odlišných chlapcích a pak trochu i o jedné holce.  Nic víc. Neobyčejné obyčejné.  Asi jsem něco takového nejen  české kinematografii potřeboval vidět. Z Jiřího Mádla roste velký režisér. Už Pojedeme k moři se mi líbilo, ale tohle je jaksi vyzrálejší a lepší. K tomu skvělá kamera (hlavně záběry na Prahu, to se až nechce věřit, že jde o český film), skvělý výkon barda Švehlíka (vzpomeňme na Jana Třísku) a neznámého Duy Ahana Trana (ten ve skutečnosti umí česky velmi dobře.) Fakt se mi to hodně líbilo, možná proto, že taky nemám rád fotbal (:D). Akorát mi moc neseděla krátká pasáž s polici. (13.03.2019)

(2x) Všichni žijeme ve stoce, jen někteří z nás se dívají na hvězdy... Mádlův autorský film, teprve druhý v pořadí, překvapuje ve všech ohledech – invenčním scénářem, který nenudí, ale baví a přitahuje, neobvyklou zápletkou, jejíž nepravděpodobnost je ryze zdánlivá a zcela jistě také výběrem spolupracovníků, od kameramana a hudebního skladatele až k oběma hereckým protagonistům. Jízlivě komický příběh starého pána, bývalého učitele a komunisty, a mladého cizince, ztraceného v tvrdém světě nesmlouvavých zločineckých praktik, není jen groteskním intermezzem, střetem dvou věkových generací, vzdálených sobě navzájem, ale spíše naléhavou výzvou k uvědomování si sebe sama, vlastních nedokolaností a pocitů, světa kolem nás. V případě Aloise Švehlíka se jedná o špičkový herecký výkon, o vskutku mistrovskou benefici, prodchnutou bohatou citovostí i jemnou tesknotou za uplývajícím časem; za pozornost ale stojí i Mádlův neherecký objev, Duy Anh Tran, jehož bezprizorní uprchlík je zcela autentickým ztvárněním kulturní a sociální izolace cizinců, vytvářející problematické prostředí pro vznik skupin, do nichž nelze proniknout. Mádlův film ovšem nic z toho prvoplánově nekritizuje, nementoruje, jen ukazuje, jací lidé vedle sebe žijí, přestože o tom možná sami netuší. A když se potkají, může z toho vzniknout docela hezké přátelství. Navzdory svému věku a životním zkušenostem. Nemožné se stává skutečným. (08.09.2019)

Už Jirkův režisérsko - scénaristický debut se mě velmi líbil, takže jsem se vysloveně těšil na jeho další film a s radostí říkám, že Jirka Mádlo mě opět nezklamal. Celý film resp. zápletka je založený na postavách, jejich chování, myšlení a především vzájemným vztahu, právě ten je motor pro úsměvné, dojemné a hlavně přirozené situace, dialogy i scény. Chvalím casting (RIP Honzíku Třísko ) , Alois Švěhlík předvádí suverenní herecký projev a snahy Jirky Mádlo dávat do svých filmů neukoukané tváře si v prokamarádíčkovaném Česku cením moc. Nevím jestli je Duy vůbec herec, ale třeba na tý střeše jsem fakt měl dojem, že tam do sebe naklopil dvě láhve. Některý věci třeba s Kokešem, s minulostí Rypara, s Ruskou mohli nějak dohrát, když už jim byla věnována pozornost, ale to nic nemění na faktu, že z Jirkova režisérskéjo projevu jde radost z filmařiny , poctivý přístup k divákovi a taková krásně hravá kreativita z různých záběrů a scének. (07.02.2019)

Velmi milý film. Takový ten typ filmu, co vám strašně udělá dobře. Sbližování dvou naprosto odlišných typů lidí bylo ke konci možná až trochu moc ujeté (Vezmeš si mě?), ale jinak je to typický Mádl. Prostě obyčejně neobyčejné vyprávění, ve kterém naprosto herecky dominuje veterán Alois Švehlík, ale jeho vietnamský kolega se rozhodně nepodřizuje, ba naopak. Úspěšně sekunduje. Já se tomu dneska podřídil, a filmu napálim slabších pět. 88% (08.12.2020)