Atentát v Ambassadoru

Režisér Estevez rozehrál velikou šachovou partii se spoustou figurek, a každé se snažil dostat až na kůži. Budiž. V tom případě bych ale nedával tolik prostoru "Bobbyho věcem". Anebo se pustil blíž do senátorova života a neukazoval až zase tolik postav. Takhle, jak to nakonec "uplácali", je to příliš rozmělněné, natahované a v závěru povrchní. Odbýt postřelení podstatné části našich "nových známých" stručnou větičkou, že všichni přežili, to je, nezlobte se na mě - slabota. Líbily se mi autentické záběry, povedeně pospojované s těmi filmovými. Celkově - viděl jsem už horších 120 minut. (29.06.2008)

Nevím, nevím. Další z filmů se silným tématem a opět spíše lehčí zklamání. Spousta známých a výborných herců v hotelu Amabassador, který 4. červen 1968 " proslavil " asi už na vždy. Co mi asi vadilo nejvíc, bylo přehnané moralizování a také lehčí dávka patosu a hlavně střídání hraných a dokumentárních scén. Trošku podobný film JFK, ten bych rozhodně ocenil mnohem více. (24.01.2015)

Čekal jsem jen další z plejády životopisných filmů, namísto toho jsem dostal nádherně zpracované příběhy a osudy několika lidí během jednoho jediného dne. Kutcher coby hippie dealer je fakt skvělej, stejně tak sfetlí študentíci pracující ve volebním štábu Bobbyho. Skvělé herecké výkony z nichž mě nevím proč nejvíce zasáhly a zaujaly ženské role - Demi Moore dokázala, že ještě vůbec nepatří do starého železa (jak výkonem tak vzhledem), Sharon Stone jsem poznal až po hodině filmu a bylo to opravdu příjemné překvapení, Heather Graham sice scénář nic moc neumožnil, ale už jen její přítomnost je příjemné a radostné setkání a Lindsay Lohan překvapivě exceluje v roli (opět) teenagerky, tentokrát ale dost rozumné, vnímavé a logicky uvažující. Závěrečný monolog ponechám radši bez komentáře, neboť se stále a pořád ukazuje, že to ještě pořád pro valnou většinu lidí jsou jen prázdná slova bez významu.... naneštěstí. (19.01.2009)

Silně pochybuji, že budeme mít ještě někdy v budoucnu možnost vidět takovou koncentraci velkých jmen všech generací v jednom snímku. Ale hvězdy samy by nic nezvládly bez dobrého scénáře a dobré režie a toho se jim tady dostalo vrchovatě. Estevez sestavil parádní mozaiku několika drobných příběhů, které se slejou dohromady ve chvíli vystopupení Roberta Kennedyho a jeho následné vraždy. Vše je doplněno Kennedyho projevy, autentickými záběry a vhodně vybranou dobovou hudbou. A pochopitelně nešlo přehlédnou Lenku Janáčkovou z Rudého práva.:D I za ní musím dát plný počet. (12.01.2009)

Na dvacet známých tváří se podílelo na nechvalně známém konci senátora a prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho (skončil stejně jako jeho bratr JFK), s kterým odešla pro mnohé i naděje pro lepší Ameriku, přičemž celou tuhle sešlost hereckých stálic, pohasínajících hvězd i nastupující generace má na svědomí mnohými odepisovaný a polozapomenutý Emilio Estevez. Muselo být zatraceně tvrdým oříškem najít jejich volná místa v kalendáři. Do hotelu Ambasador se tak sjíždí řada lidí a my sledujeme jejich velmi povrchní minipříběhy. Jelikož téma je pro nás Evropany relativně vzdálené, nezbývá než se zaměřit právě na lidské roviny příběhů, ve kterých jde o manželskou nevěru, alkohol, frustraci z nekončící války, vztahové peripetie, rasismus nebo drogy. A právě v jednotlivých nevyrovnaných osudech je snímek nejslabší. Netradiční pietní kaleidoskop nedokáže dojmout, neumí prohloubit zájem, divák nedostane šanci se s nikým ztotožnit a Estevezův scénář veskrze ničím nepřekvapí. No, přesto, že nejen takovouhle koncentraci hvězd ustál, tak vykřesal i několik zajímavých momentů, ocenit lze i kostýmy a atmosféra konce šedesátých let se mu také vydařila. Kontroverzní jízda se ale přesto nekoná!! A na Paula Thomase Andersona to zatím zdaleka nestačí!! (08.12.2007)