Manhattan

Není to lepší než dva nej Allenovy filmy, které jsem zatím viděl (tj. Annie Hall a Zelig), ale pořád je to velice dobré. U Manhattanu se mi nechtělo popraskat smíchy ani se nijak zvlášť dojímat, spíš na mě působil velice autenticky, uvěřitelně a (jak tu frázi nemám rád, musím ji teď zase použít) jako ze života. A kromě řady neodolatelných dialogů obsahuje krásnou scénu v planetáriu a nádherné vyznání lásky: "Jsi jako Boží odpověď Jobovi. Řekl by: Ano, dělám hrozné věci, ale taky dělám takovéhle holky." Dávám čtyři a kousek. (24.01.2014)

Rozhodně nejlepší z filmů Woodyho Allena (z těch, co jsem viděl), strašně se mi tam líbilo, jak Allen natáčí různé scény (např. záběř divající se na Allena a Keaton, jak sedí na lavičce v parku), + skvělé dialogy (Diane: 2 matky prý syna dobře vychovají / Woody: Hm, já myslel, že dítě má co dělat, aby vydrželou vůbec s jednou matkou....takhle nějak to bylo, nevim přesně). Prostě skvělej film. (18.10.2005)

Uvěřitelný, civilní, lehce posmutnělý a především krásný příběh. Woody Allen se sice roky a roky a roky točí stále kolem stejných témat, ale kdo mu to může mít za zlé, když to dělá tak dobře? V případě svého opusu MANHATTAN ubírá důrazu na svých psychózách (i když i tentokrát přichází řada na Freuda a psychoanalytiky), ale mezilidské vztahy jsou opět probrány a proprány s čistě Allenovskou noblesou. Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi konverzačky, Allenovský suchý/sarkastický humor, Gerschwinovu hudbu a romantické filmy, tak do toho jděte. Stojí to opravdu za to. (24.10.2004)

Komentáře se mi k Woodyho filmům píší docela těžce, zvlášť, když se mi jeho film zrovna moc nelíbil. Proč? Já tohohle člověka mám fakt hrozně rád. Mám opravdu rád jeho kecy a narážky na všechno možné od smyslu života, existenci Boha až po hodnocení a komentování umělecké tvorby sama sebe či ostatních. Proto již vyhazuji třetí uslzený kapesník do prádla, když musím napsat, jak jsem v Manhattanu nenašel nic, co by mě zaujalo. Navíc jsem to všechno u Woodyho už viděl. Zas je tu vztah s Keaton, zas plný problémů, v podstatě vůbec to není bláznivé a už vůbec ne vtipné, jen je to černobílé. Život v Manhattanu je stereotypní, film Manhattan je stereotypní. (07.09.2008)

Kadencia dialógov je slušná, prúd myšlienok detto, zostáva už len posúdiť ich kvalitu a rozhodnúť sa, či ich považovať za pseudointelektuálne kraviny, vatu, alebo relevantné úvahy existencializmu. Hodnotenie vyššie zrejme poukazuje na moje príklony a rozhodne nedopomohla ani ústredná téma o štvoruholníku lásky. Synopsie snímky taktiež nabádajú, vraj je film vyznaním lásky k NYC; zrejme som počas sledovania fetoval, žiadne vyznania smerom k mestu som tu okrem úvodného štvorminútového intra nezbadal, ktoré ale, musím uznať, bolo skutočne impozantné (plus niekoľko záberov neskôr). Tiež musím ale uznať niektoré ďalšie faktory – aj napriek mojej averzii voči predmetu, scenár po formálnej stránke excelencia, Allen sa nestal legendou scenáristiky a réžie preto, že by písal úplné hovná; a tiež celkovo kamera a snímanie v pomere 2.35:1 vykúzlili skvostné obrazy nielen exteriérov či interiérov, ale aj tvári počas rozhovorov. Allenov Manhattan som si vyhľadal so zámerom a nádejou, že by mohol niesť potenciál poraziť Stoneov Wall Street, čo sa vizuálnej pocty New Yorku týka, ten však ale aj naďalej pevne sedí na tróne. A vďaka Danielke za pozretie, cením. Nabudúce snáď pri menšej kktine :D (komplet galéria: x / x) (x / x) "They probably sit on the floor with wine and cheese, and mispronounce 'allegorical' and 'didactism.'" (15.10.2023)