Manhattan

Tak já nevím. Skoro všude tu čtu oslavné komentáře a přitom mně osobně Manhattan přišel vlastně o ničem a zdaleka ho neberu jako jeden z vrcholů Woodyho tvorby. Tématicky to je sice hodně podobné Annie Hall, ale ta obsahovala mnohem více humoru. V této vztahové konverzačce je ho minimum. Ani těch spoustu odkazů na klasiky(?) umění u mě nepadlo na úrodnou půdu. Zklamání, od mého oblíbence Allena jsem zvyklý na jinší kvalitu. "Byl tak silný a romantický, jak město, které miloval. Za jeho brýlemi s černými obroučky se skrývala sexuální síla pralesní šelmy." (20.02.2011)

Manhattan je filmovou kritikou řazený mezi nejzásadnější a nejkvalitnějjší Allenovy filmy, ale na mě po pravdě řečeno tak silně nezapůsobil z jednoduchého důvodu. Koncentrují se v něm všechny hlavní a oblíbené motivy Allenovy tvorby - neurotičtí citově nestálí intelektuálové, město New York, oblíbená hudba, kritika intelektuálního snobismu, osamělost a nenaplněnost milostných tužeb a nostalgie. Protože jsem viděl Manhattan později než řadu podobných Woodyho snímků (a že jich při jeho nadprodukci bylo), hrají pro mě dříve viděné zásadnější roli. Nehledě na to, že mnohem komediálnější ranný Allen nebo pozdní experimentující mi je přece jen bližší. V Manhattanu se sice objevují klasické allenovské grotestní tóny, ale mnohem silnější je právě motiv smutku a nostalgie v podobě, kdy rodinné vztahy byly daleko srozumitelnější a pevnější, rozvody a tahanice o děti byly výjimečné a lidé k sobě měli blíž. Ze dvou osudových žen v životě Woody Allena je mi právě Diane Keaton mnohem bližší než Mia Farrow, ale ani to čtvrtou hvězdičku tentokrát Allenovi nepřihrálo, i když všichni přítomní odvádí kus poctivé herecké práce. Nakonec největší dojem dělá černobílá kamera a snové fotografické scény nočního panorama Manhattnu a nejznámějších newyorských architektonických skvostů, stejně jako podobně nasnímané scény sbližování obou tragických hrdinů téhle smutné milostné romance. Celkový dojem: 65 %. (01.09.2011)

Můj první Allen - pěkný film, až na toho nervózního chlapíka, co tam se všemi intenzivně diskutuje (slova Neda Flanderse). Ač mě rozmařilost svobodomyslných "ňujorčanů" trochu vadila - každý má vlastního terapeuta, obchod s čínskými nudlemi a hlavu plnou zmatku, koho že to vlastně miluje - celková atmosféra byla skvělá. Uvolněný filmeček o neobyčejné obyčejnosti a síle citu k bližnímu. Jde o to, jestli chceš rozdávat, či dostávat. (Challenge Tour 2015) (25.04.2015)

Manhattan je nepochybně filmem přelomovým a Woody si byl jeho exkluzivnosti vědom. Spolehlivě fungující schéma, které si "vyzkoušel" v Annie Hall, v Manhattanu propojuje s výraznou artovostí a kultivovaností. Důraz na kompozici scén, na hudební složku (jeden z mála Allenových filmů, v němž nezní především jazz), černobílost a širokoůhlý formát, to všechno z něj činí mimořádnou událost. V mladších filmech, zpracovávajících podobné téma (Hanna a její sestry, například), je Allen jaksi civilnější a méně "vypjatý", lze-li použít to slovo pro útvar v podstatě bezchybný. Je skoro povinností, sledovat Manhattan na velikém plátně, ničím nerušen, pohodlně usazen a "správně naladěn". Z napsaného ovšem plyne, že se lze s vyzněním tohoto filmu velmi snadno minout, což je však rozhodně škoda... Samozřejmě, i bez možnosti kvalitní reprodukce zůstává brilantně napsaný scénář, spousta nesmírně vtipných a neotřelých "hlášek", bezchybná psychologie postav, mnoho neuvěřitelných ironických šlehů, skvělé herectví všech zúčastněných... pak se ovšem může snadno stát, že Manhattan zůstane jen "jedním z mnoha", nikoli filmovým svátkem, podobným degustaci archivních vín nebo návštěvě koncertů v pražském Rudolfinu... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: kinej, Matty, Cival, Nathalie (05.02.2012)

Tak jak se dařilo " oživovat neživé " ( hotely, letiště....) Arthurovi Haileymu ve svých knihách, tak se podařilo Woody Allenovi dát velmi živý nádech městu Manhattan. Tohle město pod Allenem a za pomocí brilantní černobílé kamery Gordona Willise, vše navíc umocněno působivým Gershwinovým hudebním doprovodem žije svým životem, tepe, pulzuje a na pozadí toho všeho ( nebo spíše přesněji řečeno ) v POPŘEDÍ toho všeho to, co umí Woody nejlépe a to sice mistrně napsaná a následně rozehraná vztahovka ze života s patřičným Allenovým nadhledem, sarkasmem komentující všechno to dění kolem sebe, navíc reflektující úpadek kulturního života a v neposlední řadě trefně se opírající do živototního způsobu newyorských " intelektuálů ". Pro většinu z vás je Allenovým number one Annie Hall, pro mě je to Manhattan. Z mého pohledu daleko vyzrálejší Allen ( i když natočeno je to pouze s 2- letou odmlkou ). O hereckých výkonech myslím netřeba jakéhokoliv komentáře. Pouze si neodpustím subjektivní názor k úplnému závěru snímku....JÁ osobně bych uvítal v kontextu s Allenovým sarkasmem, aby ke scéně, kdy Issac ( Allen ) otevírá dveře a setkává se s Tracy vůbec nedošlo a místo toho Allen skrz prosklené dveře, dříve než vstoupí, zahlédl vystupovat z výtahu vyrýsovaného, čerstvě opáleného mladíka, otočil se a odkráčel vstříc nočnímu Manhattanu... To je ale čistě můj osobní " problém " :o) Závěrem pár skutečných perel. POZOR, kdo se nechcete ochudit o zážitek... NEČÍST!! p.s. on byl génius, Helen je génius, Dennis je génius. Znáš hodně géniů!... Měla bys poznat nějaké idioty. Mohla by ses něco naučit :o) p.p.s. když Ti bude 36, mně bude 63. Budeš na vrcholu svých sexuálních sil... Ovšem, já budu asi taky....však to znáš, začal jsem později... :o) p.p.p.s co máš za psa?.. jezevčíka. Však víš, je to pro mě náhrada penisu.... Aha, tak v tom případě bych Tě ale tipoval na dánskou dogu :o) (14.07.2010)