Manhunt

Panebože Johne Woo, co se s tebou stalo? Ty, takový bůh akčního filmu, a natočit najednou takové hovno? Kde je tvůj subtilní příběh, kde postavy sice střílí jako démoni, ale jinak jsou veskrze lidské? Kde je tvá poetika? Kde je promyšlená akční choreografie? Kde je příběh, který dává smysl? Ani angažmá v Hollywoodu tě nezlomilo tak moc, jako návrat do teď už Čínského Hong Kongu. Tohle snad nemohl točit Woo, to točil nějaký jeho amatérský fanda, co chtěl do filmu nacpat co nejvíc trademarků a vykrádaček jeho starších filmů, scénář o tom jak zlý obchodník vyrábí pomocí drogy z lidí supervojáky mu k tomu psala ukrajinská uklizečka, a klíčování trikových scén dělal její bulharský manžel. Herecké role pak obstarala nejbližší modelingová agentura, takže sice nikdo neumí hrát, ale aspoň všechny ženské postavy vypadají docela hezky, a všechny úplně stejně. Ne že by to něčemu vadilo, ty dialogy by snesitelně nezněly ani od Kevina Spaceyho. Snažím se zoufale nebrat si to osobně, a nemyslet na dokonalosti jako Hard Boiled a Killer takže nedám Odpad!... ale jsem k tomu zatraceně blízko. 2/10 (15.09.2018)

"I'M GOING TO TAKE YOU SOMEWHERE. YOU'LL REMEMBER IT ALL YOUR LIFE." ------------ Sfušovaný návrat naspäť ku koreňom, v podaní hongkongskej režisérskej legendy, tipujem, že z nostalgických dôvodov. V drvivej väčšine prípadov nelamentujem nad opodstatnenosťou existencie filmových produktov, no Manhunt vážne nemusel byť natočený. Je fajn, že Woo myslí neustále na mier, no tie holubice by veru mohli konečne dolietať. Výkrik do tmy, spomienka na roky osemdesiate a ponaučenie, že to, čo fungovalo pred troma dekádami už pravdepodobne fungovať nebude. (19.06.2018)

Už je nejvyšší čas si přiznat, že hongkongská kinematografie v té podobě, v jaké jsme ji znali (a milovali) v 80. a 90. letech, je mrtvá. Klíčové žánry jako heroic bloodshed se přestaly točit, inscenace akčních scén se posouvá více k hollywoodskému stylu, hongkongští diváci preferují americké filmy... a ani tvorba někdejších ikon jako Ringo Lam či John Woo už tolik nenadchne. Obdivovaný a posléze mnohokrát napodobovaný Lepší zítřek, na němž si John Woo udělal jméno, zaujal mimo jiné tím, že příběh zasadil do špinavě realistického prostředí hongkongských ulic a vzdálil se tak pestrobarevně-papundeklové naivitě a kašírovanosti hongkongských filmů z předchozí dekády. Stejně jako jiné Wooovy filmy byl samozřejmě v mnohém velmi excesivní, ale jeho melodramatická přepjatost byla svázaná s poutavým příběhem a postavami, s nimiž člověk mohl soucítit. Manhunt se vydává úplně opačnou cestou a přijímá stylizaci, kde se dá úplně vše - postavy, dialogy, herectví i dějové zvraty - označit jako cheesy. Tam, kde klasické Wooovy snímky těžily z unikátního společensko-kulturního klimatu Hong Kongu, tam Manhunt předkládá asijský ekvivalent internacionálních europudingů, kde se často mluví anglicky (způsobem, který zní jako dabing z laciných direct-to-video braků) a ze všeho nejdůležitější je, aby se tam mohly potkat hvězdy z komerčně nejvýznamnějších východoasijských kinematografií. Příběh není vypjatým (melo)dramatem o cti a přátelství, ale nesoudně překombinovaným křížencem moderních, "seriózních a inteligentních" thrillerů s lacinými brakovkami, takže divácký zážitek trochu připomíná přepínání mezi CSI, libovolným akčňákem s Liamem Neesonem a Univerzálním vojákem 2. A není to věru spojení nijak hladké, esteticky plodné, ani divácky uspokojující. Manhunt je úsměvně přihlouplý pulp s několika poměrně působivými akčními scénami, který dokáže pobavit, ale vrcholným momentům hongkongského akčního filmu je vzdálen na míle. (16.02.2018)

Režisér kultovních akčních pecek John Woo měl pár let žánrovou pauzu, protože se ve své domovině věnoval spíš historickým (válečným) velkofilmům. Nikdy ale nezapomeneme na jeho zpomalovačky, holubice, dvě pistole a nespočet legendárních scén. Jedna z nejnápaditějších akčních legend sice nyní jakous takous hravost i řemeslnou jistotu předvede, ale vesměs jen kopíruje staré nápady a žánrové šablony. Občas to vypadá, jakoby se mistr přišel tu a tam podívat na plac nějakého průměrného kolegy, a třeba jednou na dvě hodinky, jindy na celé odpoledne usedl na režisérskou židli místo něj. Místy potěší (třeba přestřelkou na venkovském statku nebo samotným závěrem), jenže jakmile scéna skončí a plošší hrdinové začnou mluvit a „přemýšlet“, je to průšvih. Příběh nemá smysl moc řešit. Námět o nevinném na útěku je jasný, ale ostatní odbočky plné nesmyslů jsou jednoduše nedochucený guláš. Právník farmaceutické společnosti chce profesní změnu, což se ovšem nelíbí jeho zaměstnavateli, a tak se jej pokusí zbavit – pomocí policejního inspektora. Past klapne, ale jen napůl. Dotyčný totiž prchá a pokusí se své jméno očistit. Tak, Johne, a teď nám dokaž, že ještě zvládneš jiný level. (07.03.2020)

Epic fail. To vazne nemal Woo k svojmu zanrovemu comebacku po ruke lepsieho kameramana, strihaca, trikarov, skladatela, hercov a najma scenaristu? Jeho poetika a vyrazove prostriedky su sice zastarale, ale toto by bol pruser a nechcena parodia uz aj v dobe najvacsej slavy. 3/10 iba z ucty a vdacnosti za vsetky tie pecky lepsich vcerajskov. (31.01.2019)