Aguirre, hněv Boží

„Když to teď vzdáme, přijdou jiní... a ti uspějí! Z nás budou ztroskotanci.“ Už v prvním Herzogově dobrodružně laděném filmu z exotického prostředí nechybí režisérovo oblíbené téma člověka jdoucího za svým cílem až s překročením hranice šílenství. Příběhu o hledání bájného pokladu v divočině vévodí postava Klause Kinského se silně záporným charakterem a krutě nelidským chováním, což je výrazný rozdíl oproti Kinského postavám ve Fitzcarraldovi i Zelené kobře, v nichž jsem i přes rysy šílenství vnímal „jen“ mírně rozporuplné hrdiny, s nimiž se lze mnohem snadněji ztotožnit. To ale rozhodně není ten důvod, proč mě zmíněné pozdější snímky od Herzoga zasáhly víc, ten vidím v celkové stylizaci. Již tady se sice od počátku objevují v režii Herzoga dechberoucí pasáže s putováním dobrodruhů v džungli či plavbou podél řeky, obrovskou sílu má vyvrcholení na lodi s opicemi. Jenže tyto pasáže a slušně rozehraný děj jsou prokládany scénami, u nichž jsem měl pocit, že spíše než artový film sleduji jakési pohádkové kostýmní divadlo přenesené do džungle a herecké výkony ve vedlejších rolích mi někdy (např. během četby pergamenu) připadaly až vyloženě ochotnické. Nebo scéna s lidskou hlavou, která mluví ještě pár vteřin po setnutí, mi přišla spíše jako z parodie. Popravdě jsem byl z té maškarní výpravy (včetně modře oblečeného koně nebo dvou krásek v úhledných společenských šatech uprostřed džungle) a některých teatrálně stylizovaných postav dost rozpačitý a kazilo mi to zážitek, který byl tak pro mě silný jen ve vybraných částech. Závěr byl však, včetně završení myšlenkové hloubky, dokonalý... [70%] (17.11.2022)

Herzog se systémem absolutní honby po výsledku a po dokonalosti, nehledě kolem sebe, snaží natočit film o mužích, kteří zaslepeně jdou za svou chimérou. Tak doufám, že sis Herzogu tu krutost k zvířatům užil, výsledek to nepřineslo. A i kdybych dokázal odléhdnout od bezohlednosti tvůrců, zbyl by mi jen utahaný pokus o věrné zachycení šílenství. Záběr, kdy mizí kůň v křoví je neskutečně silný, ale asi ve mě vyvolal jiný druh přemýšlení, než bylo zamýšleno. (10.08.2014)

"Dlouhé šípy přicházejí do módy." Jít a hledat Eldorádo, kde je láska, mír a bezpečí? Zlatý voči, protože když se ocitnete na jednom voru s Klausem Kinskim, vbrzku zjistíte, že cestovní kancelář Pizarro s.r.o. lhala, jako když Rudé právo tiskne, a vy jste na surreálné cestě do nicoty s ďáblem coby průvodcem... Vůbec se nedivím, že od dob Aguirra a Apokalypsy to vypadá, že natáčení filmů odehrávajících se v džungli stíhá jedna pohroma za druhou, Klausovo prokletí musí mít sílu a když zemřel (oprava: vrátil se do té pekelné dimenze, ze které předtím vylezl), získal v pekle vliv, který je radno usmiřovat krvavými obětmi... (22.09.2012)

Herzog vytvořil jeden z nejlepších německých historických filmů, který do diváka buší silně hutnou atmosférou. Klaus Kinski svým vzezřením vypouští démona a jeho charisma dýchá v každém záběru. Dobově se výprava podařila zachytit náramně, nicméně s přibývajícím časem to chtělo více gradovat děj nebo přinejmenším nějakou scénu vyhrotit na hranu. Potenciál zde byl obrovský, ale když vezmu v potaz 70. léta, dokážu se s tím smířit......8/10 (04.08.2017)

Aguirre je podľa mňa presným opakom toho, čo si predstavujem pod pojmom heroický historický epos. Alebo aj čisto historický veľkofilm. A to nielen poňatím postáv, ktoré nie sú schopné ochrániť ani svoje ženy, ale aj extrémne pomalým rozprávačským štýlom, kde pri krátkej stopáži máte subjektívny pocit oveľa dlhšieho filmu. Hudobný doprovod kapely Popol Vuh pri veslovaní na mohutnom veľtoku uprostred džungle mi pripomenul Vangelisa, dotvorenie atmosféry je tak dokonalé. Je to jednoduché, mních konvistadorskej výpravy by chcel mať namiesto strieborného kríža okolo krku zlatý, dobyvatelia chcú každý deň vlastniť stále väčšie a väčšie územie. Niekoľko sebcov na zopár metroch štvorcových drevených raftov, plaviacich sa proti prúdu v území, pre nich tak neprirodzenom, ale neveští pre veci budúce nič dobré. Pokiaľ mám porovnávať dva Herzogove juhoamerické exotické filmy, víťazí u mňa síce dlhší, ale inšpiratívnejší a optimistickejší Fizcarraldo. Ja som trochu rozladený z vyhlásenia Nastassie o krutosti jej otca, o ktorom som sa nedávno dopočul v médiách, takže som sa nedokázal tak úplne ponoriť do jeho hereckého majstrovstva, zahrať v jeho prípade šialenstvo bolo zrejme niečím čisto prirodzeným, vyplývajúcim z jeho povahy. (01.04.2013)