Souboj pohlaví

Billie Jean King je pro mě velká osobnost a bylo jen otázkou času, kdy se dočkáme filmu o jejím příběhu. Jakožto fanoušek ženského tenisu jsem se na Battle of the Sexes těšila už od ohlášení a jsem spokojená, nicméně žádný "wow" efekt se nekonal. Emma Stone byla naprosto úžasná a doslova did her justice, ale asi to bude dlouhou stopáží, která mě chvílemi cca v půli filmu fakt nudila. Celkově ale příjemný životopisný retro film. Someday we will be free to be who we are and love who we love. (19.12.2017)

Lekce, co vešla do (tenisových) dějin, uštědřená superhvězdnou tenisovou lesbou na (orgastickém a testosteronovém) vrcholu proti šovinistickému estrádnímu posezonnímu tenistovi, co má kladný vztah k hazardu a chvástání, jenž buržoazní sport učinila rovnoprávným a záslužně vaginálním. Emma Stone je stále ve filmu hezčí než reálný předobraz proslulé tenistky Billie Jean King ,v té době jí bylo 29 let, ač maskéři dělali vše pro to, aby brýle a dobový účes eliminoval její půvab. A znamenitě umí táhnout a posunovat dějství kupředu. Steve Carell coby "zapomenutý" tenista Bobby Riggs, v té době už mu bylo 55 let, absolvoval skutečný souboj pohlaví i hereckých schopností, neboť je znát, že předstírání tenisové techniky mu tolik nejde, nicméně coby neporazitelný tenisový fotr je nepřekonatelně strašlivý, ovšem namaskován byl zdatně, takže svému reálnému předobrazu je velmi podobný. Celkově jsou obě jejich postavy značně zapamatovatelné. A příjemným překvapením je síla vedlejších postav, z nichž vyniká lesbická kadeřnice Andrey Riseborough, konkurenční tenistka Jessicy McNamee a také Elisabeth Shue coby vnadná manželka ústředního vyzyvatele. Kupodivu žádná ze zúčastněných vedlejších postav netrpěla scenáristickou triviálností, která se nabízela. Hudební složce také nelze nic vytknout. Doprovodné skladby jsou mixem kvalitní hudební vlny sedmdesátých let minulého století. A skvělý ústřední motiv dodal i skladatel Nicholas Britell. Uznávané režijní duo Jonathan Dayton a Valerie Faris vystihlo příkladně dobovou atmosféru a originální formou poskytlo mnohdy nenápadné detaily a nuance ve vyprávění. Tenisová klání mají jen celkem nevýznamný prostor, daleko důležitější se jeví odstranění slupky tabuizované ženské homosexuality. Výtku mám pouze k proklamovanému finálnímu mači, který postrádal potřebnou gradaci a emoční tahy štětcem, což je v rámci filmového převedení sportovní historie i hysterie dost zásadní. Tenis filmaře příliš nezajímá, tak je tenhle snímek poměrně rarita. 9/10 (19.09.2020)

Ještě teď se musím smát, když si vzpomenu na ten záverečný tenisový zápas, nejsem sice tenisový odborník, ale pokud bych chtěl s někým prohrát, hrál bych přesně Bobby (nalejvání, ladné udery gazely odproštěné od síly vložené do úderu). Od samotného tématu jsem čekal jiskřivé dialogy. Feminismus tady byl fakt do očí bijící až urputný, to bych možná ještě dejchnul s ohledem na fakt, že zrovna tenis je skutečně i v dnešní době meka nerovnoprávnosti (viz poslední kauza McEnroe/Návrtailová), ale že ty dialogy a scény budou tak nudné a nezáživné že by jeden vyletěk z kůže to přejít nejde, tohle mělo potenciál na skvělý film, zejména když Emma i Steve zahráli skvěle, dobu jsem z toho cejtil taky hezky, ale vnitřek to chce vykuchat a dodat nový. (27.03.2018)

Když si vezmu dvě roviny filmu, tak jedna je ok, druhá podaná katastrofálně, a jak už to tak u feminismu bývá, velice agitačně. To mi vadí. Totiž queer linka s lesbickým milostným vztahem byla výborná, dlouho jsem neviděl tak příjemně podávané coming out téma. Ale feministická linka o zrovnoprávňování žen... to tu bylo katastrofální. Já jsem jednoznačně pro rovné příležitosti pro všechny bez ohledu na pohlaví, barvu, vyznání a bůhví co ještě. Příležitosti! To se není o čem bavit. Ovšem každý má být odměňován podle toho, co udělá/dokáže/předvede, rozhodně ne všichni stejně. Klidně ať má na stejný pozici žena víc a muž míň, když si to podle výkonu zaslouží, ale klidně ať je to naopak. Proto zrovna prize money v tenise nemůžou být nikdy rovné, protože tam chlapi jednoduše předvádějí mnohem víc. Takže i když člověk ví, jak to dopadne, stejně jsem fandil Bobby Riggsovi. Navíc co dokládalo fakt, že hráčka na vrcholu porazila o pětadvacet let staršího tenisového důchodce...? Už vůbec nemluvím o tom, co film zamlčuje: že Riggs vlastní zápas kvůli penězům prodal a že odvrhnutá milenka Billy Jean Kingovou žalovala a vyhrála. O tom ve filmu není slovo - jasně, nehodilo se to do agitačního krámu. A jelikož je film tak moc idelogicky zaměřený, ani já nehodlám být v hodnocení úplně objektivní. Přitom jak Emma Stoneová, tak senzační Steve Carell hráli skvěle, feeling sedmdesátých let byl nevtíravě přítomný v každé scéně a právě ten společenský přesah mě bavil víc než samotné drama o nesmyslném tenisovém utkání. Jenže narazil: ne všichni chlapi jsou šovinistická prasata, jak se tu naznačuje, a ne všechny ženy poblázněné feministky. Ale tohle nečernobílé uvědomění tvůrcům chybí a ta urputná feministická snaha, která doslova z plátna odkapává, to tlačení na pilu Souboji pohlaví podřezalo vlastní větev. (28.03.2018)

Čekala jsem, že mě to bavit daleko více, takže jsem malinko zklamaná. Je to dobře natočený životopisný snímek o Billie Jean King. Abych byla upřímná nikdy jsem neslyšela o Billie ani o Bobbym a tudíž ani o jejich historickém zápase. Malinko mi vadilo, že se příběh točil spíše kolem Billie a že to nebylo vyvážené, protože její příběh mě místy hodně nudil. Nejvíce se mi líbila scéna zápasu, byla jsem napjatá a když Billie vyhrála, tak i dojatá. Jedná se o film, který je v téhle době opravdu potřeba, protože ukazuje, sílu, kterou ženské hnutí má, ale něco mi na tom filmu prostě chybělo. Steve Carell byl každopádně dokonalý. (23.12.2017)