Anon

Pokud sklidím profesionální knižní kritiku a recenze čtenářů v takové podobě, že je mé dílo nejen navrženo na ocenění Knihy roku, známým režisérem zařazeno na seznam budoucích zfilmovaných knižních děl, že již mne daná kniha profesionálními kritiky zařadila (jejich slovy: katapultovala) mezi přední spisovatele tak náročného žánru, jakým je Umělecká literatura faktu, je to nepopsatelný pocit. Zvláště vědomí toho, že jsou to čtenáři pro něž píši, oni jsou pro mne těmi nejdůležitějšími, a na oplátku si mohu přečíst jejich recenze, které zahřívají mé srdce a dávají mému mozku podněty k hledání dalšího podnětu ke zpracování... Kdybych se však zachovala jako Andrew Niccol, a domnívala se, že se musím držet toho co mne tak obrazně vyneslo vzhůru, brzy bych bolestně dopadla na tvrdou zem... Snaha o držení se jedno úspěšného tématu i dalším dílem, je neudržitelná. Pokud samozřejmě nejde o volná či přímá pokračování stejného tématu. Ale i tak, úspěch je zároveň trestem. Neboť je jím nastavena laťka, pod kterou už žádný autor nikdy nesmí spadnout... Což je právě případ tohoto snímku a jeho režiséra a scénáristy, tedy autora v jedné osobě. Chtěl-li těžit z úspěchu a tedy nastavené laťky v podobě díla In Time, měl se na přeskok oné laťky připravit... Několik kaluží umělé krve a menších i větších odhalených ňader, nezachrání zpackané kroky na dobrém podkladu (námětu). Divák de facto nemá možnost ztotožnit se, či spíše porozumět charakterově jakékoli postavě, když žádná nemá žár života. Pouze kalkulace, chlad, a odstup s navíc předvídatelným vývojem děje. Nad kriminálně zpracovaným tématem ne nepodobným mnohem propracovanějšího počinu Equilibrium r. 2002, by zajisté zalomila rukama i královna žánru krimi, Agatha Christie... Výsledný pokus A. Niccola zdolat laťku nastavenou dílem In Time, skončil jejím krkolomným podskočením.... Nicméně, za snahu 20% a za snahu Netflixu dalších 20%. Dohromady tak 40% a dvě hvězdy... Snad se z této chyby Andrew Niccola poučí. (04.06.2018)

Křečovitě marlowovsky noirová a kyberpsychedelická atmoška je docela povedená, zápletka zajímavá a děj vás možná párkrát malinko napne. Ale všemožného marastu je taky dost. Třeba ta únavná stereotypní klišé (polda jdoucí si za svou pravdou bez ohledu na nadřízené, rozhovory s bejvalkou, mrtvý synek). Nebo na pohled husičkovitá duchoprázdná buchtička prezentovaná jako žádoucí, tajemná a nevyzpytatelná femme fatale, ehhh... Nebo dvě trapné jakolesbické krasotinky. Nebo šukající Owen. Nebo skákající obraz, který svým skákáním znázorňuje iluzornost viděné reality a tím se snaží citlivějším jedincům přivodit bolení hlavy. Ale i přesto je to vcelku film vizuálně pohledný, natočený je dobře a jeho zápletka je na středoproudové scífko ucházející. Objektivně bych ho hodnotil jistě za tři, ale zklamalo mě banální až pitomé rozuzlení a celkově mě to prostě moc nebavilo, protože mi čerta záleželo na všech filmových postavách, nedá se svítit. (05.04.2019)

Po dvou slabších kouscích je Niccol zpět s dalším výborným nápadem. Ztráta soukromí schovávaná za bezpečnost tu byla mnohokrát, ale tahle verze působí uvolněněji, protože tu není všudypřítomný šmírující státní aparát. O to víc vše působí reálnějším dojmem. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak jsou to scény s hacknutým mozkem. Ty mě bavily. A potěšili i herci. Mínusem je celkový lehce ospalý dojem, díky kterému některé sekvence postrádají odpovídající tempo. Nicméně i tak se jedná o další povedený netflixácký kousek. 75% (03.06.2018)

Zajímavá dystopická jednohubka aneb co Niccols tradičně nerozvíjí tematicky, vynahrazuje všudypřítomný minimalismus. Což ostatně v motivu anonymity a ztráty soukromí dává smysl. Snímek by tak mohl vést k zamyšlení i nad dnešní dobou, kdy naopak všeobecnou lidskou snahou je "být viděn". Současné veřejné i soukromé fízlování i naopak subjekty vyžadované sledování svých životů je predikcí, že podobné náměty nejsou nereálné. Otázkou je, kdo se nad tím zamyslí ve společnosti, jejíž jedna část v zájmu svých domnělých vyšších dober opět donáší a zakazuje ty nepohodlné, jiná část blogerů, influencerů apod. by za sledovanost dala snad i život, a ti další se místo skutečně přítomné reflexe ukájejí v duchaplnosti svého černobílého vidění světa nejlépe souzením minulosti s naprostou absencí hermeneutiky, přičemž jejich univerzálním mentálním vrcholem je asi tak onanie nad Taberyho úvodníky... (11.02.2020)

Andrew Niccol má můj velký respekt. Má na kontě už sedmý autorský projekt(scénář+režie) a všechny jsou velmi dobře napsané a solidně natočené. Jenže stejně jako v případě těch předchozích, i tady nějaké ty minuty přebývají, takže je poslední třetina zbytečně rozvláčná. Niccol rozvíjí myšlenku, jak by mohl vypadat svět, kde by se vše, co člověk vidí, zaznamenávalo a v mnoha případech i sdílelo s vládou, policií...prostě někým, kdo má pocit, že se díky takové kontrole zamezí třeba zločinnosti. Oči všech, by se staly kamerami. Velmi sympaticky se nesnižuje k moralizování, ale vcelku zábavně ukazuje, jaké důsledky by to mohlo mít. Sledujeme netradiční detektivku, která je jako z pera I. Asimova(přestože robota zde nenajdeme) Pro milovníky knižní sci-fi, bude Anon mnohem stravitelnější, než pro příznivce SW, ST, nebo Marvelovek. Svět ve kterém se Sal pokouší polapit "ducha", je totiž velmi podobný tomu našemu a atmosféra je spíš komorní. Přesto působí díky drobným úpravám dostatečně "jinak"; jde jen o jinou realitu, možná nepříliš vzdálenou budoucnost.I přes zmíněnou rozvláčnost a závěrečný banán, jsem spokojený a můj vděk Netflixu narůstá. Anon není film, který by si na sebe v kinech vydělal, ale určitě není horší, než většina mainstreamových sci-fi posledních let. PS: Motiv je velmi podobný epizodě Celá tvá minulost (S01E03) ze seriálu Černé zrcadlo. Pokud se vám jedno z toho líbilo, doporučuji zhlédnout i to druhé. Objektivně je 62% odpovídající hodnocení. Já zaokrouhlím nahoru. (03.10.2018)