Modelář

Nejsem na jména, místa a časy. A nestalo se mi poprvé, co jsem přišla do kina s tím, že chci vidět film a nakonec viděla jiný. Jo, šla jsem na Birds of Prey, aby mi ve čtvrt na osm řekli, že to dávali od půl šesté. Tak jsme šli na Modeláře od osmi. Co doma, když jsme už v kině? (Rychle jsem koukla na místní hodnocení a po shlédnutí filmu ho naprosto chápu. Vlastně jsem překvapená, že hodnocení není ještě nižší. Což se mi píše zvláštně vzhledem k mému hodnocení, protože se mi film moc líbil.) Problém je asi v tom, že musíte věci kolem sebe vidět jako tvůrce filmu, a to je kámen úrazu. Proto jsem ráda, že můj mozek trochu stojí za hovno, jinak bych film totiž neviděla (tedy až potom v televizi). Protože já hlavního hrdinu chápala. Úplně ve všem. Z filmu je jasně cítit, že sice on chce něco změnit (občas dost naivně), ale trochu neví jak. A jak je snadné najít někoho, kdo by mohl být jiný, na něj se upnout, aby se ukázalo, že když se podíváte zblízka, je to stejný sráč jako všichni ostatní. Sice jsem místy měla pocit, že sleduju dva filmy, které se vzájemně překrývají, ale bylo to nutné. Museli jsme poznat všechny. Poznat jejich reakce na rozdílné situace. Ne, aby je postavili před situaci a já tomu potom nevěřím. Navíc je všechno zasazené do přítomnosti tak, aby se dobře zkombinovaly události skutečné, události vymyšlené a události domyšlené. Pokud máte problém s tou základní linkou, budete mít problém s filmem jako celkem. Potom hlavního hrdinu nemáte šanci pochopit. Možná vás napadne, že tam toho bylo hodně a že konec nebyl správný. Ale...co by měl člověk dělat v tomhle světě, kde nemůže věřit skoro už nikomu? Nemůžu se ale zbavit dojmu, že kdyby tenhle film natočili v Americe, bude se na něj (podle mě), český divák koukat jinak. (Sorry, ale fakt si to myslím.) Protože mi je jasné, že je u nás hodně Pavlů, ale ve výsledku jsou všichni Plech (čili dobře zvolené opačné charaktery dvou kamarádů, hlavních postav). Konec byl na mě bohužel plný deprese, všichni jsme věděli, že to skončí takhle, když to Pavel na střeše nedal. Ovšem tři poslední věty a překroucení informací pro nezúčasněného pozorovatele (čili pro toho, kdo si o tom druhý den přečte v novinách), z toho mi bylo špatně. Protože přesně tak by to prezentovala média, kdyby se to stalo...(a ani slovo navíc "proč to všechno") (11.02.2020)

Když se řekne "film Petra Zelenky a jeho přátel," stále si představuji nějakou super bombu, ale i to přestává v posledních letech platit... Zejména proto, že od současnosti je potřeba větší odstup, aby její zobrazení ve filmu mělo větší dopad. Z hlediska myšlenek, které si rozumný člověk pokládá, je snímek předimenzovaný, neplatí to však pro postavy a vyústění příběhu, které byly docela povrchní a zbrklé. (22.07.2020)

„Od pantáty vedou dráty“. Petr Zelenka je úkaz. Solitér, který znovu dokazuje, že je jedním z nejoriginálnějších českých režisérů a scénáristů. Jak jsem zdůrazňoval u jeho předchozího kousku Ztraceni v Mnichově, buďme rádi, že takové tvůrce u nás pořád máme. Popichovačné autory, kteří dokáží konkurovat evropské kinematografii a vůbec se nemusí krčit někde v koutě. Zelenka rýpe i tentokrát, vytahuje několik kostlivců a je u toho zatraceně zajímavý a přitažlivý. Tedy zhruba první polovinu. Možná si totiž vzal až moc věcí, které přitom narušují a odvádějí pozornost od toho nejdůležitějšího: střet nespokojeného jedince se systémem. Anebo je to možná tím, že varuje před tempem a přeinformovaností dnešní doby? Jeho hrdina se vrací po traumatickém zážitku v Izraeli. Až nezdravě věří v absolutní spravedlnost. Evidentně je inteligentní, ovšem hodně nečitelný. Chce vrátit Česko na mapu světa tím, že k soudu dopraví mezinárodní případ zločinů proti lidskosti, jenž se táhne až ke špičkám americké politiky. Zkoumá morální stránku věci, svým způsobem se ale v mnohém hledá. Přijde mu vhod, když si na něj vzpomene dávný kamarád ze školy s nabídkou spolupráce: natáčení pomocí dronů. Paradoxně se díky nim dostává blíž ke svému cíli. Kryštof Hádek a Jiří Mádl (ne vždy jsem mu bohužel rozuměl) jsou příjemně civilní, lidé za kamerou si své rovněž odmakali na jedničku. Nápadité a jiné. A to se cení. (12.06.2020)

To je ako keby robili konkurz o najväčšieho antiherca. Bratislavská chamraď na čele s Fialovou a Šťankem je dlhodobo kultúrnym odpadom, ale že sa k tomu pridá Mádl hovoriaci ako bezzubý bezdomovec, to som ostal zaskočený. Fialová zahrala zase to svoje herectvo, to znamená „súlož“ a ukázala aj svoje nohy hrubšie už než hlava. Pavián a alkoholik zas len obťažoval svojich hlasom Káčera Donalda. Frejová potom nacvičovala len vzdychanie, čím sa tiež stala nominantkou na neherečku roka. Mádla komentovať ani nejde, stačí prvá replika a vidíte, že sa asi pomiatol. Problém je, že ten film aj mohol mať niečo do seba, ale takýmto štýlom to predsa nejde. (12.12.2020)