Aguirre, hněv Boží

Podmaňující účinek filmu je neuvěřitelný, ač nechápu proč ho nedokážu dostat z hlavy. Úvodní scéna je výjimečná, zvláštní, dokumentární a realistická a následná výprava za Eldoradem, Městem ze zlata, je ukázkou kouzelně ďábelského herectví Klause Kinskiho. On je Aguirre, hněv boží, který může způsobit, že ptáci ze stromu budou padat mrtví, když on bude chtít. Závěr, v kterém je kamera fantastickou součástí prostředí a postav a dokonale dotváří atmosféru filmu, která se nedá jen tak popsat slovy, ale musí se zkusit, protože někoho nechá chladným od první minuty do konce a někdo bude jen tupě zírat stejně jako já. Werner Herzog spojil těžké natáčení s naturalistickým pojetím a s hudbou dodal filmu opravdu silné zbraně jak zaujmout... Musím se podívat znovu, protože nevěřím, že ten snímek je natolik jiný (viděl jsem ho ve 2 hodiny ráno a nedokázal zavřít ani na sekundu oči...) a na kolik je podobný Apokalypse, kterou mi tolik připomíná. Neznám zajímavější film o hledání a snaze naplnit svou touhu jako je tento. (26.07.2008)

Krásny a výstižný číry EXOTIZMUS,ktorý som si vychutnával plnými dúškami,lebo vidieť posadnutých megalomanov,ktorí bažia po dokonalosti,že možné straty na životoch z oboch strán sa mohli stať reálnymi... Jeden je pred kamerou,druhý za kamerou,kdesi v peruánskej džungli,čo Klaus Kinski ako španielsky dobyvateľ ide tzv.aj cez mŕtvoly,aby dosiahol svoj vytúžený cieľ,ktorý aj tak nedosiahne,všetko sprostredkuje režisér Werner Herzog,ktorý nemá problém v tom,aby si divák myslel,že mu šibe,šibalo aj štábu,najmä týmto dvom pánom,ktorí si liezli po krku,po mne zase liezlo niečo nepríjemné,čo sa dostane až pod kožu,sugestívny nadhľad ako vyzerá ľudská posadnutosť. Fanaticky uctievaný kultový film,najmä kvôli hypnotizujúcemu výkonu Klausa Kinského,z ktorého ide des a hrôza z portrétu ľudskej posadnutosti a jej dôsledkov. (12.10.2014)

„Když to teď vzdáme, přijdou jiní... a ti uspějí! Z nás budou ztroskotanci.“ Už v prvním Herzogově dobrodružně laděném filmu z exotického prostředí nechybí režisérovo oblíbené téma člověka jdoucího za svým cílem až s překročením hranice šílenství. Příběhu o hledání bájného pokladu v divočině vévodí postava Klause Kinského se silně záporným charakterem a krutě nelidským chováním, což je výrazný rozdíl oproti Kinského postavám ve Fitzcarraldovi i Zelené kobře, v nichž jsem i přes rysy šílenství vnímal „jen“ mírně rozporuplné hrdiny, s nimiž se lze mnohem snadněji ztotožnit. To ale rozhodně není ten důvod, proč mě zmíněné pozdější snímky od Herzoga zasáhly víc, ten vidím v celkové stylizaci. Již tady se sice od počátku objevují v režii Herzoga dechberoucí pasáže s putováním dobrodruhů v džungli či plavbou podél řeky, obrovskou sílu má vyvrcholení na lodi s opicemi. Jenže tyto pasáže a slušně rozehraný děj jsou prokládany scénami, u nichž jsem měl pocit, že spíše než artový film sleduji jakési pohádkové kostýmní divadlo přenesené do džungle a herecké výkony ve vedlejších rolích mi někdy (např. během četby pergamenu) připadaly až vyloženě ochotnické. Nebo scéna s lidskou hlavou, která mluví ještě pár vteřin po setnutí, mi přišla spíše jako z parodie. Popravdě jsem byl z té maškarní výpravy (včetně modře oblečeného koně nebo dvou krásek v úhledných společenských šatech uprostřed džungle) a některých teatrálně stylizovaných postav dost rozpačitý a kazilo mi to zážitek, který byl tak pro mě silný jen ve vybraných částech. Závěr byl však, včetně završení myšlenkové hloubky, dokonalý... [70%] (17.11.2022)

Podivně odtažité a nelidské takovým tím nechtěným způsobem. Kinski celou dobu hledí někam v dáli a v hlavě si představuje, že podává nadlidský výkon, ale v mých očích působil velmi směšně. Čekal jsem zdrcující příběh o lidské odvaze tváří v tvář nehostinným podmínkám a dostal jsem nudný dokument o cestě džunglí. Jediný obdivuhodný aspekt na celém filmu je fakt, že se natáčel ve skutečné džungli, což muselo být samo o sobě hrozné peklo. Vůbec jsem nebyl překvapený, když jsem se dočetl,, že Herzog neměl žádný pevně stanovený řád a všechno točil spontánně, protože to tak vypadá. Spousta záběrů má nulovou vypovídající hodnotu a herci kolikrát hledí za kameru, jakoby čekali na pokyn režiséra. Sledovat příběhy o natáčení bylo mnohem mnohem zajímavější, než prosedět hodinu a půl u samotného filmu. (19.11.2023)

"Dlouhé šípy přicházejí do módy." Jít a hledat Eldorádo, kde je láska, mír a bezpečí? Zlatý voči, protože když se ocitnete na jednom voru s Klausem Kinskim, vbrzku zjistíte, že cestovní kancelář Pizarro s.r.o. lhala, jako když Rudé právo tiskne, a vy jste na surreálné cestě do nicoty s ďáblem coby průvodcem... Vůbec se nedivím, že od dob Aguirra a Apokalypsy to vypadá, že natáčení filmů odehrávajících se v džungli stíhá jedna pohroma za druhou, Klausovo prokletí musí mít sílu a když zemřel (oprava: vrátil se do té pekelné dimenze, ze které předtím vylezl), získal v pekle vliv, který je radno usmiřovat krvavými obětmi... (22.09.2012)