Atomová katedrála

Více než o stavbě jaderné elektrárny je film o vztazích - jestli ze samotné stavby uvidíme celkem osm minut, je to podle mě hodně. Jde o vztahy v rodině, na pracovišti, ale i mezi stavbyvedoucím a vedením v Praze, kde hlavní úředník slibuje hory a doly, ale nakonec vinu za překročení limitů nebo přesun pracovních sil hodí na stavbyvedoucího. Kamera se snaží být akční - točí se z ruky, chvilku z podhledu, chvilku z nemožných úhlů, což přestane za chvíli bavit. Hudba Karla Mareše podle Mahlerových skladeb tahá za uši. Přesto film není blbý, má svůj vnitřní příběh, odvážně kritizuje v době, kdy do sametové revoluce stále zbývá dost let. (02.04.2013)

Neuvěřitelně bizarní film je přesvědčivým důkazem toho, že průšvihem normalizace nebyla ani tak komunistická ideologie, jako spíše bezduchý technokratismus. Posedlost prací je tu podprahově podávána jako něco pozitivního, zatímco umění se hlavní hrdina vysmívá. Herci jsou až na pár čestných výjimek (Bořivoj Navrátil, Rudolf Hrušínský ml. nebo Ida Rapaičová) extrémně nesnesitelní, obzvláště Krampol předvádí něco těžce popsatelného. Místo industriální syrovosti hledá režisér v průmyslovém prostředí jakýsi sentiment, o čemž svědčí volba pompézního hudebního doprovodu. Hvězdičku si film zaslouží za slušnou práci kameramana Viktora Růžičky a působivou závěrečnou scénu. (26.04.2019)

Od Atomové katedrály jsem čekal něco jiného než jsem dostal. Především jsem nechtěl film politicky angažovaný a tenhle je až běda, ačkoliv prostředí filmu je v českém filmu mimořádně neokoukané. Do jaderné elektrárny totiž filmový tvůrci zavítali ojediněle, a proto si mohli odpustit silné politické podtexty vázané na tehdejší socialismus. Z filmu se tím vytratilo snad všechno, co má s filmem společného, protože to bylo, jako když se vrátíte v čase a octnete se na nějaké stranické schůzi funkcionářů. Z úst slibného hereckého obsazení padají opravdové perly, ale na nějakou zajímavou zápletku nebo rozvíjení charakterů postav se nedbalo. Slavné to nebylo ani s režií, která to všechno splácala nezáživnou až téměř dokumentární formou, bez jakékoliv šance zaujmout. Je obrovská škoda, že neokoukané prostředí jaderné elektrárny v Dukovanech dostalo takový nefér filmový úder, ze kterého se není možné hned tak vzpamatovat. Kdyby byli tvůrci soudní a neudělali jen z toho vzorově idealisticko-komunistický film, mohlo z toho být zajímavé drama s kvalitním hereckým obsazením. Jenže soudruhům se ten atomový reaktor nějak zadřel. Kde však udělali chybu, vědí jen oni sami. Odskákal to tenhle zpackaný film. 20% (19.07.2012)

Co by bylo, kdyby uvědomělých soudruhů nebylo? :) Slavilo se, chlastalo se, šukalo se... Poetické záběry jeřábů či rypadla. Ještě poetičtější plkání pana Kříže. Nezapomenutelný výkon Jiříka. A hlavně obecná čeština za kterou uděluji zasloužený (v)odpad! Vopravdu výbornej vopruz. [Challenge Tour Special 2015 - Filmový lov] (02.06.2015)

Rakušákům by se tenhle film mohl pouštět jako takový industrial horor, aby na vlastní oči viděli, jak ledabyle se u nás staví jaderné elektrárny. Flink, drobné podvody, vlastní zájmy a nekompetentnost shora i zdola je zcela běžná, každý si hrabe na svém písečku. Uvědomělost se na sklonku socialismu už nenosí. Celkově to dává docela kritický film o stavu společnosti. Vyznění podporuje i šíře děje. Scénář se neomezil jen na samotnou stavbu, ale občas nahlédne i do zázemí oberinženýra Hlaváče, a divák má možnost posoudit i jeho rodinu. Každý ze členů hraje jednu karikaturu, nejzajímavější je hipík Kříž, jež píše poezii, žije pro umění a estetiku, ale jeho osud je zcela banální. Jak charakteristika vypadá dobře na papíře, v reálu to tak slavné není. Spousta nudných výplňkových scén a mizerné dialogy srazily hodnocení o dvě hvězdičky dolů. (23.08.2013)