Vojcek

Měl bych si sehnat a přečíst předlohu, která se na těch pár místech, kde ostře z filmu vystupuje, jeví skvěle poeticky. Obávám se, že tady mi Herzog jako tvůrce nesedl a není to řemeslnou chybou - statická divadelní režie je záměr a nutnost a nemám proti ní výhrad (a btw. hudební scéna u rybníka je úchvatná). Herzog sice měl k dispozici Kinského a Telč, ale myslím, že neměl k dispozici ten správný cit pro předlohu, která má úspěšné adaptace i v opeře. I přese vše, že se mi Woyzeck celkem líbil, nepůjdu výš už z toho důvodu, že téma psychického rozpadu jedince je v mnohých jiných filmech dosti překonáno. (04.05.2011)

Werner moc dobře ví, že si může dovolit natočit film visící jen na jednom herci, protože Kinski to utáhne a on je jediný kdo utáhne Kinského. A z toho výsledku seru ježky(!)-to se prostě jinak nedá... MaestroMetadirector rozjíždí precizní ale střízlivou studii šílenství, zatmění mysli, paranoidních běsů a hrachu v hlavě za pomoci Klause, který je v tempu přesný jako metronom a v řízených a kontrolovaných gestech či záškubech tváře se nemine ani o milimetr. Vnitřní napětí, horečnatost, halucinace, křehká nerovnováha, blížící se zkrat-to všechno přímo tryská z toho pichlavě skelného pohledu, z té bolestí a únavou rozšklebené tváře, z celé té implodující postavičky.. Nutno podotknout, že Herzog-přes všechno to psycho-v žádném případě nezapoměl na vtip a jistou komičnost číhající v celé té tragice, a díky tomu(a díky velmi rozumné stopáži)jde o překvapivě dobře stravitelný zážitek. Prostě režijní a herecký masterpiece. (16.04.2013)

Herzogův film imponuje bravurním zvládnutím nesnadného romantického díla německého romantika Georga Büchnera (u nás bychom jeho spíše vzdálenější obdobu nalezli v prozaických pracích Karla Hynka Máchy). Režisér i herci dokázali tuto dikci vyrovnaně podržet po celou dobu WOYZECKOVA trvání a přiblížit tak českému divákovi svět, který by jinak zůstával mimo jeho obzor. Kulisy Telče, známé z Jasného jinotajného filmu AŽ PŘIJDE KOCOUR, svůj pruský (?) kolorit zvládají bez větších nesnází dík mimořádnému výkonu Klause Kinského v hlavní roli. A tak nevadí, jak oprávněně zdůrazňují kolegové spolukomentátoři, pominutí původního znění a skutečnosti lépe vyhovující titulky, které dokreslují do úplnosti kvalitu výkonu hereckých protagonistů. Ve WOYZECKOVI se i českému divákovi dostalo možnosti zhlédnout mimořádné dílo jedné z nejvýznamnějších světových národních kinematografií hraného filmu. (20.12.2009)

Zadaptovat Büchnerův tragický fragment do filmové podoby je těžkým oříškem zejména kvůli tomu, že se dodnes pořádně neví, jak po sobě následují jednotlivé scény a výjevy, nicméně Herzog se toho ujal vcelku obstojně. Film jsem ohodnotil třemi hvězdičkami, a to hlavně kvůli nezajímavému ději, který už v předloze působil rozpačitě a nekonzistentně (což opět odkazuje na problémy s jeho strukturou). Nutno vyzdvihnout herecký výkon Klause Kinského, Herzogova dvorního herce, který se role pomateného a pomalu do bláznovství se potápějícího Woyzecka ujal velmi dobře. Zkrátka snímek, kterému podráží noha samotná knižní předloha, i tak byl ale natočen vcelku solidně. (31.08.2015)

Balada o vojákovi, kterou načrtnul Erben s Bezručem a Wolkerem nad lahví kontušovky, když si zašli k Mrštíkům, původně na kafe, po terapii u Junga... teprve pak ji našel Herzog a tu nakažlivou melancholii zdramatizoval... "Našinec bude neštastnej na tom i na vonom světě, kdybysme se náhodou dostali do nebe, tak tam určitě budeme muset dělat hrom"...immer zu, immer zu... (04.10.2013)