Atomová katedrála

Kromě toho, co už zde bylo řečeno, je třeba zajímavé sledovat vývoj hereckých postav Jiřího Krampola. Tento herec-neherec měl nejprve za sebou role všemožných drsňáků, posléze následovali straničtí funkcionáři (jak jsme svědky i v Atomové katedrále), poté se stylizoval do role komika, aby nakonec po revoluci v roce 1989 v důchodovém věku opět „zdobil“ plátna kin jako drsňák. Pokud jde o režiséra Jaroslava Balíka, až na výjimky jsou jeho filmy říznuty větší či menší dávkou tendenčnosti již od 60. let, vzpomeňme na „Reportáž psanou na oprátce“ z roku 1961, dílo, které vzniklo v předvečer obrovského boomu Československé nové vlny. Během období normalizace lze za jeho nejplodnější éru považovat 80. léta, kde ještě před „Atomovou katedrálou“ natočil v roce 1980 ohavně vykonstruovaný příběh s názvem Rytmus 1934, snímek, který byl dlouho nedostupný a nechtělo se do jeho uvedení ani největším otrlcům z CSFilmu. Atomovou katedrálou však překonal vše, co dosud zplodil a nezastínil jí ani svým dalším veledílem Experiment Eva. Soudruh Balík byl mj. také velkým kolektorem funkcí, což je prvek, který ho spojuje s dalším zvěřem Kachlíkem, neboť např. FAMU měla to „štěstí“, že postupně oba dva na několik let vedli její katedru režie. (23.11.2012)

Je to opravdu sračka. Byl jsem tam v době natáčení jako 22 kluk, co se chce stát technikem radiační bezpečnosti. Skutečný Krampol se jmenoval ing. František Hezučký a je zázrak, že to nějak dokončil a v r. 1985 jsme najeli 1. blok-jede dodnes. Pořád tam jezdili nějací papaláši jako zde Ota Sklenčka, co kouřili i v prostředí plném vodíku. Nikdo toho blba nenapomenul.  Nic tehdy netěsnilo, to jsme vybojovali až v r. 1988. Byl tam šílený bordel, samej vietnamec, maďar a ožralí poláci, co srali zejména kolem reaktoru a my v tom potom šlapali. Chcali nám i na hlavu!!! Byli furt v lihu. Mohl bych psát knihu, tedy já ji už mám napsanou, to ale nikdo nevydá.  Na téma Dukovan by se dal natočit velmi realistický film, třeba podobný Menzelově Kdo hledá zlaté dno.  Tato přehrada  jménem Dalešická nám dodává vodu.  Nakonec se to povedlo a já i moji kolegové jsme přežili bez nějakého extra ozáření. Nyní jsme v důchodu a snažíme se na ten mrdník zapomenout.... (29.02.2024)

Rakušákům by se tenhle film mohl pouštět jako takový industrial horor, aby na vlastní oči viděli, jak ledabyle se u nás staví jaderné elektrárny. Flink, drobné podvody, vlastní zájmy a nekompetentnost shora i zdola je zcela běžná, každý si hrabe na svém písečku. Uvědomělost se na sklonku socialismu už nenosí. Celkově to dává docela kritický film o stavu společnosti. Vyznění podporuje i šíře děje. Scénář se neomezil jen na samotnou stavbu, ale občas nahlédne i do zázemí oberinženýra Hlaváče, a divák má možnost posoudit i jeho rodinu. Každý ze členů hraje jednu karikaturu, nejzajímavější je hipík Kříž, jež píše poezii, žije pro umění a estetiku, ale jeho osud je zcela banální. Jak charakteristika vypadá dobře na papíře, v reálu to tak slavné není. Spousta nudných výplňkových scén a mizerné dialogy srazily hodnocení o dvě hvězdičky dolů. (23.08.2013)

Není to špatný film, disponuje celkem dobrou kamerou a krásnou klasickou hudbou (Mahler, Čajkovskij). Pro mě je docela zajímavé vidět, jak se stavěla třeba jaderná elektrárna. Ti pitomečkové, co všemu komunistickému házejí odpad, by si měli uvědomit, že dělník, horník nebo zemědělec má pro náš život větší význam než mafián, prodejce drog nebo příslušníci sexuálních menšin... O lidstvu jsem už dávno ztratil iluze, ale číst ty zdejší výblitky, to je teda síla. (15.02.2023)

Nemůže to být jinak, než že si Balík zašel v cizině do kina, uviděl tam Manhattan a po vzoru Woody Allena, který do úvodních titulků a krásných záběrů New Yorku pustil Gershwinnovu Rhapsody in Blue, nasadil do prvních záběrů svářečů a betonových bloků elektrárny Gustava Mahlera. Žel, emočního dopadu Allenova majstrštyku nedosáhl, spíš diváka před filmem znervoznil. Film je takovým klasicky podivným socialistickým výtvorem, která má diváka vychovat, ukázat mu, že se u nás vyrábí a že nedostatky jsou, ale překonají se. Nic proti tomu, ovšem jedním z rozdílů proti kapitalismu je ten, že se u nás vyrábí, nedostatky jsou, někdy se překonávají, někdy ne, to je každého věc, ale hlavně nikdo na téhle myšlence nestaví film, kdo by na něj proboha chodil. Atomová katedrála neprovokuje přehnanou propagandou, jen je nudný, neoriginální, postavy jsou vyhroceně dobré nebo špatné, rozhovory únavné. Účastní herci nehrají vyloženě zle, Krampol v hlavní roli se nepitvoří a je snesitelný, ale to nestačí. Měl jsem co dělat, abych film dokoukal. A to jsem přivrženec jaderné energetiky! (28.04.2011)