Aguirre, hněv Boží

Toto Jarryovské absurdní drama by se velice vyjímalo na divadelních prknech - natáčení muselo být pekelně těžké, opravdu klobouk dolů před Herzogem - výtečně jsem se bavil (! ano chce to občas velkou dávku cynismu) a Klausi Kinskému by někdo měl za výkon v hlavní roli postavit pomník, fakticky skvělý zážitek! 9/10 PS: druhé shlédnutí a opět nadšení, dost možná nejlepší film o šílenství (22.02.2008)

Z dnešného pohľadu je až neuveriteľné do akého rizika sa filmári pustili. Natáčanie v extrémne neprístupných lokáciách za rovnako extrémnych podmienok by sa v súčastnosti určite nedalo natočiť bez výdatnej pomoci digitálnych trikov a iných uľahčení. Vtedy to bolo ale ináč. Pekne prakticky a reálne. Dej ubieha pomaly, až hypnoticky, ku čomu dopomáha hudba a minimalistické herecké výkony s démonickým Klausom Kinskim na čele. (21.07.2013)

Herzog vzal historickou událost a upravil si ji po svém na podobenství o světě, o touze po moci, vládě, zisku, jež vedou jen k mrtvým zemím. Asi na rozdíl od všech ostatních nebudu tak nadšený z Klause Kinského - jeho postava se totiž chvílemi nechová sice moc lidsky, zato častokrát rozumně, takže mu posléze ten postupný přerod v šílence toužícího po moci, zlatě a vládě moc nevěřím. Je zde jistě hezká paralela, že někteří podobní "vládci" raději vládnou přes nastrčené a většinou neschopné figurky na nejvyšších místech, ale prostě mi to tady až tak nesedlo. Takže ani ta závěrečná scéna - ač ji plně chápu a vím, co jí chtěl Herzog říct - na mne tolik nezapůsobila. Ale jinak jsou to filmařské orgie - už od úvodní scény maličkých lidí slézajících z mohutné hory, přes dokonalou výpravu (chudáci herci i štáb!), dokonale souznící hudba, spousta zajímavých myšlenek, záběry divoké vody jak od Benninga, přírody jak od Petera Weira, dobrodružný film žánrem, jak má být. Jen se mi moc nelíbilo to povrchní a okaté rýpání do církve, přece jen ne všichni kněží a faráři touží po zlatých křížích na prsou. Pobavilo mne využití černocha v rámci historických fakt - snad ten film tvůrci nových korektních pořádků nezkouknou a nezakážou. (20.10.2020)

kym prva polovica ma doslova uchvatila, ta druha sa da u mna hodnotit skor ako nuda. vlekle tempo, ktore sice predznamenavalo skutocnost, ze sa posadka hrnie do zahuby a ide skutocne o boj za imaginarne veci mi nejako nesadlo na kozu. celok by som hodnotil, ako dobru dobrodruznu dramu, ktora neurazi, ale ani nenadchne..aspon mna. 70% (12.09.2007)

„Když to teď vzdáme, přijdou jiní... a ti uspějí! Z nás budou ztroskotanci.“ Už v prvním Herzogově dobrodružně laděném filmu z exotického prostředí nechybí režisérovo oblíbené téma člověka jdoucího za svým cílem až s překročením hranice šílenství. Příběhu o hledání bájného pokladu v divočině vévodí postava Klause Kinského se silně záporným charakterem a krutě nelidským chováním, což je výrazný rozdíl oproti Kinského postavám ve Fitzcarraldovi i Zelené kobře, v nichž jsem i přes rysy šílenství vnímal „jen“ mírně rozporuplné hrdiny, s nimiž se lze mnohem snadněji ztotožnit. To ale rozhodně není ten důvod, proč mě zmíněné pozdější snímky od Herzoga zasáhly víc, ten vidím v celkové stylizaci. Již tady se sice od počátku objevují v režii Herzoga dechberoucí pasáže s putováním dobrodruhů v džungli či plavbou podél řeky, obrovskou sílu má vyvrcholení na lodi s opicemi. Jenže tyto pasáže a slušně rozehraný děj jsou prokládany scénami, u nichž jsem měl pocit, že spíše než artový film sleduji jakési pohádkové kostýmní divadlo přenesené do džungle a herecké výkony ve vedlejších rolích mi někdy (např. během četby pergamenu) připadaly až vyloženě ochotnické. Nebo scéna s lidskou hlavou, která mluví ještě pár vteřin po setnutí, mi přišla spíše jako z parodie. Popravdě jsem byl z té maškarní výpravy (včetně modře oblečeného koně nebo dvou krásek v úhledných společenských šatech uprostřed džungle) a některých teatrálně stylizovaných postav dost rozpačitý a kazilo mi to zážitek, který byl tak pro mě silný jen ve vybraných částech. Závěr byl však, včetně završení myšlenkové hloubky, dokonalý... [70%] (17.11.2022)