Stranger Things - Season 4

Nějak si už nedokážu vychutnat tu nostalgii z první a druhé série. Už třetí série trošičku zaváněla, ale teda ta čtvrtá je jen recyklace vsech klišé a keců, co se da sesbírat nejen v tomto seriálu, ale obecně. Bubák a jeho svět jsou super, každopádně to tříštění linií a trapnost už nedrží pohromadě. Poslední dva díly jsou spíš utrpení a to musím dát zas hvězdičku dolů. Doufám, že to nebude mít s další sérií sestupnou tendenci, ale naskočí na kvalitnější styl vyprávění. Díky za oprášení retro songů a taky za Ewoka Dustina. (14.07.2022)

Je nad slunce jasné, že seriál Stranger Things se stal za těch několik sezón naprostým fenoménem. Vydělal spoustu peněz a tak jsem se nakonec zas až tak moc nedivil, že natočili tohle další pokračování. A jak jsem v předchozích dával víc, než bylo zdrávo, tady zůstanu nohama pěkně při zemi. Je to pořád hodně dobré, ale přece jen tam malý kousek chybí. Vlastně pořád stejný, nebo podobný muster. Padouch, El, parta ostatních dětí a tak to jde s malými odbočkami od první série pořád dokola. Neříkám, že mě to nebaví, jen mě to nedokáže udržet v takové pozornosti, jako v prvních dvou řadách. Takže upřímně doufám, že ta příští bude už nadobro poslední, protože odcházet se má prý v nejlepším. A to si tady nejsem ale vůbec jist. (02.07.2022)

Dufferovci odhalují historii, vysvětlují a objasňují, šokují i udivují. Čtvrtá řada se přes šikanu rituální sérii vražd dostává ke grandióznímu finále, které propojuje všechny rozjeté linie s neskutečnou koncovkou, která nechává dveře naplno rozkopnuté dalšímu dobrodružství. Překvapil mě počet mrtvol, děsivých zranění a psychické duely jsou zvládnuté na jedničku. Perfektní hudební doprovod doplňují osmdesatkové pecky, kde je špičkou ledovce Master of Puppets. PS: Navíc je tu spousta drobností ať jde o Conanův meč, Kingův Talisman nebo různé plakáty a série konečně dohnala můj rok výroby 1986! (15.07.2022)

Ačkoli vypadala čtvrtá série zpočátku tak nadějně, nakonec však přichází pouze zklamání. Tvůrci se křečovitě drží všech klíčových postav, jejichž plot armor hraničí s nesmrtelností. Přestože se neustále dostávají do zcela bezvýchodných situací, na konci se stejnak odehraje dojemný pohádkový happy end. Již mne nebaví sledovat jak se to s každou další sérií celé opakuje znovu a pořád dokola. Nejen že výsledek je již dávno spíše kýčovitou pohádkou nežli hororem, ale celé to začíná být zdlouhavé a dosti předvídatelné. Nehodlám již ztrácet čas s tím, jak to celé dopadne i po páté, takže se seriálem v tomto bodě končím. Abych jen nekritizoval: To hlavní a pravděpodobně i jediné, co mohu pochválit, je fascinující zrod a odhalení tajemného záporáka, Jedničky. PS: Na to, jak to poslední epizody pokazily, nechávám hodnocení stále poměrně vysoké, takže to vlastně stále není až tak špatné, ale začíná to být docela hloupé, nudné a v některých bodech dokonce rozčilující. (17.07.2022)

Ačkoliv nemůžu říct, že bych byl vyloženě zklamán, nemůžu hodnotit výš. Nejsem totiž ani tak zklamán, spíš se naplnila má očekávání. Pozdější řady Stranger Things nikdy nedosáhnou kvalit těch prvních. Především z jednoho důvodu: je to totiž hrozně velké. Je mi fuk, že to Dufferovi předem avizovali. Jedná se totiž pravděpodobně o syndrom, kterým začne trpět každý seriál, když se začnou přidávat série – a to neplánovaně či plánovaně. Víte, kouzlo Stranger Things před lety spočívalo především v tom, že dokázaly správně zkombinovat osobní rovinu s rovinou „bigger picture“. Takové drobnosti, jako lezení oknem za přítelkyní do pokoje nebo sice vážné, ale pořád osobní starosti, jako je pohřešování syna, dávaly první řadě něco, s čím se člověk dokázal ztotožnit, něco, co sice v mnohdy tísnivé rovině ale přesto dokázalo seriálu dodat každodennost. Čtvrtá série sice na tohle úplně nerezignovala, ale od zhruba třetího dílu je středobodem většiny děje boj se záporákem z jiné dimenze. Jo, cením, že se Hopper už nechová jako retardovaný fotřík a že se postavy neprohánějí po vycíděné ruské základně uprostřed USA. Nicméně… Dufferovi tvoří stále větší a větší obraz, stále více a více propojují a vysvětlují, ale já bych prostě jen rád prožil s postavami ten civilní strach o blízké. Jasně, je tu Max, která dost možná nepřežije Vecnovo řádění, ale mně daleko víc sedělo, když postavy pořádně nevěděly, co se v Hawkinsu děje, po lese se potuloval možná tak jeden demogorgon a frajeři se ve škole rvali o holku. Méně je někdy více, ale zmlsanému publiku – vidno dle komentářů – prostě tyhle mega propojené vesmíry a mytologie sedí. Není divu, jsme ve věku marvelizace. Ze čtrté série jsem si teda nejvíc užil to, co zde sklidilo nejvíc kritiky, totiž první dvě epizody, kdy se celý děj teprve rozjíždí a postavy řeší své všednodenní starosti, a pak shledávačku na konci. Samotný záporák Vecna se ze začátku jeví zajímavě, ale horor postupně opadá, jak je jeho tajemství odhalováno (megaklišé „lidi jsou zlí, a tak je budu zabíjet, sice ze mě bude největší hajzl na světě, ale neva“), a ty rádobydramatické pauzy v každé větě a pomalá mluva jednoho doženou k přání, ať už se konečně vymáčkne a přestane házet ten drsný ksicht. Zároveň mám problém s tím, že ve spoustě scén není pořádně nic vidět – kritika, kterou si vysloužila bitva o Zimohrad ve Hře o trůny, by se dala aplikovat i zde. Asi byla blbost pouštět si poslední epizodu za bílého dne. V souvislosti s tím, jak se Hawkins na konci série promění, si té tmy a studených filtrů nejspíš v páté sérii užijeme dosytosti. (1 382.) (18.07.2022)