Atomová katedrála

Více než o stavbě jaderné elektrárny je film o vztazích - jestli ze samotné stavby uvidíme celkem osm minut, je to podle mě hodně. Jde o vztahy v rodině, na pracovišti, ale i mezi stavbyvedoucím a vedením v Praze, kde hlavní úředník slibuje hory a doly, ale nakonec vinu za překročení limitů nebo přesun pracovních sil hodí na stavbyvedoucího. Kamera se snaží být akční - točí se z ruky, chvilku z podhledu, chvilku z nemožných úhlů, což přestane za chvíli bavit. Hudba Karla Mareše podle Mahlerových skladeb tahá za uši. Přesto film není blbý, má svůj vnitřní příběh, odvážně kritizuje v době, kdy do sametové revoluce stále zbývá dost let. (02.04.2013)

Není to špatný film, disponuje celkem dobrou kamerou a krásnou klasickou hudbou (Mahler, Čajkovskij). Pro mě je docela zajímavé vidět, jak se stavěla třeba jaderná elektrárna. Ti pitomečkové, co všemu komunistickému házejí odpad, by si měli uvědomit, že dělník, horník nebo zemědělec má pro náš život větší význam než mafián, prodejce drog nebo příslušníci sexuálních menšin... O lidstvu jsem už dávno ztratil iluze, ale číst ty zdejší výblitky, to je teda síla. (15.02.2023)

Co by bylo, kdyby uvědomělých soudruhů nebylo? :) Slavilo se, chlastalo se, šukalo se... Poetické záběry jeřábů či rypadla. Ještě poetičtější plkání pana Kříže. Nezapomenutelný výkon Jiříka. A hlavně obecná čeština za kterou uděluji zasloužený (v)odpad! Vopravdu výbornej vopruz. [Challenge Tour Special 2015 - Filmový lov] (02.06.2015)

Po delikventním Jaru 68 a mírových tancích jsem se těšil, že se pobavím u další nádherné komunistické propagandy, jenže tady to tentokrát dopadlo jinak. O nějaké propagandě bych tolik nemluvil, dokonce ten film ani není tolik o stavbě jaderné elektrárny (ta je tady jenom na pozadí), ale spíš je ten film o vztazích. Vadí mi, že je to utahané, vadí mi divná kamera, místy šílená hudba a na hlavu postavené střihy a nějak jsem nepobral ten konec, ale jinak to špatné překvapivě fakt nebylo. Mělo tam teda být víc záběrů na Vysočinu, ale jinak ten film nějaký smysl dával a špatný nebyl. Slabé 3* (28.03.2020)

Kromě toho, co už zde bylo řečeno, je třeba zajímavé sledovat vývoj hereckých postav Jiřího Krampola. Tento herec-neherec měl nejprve za sebou role všemožných drsňáků, posléze následovali straničtí funkcionáři (jak jsme svědky i v Atomové katedrále), poté se stylizoval do role komika, aby nakonec po revoluci v roce 1989 v důchodovém věku opět „zdobil“ plátna kin jako drsňák. Pokud jde o režiséra Jaroslava Balíka, až na výjimky jsou jeho filmy říznuty větší či menší dávkou tendenčnosti již od 60. let, vzpomeňme na „Reportáž psanou na oprátce“ z roku 1961, dílo, které vzniklo v předvečer obrovského boomu Československé nové vlny. Během období normalizace lze za jeho nejplodnější éru považovat 80. léta, kde ještě před „Atomovou katedrálou“ natočil v roce 1980 ohavně vykonstruovaný příběh s názvem Rytmus 1934, snímek, který byl dlouho nedostupný a nechtělo se do jeho uvedení ani největším otrlcům z CSFilmu. Atomovou katedrálou však překonal vše, co dosud zplodil a nezastínil jí ani svým dalším veledílem Experiment Eva. Soudruh Balík byl mj. také velkým kolektorem funkcí, což je prvek, který ho spojuje s dalším zvěřem Kachlíkem, neboť např. FAMU měla to „štěstí“, že postupně oba dva na několik let vedli její katedru režie. (23.11.2012)