Zvuk metalu

Musím uznat, že Sound of Metal pro mě bylo velmi příjemné indie překvapení. Pokud čekáte nějaké zvuky metalů (těžkých kovů), tak jste vedle jak ta jedle. Sound of metal je film, který opravdu šetří slovy. Ale ne přímo, aby působil nepochopitelně artově, ale spíše proto, aby jste se dostali do role hluchého člověka. Tedy do takového postavení, v jakém je právě hlavní hrdina metalový bubeník. A to se mu daří na výbornou a navíc to ty dvě hodiny není žádná velká nuda děj plyne celkem zajímavě dál. Když člověk ztratí sluch, určitě to není žádná legrace a naučit se znakovou řeč není vůbec jednoduché. Být v roli bubeníka, asi bych zaujímal zpočátku podobně odmítavý postoj, naučit se něco nového a zvyknout si na neobvyklou situaci. Jsem rád, že se v nominacích na Oskara objevil snímek, který neotevírá tolik diskutovanou problematiku rasismu, samoživitelství, nebo #metoo, ale něco, co se také děje a o čem se tolik nemluví. Rozhodně nečekejte něco na způsob Whiplashe, je to úplně jiný film. Možná se u něj budete hrozně nudit (ani se nedivím, akční scény a zásadní dějové zvraty opravdu nejsou na stole) a snímek vás vůbec neosloví. Já však oceňuji jeho originalitu a hlavně to jakým způsobem vás vtáhne do pocitů hlavní postavy, pro kterou jsem měl velké pochopení. 85% (26.03.2021)

Vloni jsem viděl v rámci "Tady Vary" s Ahmedem film Mogul Mauglí, který je na první pohled velice podobný Sound of Metal, jelikož také vypráví o hudebníkovi, jenž se najednou musí vypořádávat s novou životní etapou, ovlivněnou jeho zdravotním stavem. SoM se mi ve výsledku líbil o trochu více, a to především díky příběhové linii s centrem na pomoc hluchým lidem - Paul Raci, ale i ostatní "hluší aktéři" byli výteční. Film byl však zejména hereckou příležitostí pro Rize Ahmeda, který podal přesvědčivý výkon, přičemž ho skvěla doplňovala Olivia Cooke. Osobně bych s klidem upozadil (či zcela vypustil) sekvenci s otcem - o patnáct až dvacet minut kratší stopáž by filmu neuškodila - popřípadě bych se více věnoval centru pro hluché. I přesto jde o solidně natočené a zahrané drama o tom, že mnohé důležité věci nemusíme nutně slyšet - stačí, když se na moment posadíme a zaposloucháme naším vnitřkem. (18.04.2021)

Ze všech letošních na Oscara nominovaných snímků je rozhodně Sound of Metal námětem nejoriginálnější. Žádný takový ani podobný film jsem nikdy neviděl ani o žádném podobném neslyšel. Nejsilnější pasáže vnímám úvodní vyrovnávání se s šokující situací a závěr za účasti Mathieu Amalrica s francouzským hudebním doprovodem. Film bych zkrátil jako asi skoro všechny letošní oscarové filmy. (24.04.2021)

