Snílci

Todle je bohužel ten druh umění, kterej tak úplně nechápu. Relativně nepropracované postavy na plátně debatují stále o tom samém, snaží se rozvíjet jakési vztahy, které ale (navzdory solidním výkonům herců) zůstávají nepochopeny, nerozpracovány a nedotaženy. Erotické scény (navzdory přítomnosti neuvěřitelně sexy Evy Green) postrádají veškeré dusno a příběh jenom zdržují a notabene i zabíjejí, byť to byl paradoxně asi největší tahák celého filmu. A když máme film, jehož postavy nám nejsou sympatické, jehož děj neexistu a ještě postrádá skutečný konec, a jehož, na první pohled jediná, zajímavá složka se dokonale míjí účinkem, co nám zbyde? Pár zajímavých odkazů na staré filmy, příjemná atmosféra 60. let, krásné skladby, oku lahodící pohled na do detailu vyvedené iinteriéry a několik zajímavých režisérských nápadů a vtípků (mě se líbilo přehození medvídků na Lisině posteli). . Jenže na víc, jak čístý průměr to nestačí. 50% (29.10.2006)

Bertolucciho obsesi krásou Evy Green sice chápu, ale když každá otevřeně-erotická scéna působí o něco méně než ta předchozí, přejde tahle trojka do smutně zapomenutelného průměru. Příjemně dobový feeling se vytratí, příběh se topí sám v sobě a z přemíry křeče mě vytrhne jen občasný krásný záběr (viz Eva jako Venuše). Tohle snění mě tak v důsledku nechává zcela chladným, přestože celá forma cílila mnohem výš. (24.12.2005)

Dreamers. Snílci. Kdo mezi ně nepatří? Já rozhodně patřím, ale Bernardo Bertolucci je předvádí trochu jinak než bych si představoval. Hlavně používá vztah dvojčat s jejich kamarádem jako stěžejní látku, která by měla směřovat k vyvrcholení, které se nekoná. Pro mě tím zabíjí celý film, který se snažil říct možná něco velmi důležitého, ale v půlce cesty na to zapomněl a raději se šel věnovat krásám Evy Green a různým sexuálním praktikám, na které jsme nuceni se dívat jako voayeři. Režiséři jako Fellini, Bertolucci i jiní mají asi tento přístup nějakým způsobem v krvi, protože je patrný z každé sebe více nebo méně erotické pasáže, ale mě tyto okamžiky velmi nudí, kvůli jejich samoúčelnosti. Jako by autoři za každou cenu chtěli převést něco, co rádi vidí na filmové plátno a ukázat své choutky, touhy a vášně divákovi. Pokud chce někdo srovnávat tento nevyrovnaný film s Posledním tangem v Paříži, tak porovnává neporovnatelné. Herecky, tématicky, ale i kvalitativně. Své 3* dávám se zavřenýma očima a jen doufám, že film neuvidím znovu, abych nemusel snižovat. (10.07.2007)

Asi nie je zriedkavou vlastnosťou starnúcich režisérov, že si ku koncu kariéry nakrútia film, ktorým potešia svoje oko. Prihodilo sa to Kubrickovi (Eyes Wide Shut), Trierovi (Nymfomanka) i Bertoluccimu (Rojkovia). Nie som moralista, takže mi tento sklon neprekáža, len okrem jeho saturácie musí byť vo filme niečo, čo by zaujalo aj po zásahu socialistického cenzora. A to často chýba. K Nymfomanke I som napísal: "Až sa mi žalúdok obracal, keď boli jednotlivé šukačky prerušované rozborom Bachovej hudby alebo zvláštnosťami Fibonacciho postupnosti." A Rojkovia u mňa dopadli takmer rovnako. Ono sa vo filme veľa neudeje a ani veľa zaujímavého nepovie. Všetko sa točí okolo sporo oblečenej Evy Green a keď je už toho príliš, vyjde sa do ulíc kde sa búria mladí ľudia. Síce presne nevedia proti čomu a za čo, ale to možno príde časom. Takže som spokojný, že som film videl, ale k poslednému tangu mám lepší vzťah. (20.02.2022)

Bertolucciho esteticko-filmové intelektuálně sofistikované cvičení jež má tři témata: kino, politiku a sex. Tyto se prolínají v diskuzích mezi třemi hlavními postavami, které si vybudují vlastní svět ve svém bytě, zatímco venku probíhají pouliční protesty studentské revolty roku 1968. Je to podáno s dostatkem empatie, šarmem a lehkostí, že je celkem snadné podlehnou názvu filmu a zasnít se také. Bertolucci vzdává hold světovému filmu, v prostřizích jsou skryty pozdravy od Keatona, Chaplina atd., skvělý soundtrack zahrnuje vše možné od Dylana až po hudbu z dobových francouzských filmů včetně prvního hitu u nás více méně neznámé, avšak pro pochopení kontextu francouzské moderní kultury významné šansonierky Françoise Hardy "Tous les garçons et les filles"._____Samostatnou kapitolou je nahota a sex ve filmu. Možná je to víceméně bezúčelná berlička pro povrchní atraktivitu filmu s naznačeným sourozeneckým incestem._____Tak či onak tehdy začínající filmové hvězdy to pojaly opravdu odvážně a adolescentní Evík po té co se ve své filmové prvotině svlékne do stavu ganz ohne, je autentickou sexuálně osvobozenou flower power teenagerkou a nenechá o svém velkém filmovém talentu pochybovat ani toho největšího puritána z kláštera poustevníků augustiniánů. Další mužské stars této trojky nijak nezaostávají, jen jejich herecký talent nedokáži tak odborně posoudit jako u Zelené Evy – tam jsem si naprosto jist. V čem trochu tápu je otázka, mám-li dílo považovat za filmový majstrštyk nebo úlet lascivního básníka z Parmy…Brilantně natočená a netuctová podívaná je to každopádně. 👍 Produkce: Recorded Picture Company (11.08.2020)