Aguirre, hněv Boží

Tohle je jeden z mála případů kdy souhlasím téměř se vším co bylo napsáno v komentářích kolem mě. Herzogovy filmy jsou strašně silné aniž by se v ních nutně muselo dít něco velkolepého. Klaus Kinsky je jedním slovem úchvatný. To šílenství co dokáže uhrát jedním pohledem snad překonává jen Jack Nicholson v Osvícení. Budu jen trochu oponovat Limovi. Všechny scény z filmu mají svůj smysl a nejsou ani trochu absurdní a zbytečné. Jak jinak už chcete ukázat absolutní vyčerpání, odevzdanost a šílenství než v oné scéně s černochem a šípem? (26.06.2006)

Takýto film sa vidí len pár krát za život, ide o neskutočné majstrovské dielo, aj keď na druhú stranu je jasné, že nejde o film pre väčšinového diváka. Chronológia šialenstva v naturálnej a surovej podobe, ktorého hnacím motorom je chtíč a rôzne ďalšie nepekné ľudské vlastnosti – to je hlavnou pointou tohto diela. Zároveň sa však pred očami diváka odohráva aj nekompromisný stret civilizácie a prírody, pričom hĺbka myšlienok a emotívna stránka má moc zraziť diváka na zem a paralyzovať, nezostáva tak nič iné len v nemom úžase otvoriť ústa. Máme tu výnimočné filmové umenie, dokonalý filmový art. Je obdivuhodné, že scenár k filmu bol zbúchaný na kolene za pár dní. Darmo, tie najlepšie diela vznikajú v strese a pod tlakom. Samozrejme, nič z toho by nebolo možné keby tu nehral Kinski, ktorého expresívne vyjadrenie šialenosti tu dosiahlo absolútny vrchol, každým svojim mimickým svalom a vyšpúlenými očami čoby šialenec tu predvádza najlepší mužský herecký výkon všetkých čias! Postupná, pozvolná zmena osobnosti jeho postavy, esencia krutosti s charizmou strhnúť davy k veľkým činom už samo o sebe poskytuje obrovský emotívny a hypnotizujúci rozmer. Už od úvodného tichého zostupu výpravy dole do údolia hmlou je jasné, že sa bude jednať o výnimočný, nezvyčajný filmový zážitok, plný tichých a dlhých scén medzi jednotlivými dialógmi, zachytených priam až dokumentárnym spôsobom, ktorý tak výraznou mierou uľahčuje nasať úžasnú, naturálnu atmosféru snímku. Atmosféra diváka teda dostane už od začiatku a zvyšuje sa s každým ohybom rieky smerom k nesplneným a utopickým snom. Posledná scéna s opicami (vraj Kinského aj pokúsali) ma už totálne pocitovo vyčerpala. Zároveň však hĺbka myšlienok spolu s otvorenejším koncom núti diváka nad filmom poriadne popremýšľať. Na záver mi nedá nespomenúť aj istú podobnosť k neskorším Malickovým filmom, hlavne k jeho Novému svetu. Je celkom možné, že Malick u Herzoga našiel inšpiráciu, aspoň mne to tak pripadá. Samozrejme nie vo všetkom a v podstatne jemnejšej, vyčančanejšej podobe, ktorá narozdiel od Herzoga kladie menší dôraz na naturálnosť a celkovú živočíšnosť - nepovažujem to za chybu, ale niekto rád makové a niekto zas orechové. Ja som za surovosť a naturálnosť. Nech je ako chce, v každom prípade aj keď sa Kinski s Herzogom nemali moc v láske, spolu vytvorili jeden z najúžasnejších herecko-režisérskych tandemov svetovej kinematografie, a ja už teraz viem, že aj ich ďalšie spoločné filmy budú stáť za pozretie. Vidím to na desať hviezd. (19.10.2015)

Putování za slávou a nezměrným bohatstvím přerůstající v maniakální depresivní pouť zachytil Herzog velmi věrohodně, spoléhajíce se na základní filmařské postupy, jednoduché kamerové jízdy a záběry krásné divoké přírody, vedle kterých nechal vyniknout šílený obličej pomateného Klause Kinskiho, jenž v tomto případě vydal opravdu za tisíce slov. Sice mě tíží myšlenka, že takoví Iňárritu a Emmanuel Lubezki by z daného námětu dokázali vytěžit mnohem objemnější filmové umění, ale i minimalistický Aguirre je svým agresivním psychologickým pojetím nestárnoucím vizionářským dílem... 80% (02.02.2016)

Výprava za peklem Eldoráda je lemována fanatismem a krutostí. Ani dechberoucí nádhera And nepustí jen tak někoho do krajiny, kde Bůh své dílo ještě nedokončil. Dobyvatelé musí zaplatit tvrdou daň. S bezmocí nebo s apatičností sledovat některé z nich blízko, ale přesto daleko umírat. Plynout bezbožnou divočinou, uvězněni mezi přeludy a skutečností, pomalu hynout hladem s hojností na dosah ruky, uchlácholení šílenstvím a lačnou tohou po bohatství a moci. (04.01.2011)

Na začátku v krásné scéně se výprava dobrodruhů - "výbor civilizované Evropy" - kněz, krásně oblečená žena v nosítkách, vojáci, několik těžkých děl... - snaží slézt prudký horský sráz. Všude spousta stromů, nastražených pastí, lidé, zvířata i proviant se utápí v blátě... Až dorazí k nekonečné řece. Depresivní a beznadějná pouť. Před nimi je vidina bohatství říše Inků, o kterém slyšeli, a utěšují se, že "Mexiko také nebylo iluzí". To jediné je zadržuje od potupného a nejistého pokusu vrátit se stejnou cestou zpět. A tak se objevují další a další kilometry řeky, docházejí potraviny, prohlubují se vnitřní spory, přibývá záhadně zavražděných a dosažení cíle už >je< pouhou iluzí... A všemu vévodí úžasný, démonický Klaus Kinski, který ke skvělému hereckému výkonu nepotřebuje téměř ani otevřít ústa. (05.06.2006)