Atentát v Ambassadoru

Tak dá se to shlédnout jako připomínka oné události, našince pobaví redaktorka z Rudého práva, jinak opět celek pošle do kytek klišovitá teze - i rozvrácené manželstvé stmelí národní smutek. Ble. Nicméně herecky je to skutečně reprezentativní: příjemný Hopkins jako fanda Grety Garbo, přitažlivá Demi Moore jako vyžilá zpěvačka, herecky vyzrálá a stále sexy Sharon Stone jako podnikavá kadeřnice, půvabná Helen Hunt jako marnotratná manželka, kvalitní Fishburne jako šéf kuchař - guru všech černých a Slater jako deux ex machina. (27.06.2010)

Geniální ,,biografický" film, jehož slovenský distribuční název je překvapivě výstižnější než titul originální - nejde o to, že v kolektivním podvědomí nás Čechů a Slováků jméno Bobby nespouští žádnou asociaci, ale že se dlouho zdá, že tenhle film je biografií spíše onoho hotelu, na jehož půdorysu se celý rafinovaně konstruovaný tvar příběhů odehrává, než životopisem známého amerického senátora. Ten scénář a celý umělecký koncept se Emilio Estevezovi povedl tak nadmíru, že budu hovořit o Bobbym jen v superlativech. Struktura několika paralelně rozvíjených, zpočátku zdánlivě nesouvisejících příběhů, které spojuje jen jednota místa - Hotel Ambassador v Los Angeles a několik hlavních postav již byla použita v dějinách filmu nespočetně krát (např. Magnolia...), zajímavé je však exponování a výběr charakterů - postavy tu jsou obyčejně v párech a jejich zakotvení se odhaluje před divákem jen velmi obezřetně, lichá je jen neodbytná korespondentka z Rudého Práva Janáčková (píše se rok 1968), která má však významového protihráče v tiskovém mluvčím Kennedyho štábu. Jednotlivé roviny se v pravidelném cyklu střídají a vytvářejí zprvu odtažitý rámec od vlastních životopisných dat JFK. A to se mi vlastně při zpětné reflexi líbilo nejvíc... Film je doslova nabitý hvězdami, je neskutečné, jaký potenciál tvůrce Estevez zaktivoval. Zřejmě jsou události zásadního a na obou stranách bipolárního světa přelomového roku 1968 pro mnohé ještě dnes citlivé téma. Snímek Bobby se jistě nevyhne srovnání s JFK Olivera Nixona. Ale Emilio Estevez jde naštěstí úplně jinou cestou. Tam kde Stone fabuluje a domýšlí si vlastní podoby událostí, tam kde se přiklání a upřednostňuje pouze jednu z možných verzí, tam Estevez nechává prázdná místa a vydává se k meritu věcí oklikami. Oliver Stone vytvořil monumentální filmové dílo, Emilio Estevez vytvořil dílo hluboce lidské... Staví do pozadí autentické projevy a myšlenky RFK, myšlenky plné humanity, lidskosti, smíření, sociální empatie... Ideje, které v Americe šedesátých let byly mnohdy jen na papíře, zaneseny sice staletí v Ústavě, ale o jejich reálném naplňování si miliony černochů, hispánců, nezaměstnaných, žen, sociálně slabých atd. mohly nechat jen zdát... V zemi, kde ještě nedávno platil apartheid. I za to zaplatili životem doktor King, John F. Kennedy a nakonec i jeho bratr Bobby... Podobné filmy: JFK (19.12.2007)

Je to prvý krát, čo ma E, Estevez prekvapil. Neviem, či ako režisér má talent, alebo mal iba šťastie, no už len fakt, že do filmu prilákal množstvo hviezd, naznačuje, že nie je úplne odpísaný. Aj keď je štvrtina filmu prestrihávaná dobovými zábermi, treba uznať, že do filmu výborne zapadli a vôbec nenarušujú plynulosť snímku. Vadilo mi možno až príliš, často úplne zbytočných dejových liniek, napriek tomu, že v závere má každá postava svoje miesto. Atentát na R. Keneddyho je dosť zatienený podstatne známejším atentátom na jeho brata, ale to bude iste tým, že on prezidentom už bol a R. Keneddy sa ním ešte len mal stať. Netuším komu mohol vadiť tak sympatický človek, na vraha si posvietim, ale aj vďaka filmu je mi celá udalosť okolo atentátu podstatne jasnejšia a som rád, že som film videl. 70%. (29.04.2012)

Snad ještě nikdy jsem neviděl tak skvělé propojení autentických dokumentárních záběrů s těmi reálnými. Nemyslím tím po estetické stránce, ale to jak Kenedyho proslovy ve filmu působí a fungují. Hlavně v závěru se možná dokáže český divák alespoň na chvíli vcítit do nesmírného patosu, který neodmyslitlně prostupuje americkou poltiku a snad ho i chápat. Oceňuji, že velká koncentrace hvězd zde není jen marketingový tah, ale fungující strategie Emilia Esteveze, coby režiséra. Taková Sharon Stone, či Shia Le Beouf dokáží z těch pár minut co mají k dispozici vytěžit maximum. Slavní herci zde naopak zdůrazňují osud, všech obyčejných svědků atentátu. (08.07.2009)

Ve svém volnu neholduji americkému národnímu sportu spočívajícímu v proděravění politiků, nekupuji si letenky ani čestná místa na jejich pohřbech, dějiny udatného amerického národa jsou mi celkem volné a proto zcela nerozumím svému naivnímu přesvědčení. že by mne tento snímek mohl bavit. Nekonečné čekání na osudový výstřel sice trochu zpříjemňovalo promenádování přeplacených hollywoodských star, které patrně chtěly účastí ve filmu vyjádřit své politické přesvědčení, ale pocit z promrhaného času mi asi ještě chvíli vydrží. (14.01.2012)