Režie:
Jaroslav BalíkScénář:
Jaroslav BalíkKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Karel MarešHrají:
Jiří Krampol, Ida Rapaičová, Josef Vinklář, Jan Teplý st., Bořivoj Navrátil, Pavel Kříž, Miroslav Zounar, Ota Sklenčka, Jiří Kostka, Jan Vlasák, Zdeněk Ornest (více)Obsahy(1)
Snímek Filmového studia Barrandov ze života ředitelů, stranických funkcionářů a dalších výše postavených. Film popisující mj. i rodinné problémy a pracovní vytížení ředitele stavby atomové elektrárny natočil Jaroslav Balík podle svého scénáře na motivy románu Stanislava Rudolfa Běh unaveného koně. (hippyman)
Recenze (71)
Rakušákům by se tenhle film mohl pouštět jako takový industrial horor, aby na vlastní oči viděli, jak ledabyle se u nás staví jaderné elektrárny. Flink, drobné podvody, vlastní zájmy a nekompetentnost shora i zdola je zcela běžná, každý si hrabe na svém písečku. Uvědomělost se na sklonku socialismu už nenosí. Celkově to dává docela kritický film o stavu společnosti. Vyznění podporuje i šíře děje. Scénář se neomezil jen na samotnou stavbu, ale občas nahlédne i do zázemí oberinženýra Hlaváče, a divák má možnost posoudit i jeho rodinu. Každý ze členů hraje jednu karikaturu, nejzajímavější je hipík Kříž, jež píše poezii, žije pro umění a estetiku, ale jeho osud je zcela banální. Jak charakteristika vypadá dobře na papíře, v reálu to tak slavné není. Spousta nudných výplňkových scén a mizerné dialogy srazily hodnocení o dvě hvězdičky dolů. ()
Když jsem si tento film pouštěl, čekal jsem hrůzu. Místo hrůzy jsem však zhlédnul docela zajímavý film, který nebyl ani tak o stavbě atomové katedrály, jako o vztazích mezi lidmi, o vztazích na pracovišti a o vztazích mezi podřízenými a jejich nadřízenými. Pravdou je, že se film zaměřil na osudy nebo příběhy několika postav, které se ve filmu vzájemně prolínaly. Ne všechny tyto osudy byly zajímavé, přesvědčivé či hodnotné. Někdy jsem měl pocit, že tam jsou jen proto, aby měl film potřebnou délku. Krampolův herecký výkon byl, dle mého názoru, velmi dobrý. Myslím si, že film mohl mít radostnější konec. ()
20% — Film o poctivém a nekompromisním soudruhovi, který se neohlíží na nikoho, ani na svoji rodinu, ani na svoje zdraví, a jde si neochvějně za svým cílem. Všichni spolupracovníci i nadřízení jsou kariéristi a podrazáci, jenom on a předseda stranické organizace jsou ti správní chlapi. Jo a vlastně ještě milý soudruh Milý, ten je typický „pod tvrdou slupkou poctivá duše“. Soudruh Krampol v hlavní roli je očekávatelně prkenný, což nejlépe vyzní v samotném závěru, kdy zběsile uhání stavbou vstříc svému synovi. Ty záběry působí jako parodie, ale určitě to tak nebylo míněno. Nakonec jedno oko nezůstalo suché. A režisér? Nomen omen. ()
Více než o stavbě jaderné elektrárny je film o vztazích - jestli ze samotné stavby uvidíme celkem osm minut, je to podle mě hodně. Jde o vztahy v rodině, na pracovišti, ale i mezi stavbyvedoucím a vedením v Praze, kde hlavní úředník slibuje hory a doly, ale nakonec vinu za překročení limitů nebo přesun pracovních sil hodí na stavbyvedoucího. Kamera se snaží být akční - točí se z ruky, chvilku z podhledu, chvilku z nemožných úhlů, což přestane za chvíli bavit. Hudba Karla Mareše podle Mahlerových skladeb tahá za uši. Přesto film není blbý, má svůj vnitřní příběh, odvážně kritizuje v době, kdy do sametové revoluce stále zbývá dost let. ()
Co by bylo, kdyby uvědomělých soudruhů nebylo? :) Slavilo se, chlastalo se, šukalo se... Poetické záběry jeřábů či rypadla. Ještě poetičtější plkání pana Kříže. Nezapomenutelný výkon Jiříka. A hlavně obecná čeština za kterou uděluji zasloužený (v)odpad! Vopravdu výbornej vopruz. [Challenge Tour Special 2015 - Filmový lov] ()
Reklama