Poslední dobou slýchám čím dál častěji o Rizu Ahmedovi... ale až do včerejška jsem snad žádný jeho film neviděl (teda krom Nimony, ale ta má dabing, takže to je pořád nic). Ale sakra, to je něco. Absolutní labutí píseň - teda, jestli se to tak říká. Tenhle film mě chytil už svým jménem ''Sound of Metal'', protože jak si mohli někteří z vás jistě povšimnout, metal mám opravdu rád coby hudební žánr. No a ke všemu anotace filmu, která mluví o metalovém bubeníkovi, co se musí vypořádat s hluchnutím. Ale i tak jsem měl trochu nižší očekávání, jelikož to bylo nominované na snad nejslabší Oscary, co kdy byli, tak jsem měl rozporuplné pocity (jakože by si akademici řekli: ,,Tak co tam sakra dáme za filmy?''). Tak jsem si to tedy pustil a fakt čumim na drát. Riz Ahmed předvedl neuvěřitelný herecký výkon aka hudební výkon - nebo jak to shrnout, prostě umělecký výkon (nevím, kde je sakra ten Oscar!?). Každopádně, o hudbu tam nejde ani náhodou - protože jakmile to slyšíte z pohledu Rubena (to je ta hlavní postava), tak to zaprvé neslyšíte vůbec a zadruhé o to vůbec ani nejde. Vyobrazení muže na důležitém životním bodě balancující na mnoha rozhodnutích a životních volbách poté, co spadl do nezáviděníhodné situace. A je to sakra přesvědčivé a srdceryvné. Ke všemu zhoštění o zvuk z toho činí mnohem autentističtější zážitek, který z toho dělá až pomalu psycho (jenom od nástupu Mathieua Amalrica na scénu mi ten zvuk přestal nějak připadat dokonalý a jako kdyby byl opožděný nebo předabovaný - možná že za to může ale Amalricův hlas). Ke všemu zbytek hereckého obsazení (zejména Paul Raci se znakovou řečí během mluvi), kamera (na kterou si musíte ale trochu ze začátku zvykat) a celkově vše jako celek. Je to neuvěřitelné. Jediná moje vítka, co by ten film mohla shodit na nižší známku, je dvouhodinová stopáž (a kapela, kterou jsem čekal... jinou. Ne že budou hrát zrovna ten druh metalu, co zrovna nemusím, tzv. uječená mimorytmická uchrochtaná žena, u který absolutně netušíte, co chce, to vše ve strašném hluku... no, tohle prostě ne. Čekal jsem chlapskou kapelu... ale pro příběh to funguje skvěle). (17.08.2023)

„Zvuk kovu,” sa bezprostredne týka, extra ambiciózneho bubeníka heavymetalovej kapely Blackgammon, ktorý tak extrémne bušil do bicích nástrojov, až tým pádom kompletne stratil sluch, s čím sa ale následne nedokázal vôbec zmieriť ! Totižto, Ruben Stone, sa tak dlho vystavoval prostrediu s nadmerným výskytom hluku, až mu skrátka »praskli« obidva ušné bubienky, čo malo potom za následok najmä aj to, že musel náhle ukončiť turné spolu so svojou speváčkou, zároveň i priateľkou Lou, s ktorou si celkom dobre nažívali v karavane, kde im asi očividne ku šťastiu nič nechýbalo... ? Momentálne je asi najviac najvhodnejšou voľbou pobrať sa do centra pre nepočujúcich, kde tomu šéfuje taký charizmatický chlapík, bývalý alkoholik a veterán z Vietnamu, Joe, ktorý Rubenovi s ochotou poskytne prístrešok, kde bude môcť zložiť hlavu, k tomu sa naučiť aj «posunkovú reč» kvôli neverbálnej komunikácii, a trebárs i neskôr učiť takto handicapované deti, alebo ešte i pomýšľať nad prípadnou operáciou, ktorá sa síce nezaraďuje k tým úplne najlacnejším, no črtá sa akási určitá nádej, že tieto implantáty, by mu predsa mohli navrátiť jeden z piatich zmyslov, tak potrebných pre vari každého človeka ? Ak by ste si mali vybrať: „Boli by ste radšej nevidiacim, či skôr nepočujúcim” ? Ruben má našťastie kvalitný zrak, no zrejme ho bolí u srdca, ako musí postupne rozpredávať všetky svoje hnuteľné majetky, aby si našetril na tento »zákrok« , kedy mu možno aj na výlet do Paríža ostane, kam sa medzitým premiestnila jeho pôvabná priateľka, o ktorej sme to ani netušili, že jej otec je Parížan, ako vyšitý ! U galského kohúta sa v podstate o všetkom napokon rozhodlo, teda o Rubenovom, ďalšom smerovaní, keď absolútne posledný záber na protagonistu, bol viac, než výstižný, t. j. vysvetľujúci. / Na snímku ma fascinovalo predovšetkým to, aký je objektívny svet nepočujúcich, s čím mi veľmi dobre vypomáhali rôzne, »zvukové efekty« , čiže odporúčam sledovanie filmu JEDINE prostredníctvom dobre ozvučených slúchadiel, kedy sa lepšie vžijete do pocitov týchto ľudí. Vskutku, majster zvuku s asistentom zvuku - mikrofonistom, odviedli poriadny kus roboty, no ale aj herec v hlavnej úlohe, Riz Ahmed, o ktorom by ste to asi vonkoncom nepovedali, že je schopný takto (ne)uveriteľne stvárniť túto postavu ! Klobúk dole. (03.01.2021)