Stranger Things

Dneska je kolem každého druhého lepšího seriálu takový hype... a Stranger Things není výjimkou. Ano, je to nostalgicky boží, hudba je jak z návštěv starých dobrých videoheren s pinbally a Pacmanem a postavy odpovídají své době svou naivitou a přístupem (děti ovládnout svět!). Cítím tam tolik filmů a seriálů, od Super 8, přes Akta X až po pohádkovost podsvěta ala Labyrint, až bych si někdy zahrál kvíz, co tam z důležitého období nebylo zmíněné. Ani ST se nevyhne slabším momentům a otázkám, třeba jak/proč Bill přežil v podsvětě nebo proč jsou vojáci v tajné základně tak nemožní. Tajemnost okolo mnoha otázek se mi ale líbí, stejně jako telepatický výzkum a jeho dějová linie. Osobně si 5* nechávám pro potvrzení v 2. sezoně, která začíná "blobovským" pomrkáváním a jen doufám, že se zatlačí na tempo. Prostor tam je. (02.10.2016)

S01: Po ročním odkladu možná nebylo nejchytřejší dívat na to hned po Twin Peaks, ale upřímně, moc mě to nebavilo a ani nechápu ten ultra humbuk kolem. Herci vesměs otravní, 8 dílů by se v klidu dějově vešlo do čtyř, bez nápadů, nudil jsem se víc a víc a víc a vyšla mi jen pěkně sterilní retro slátanina. Pro milý hororový spirit si radši zopáknu KRAMPUSe, dětský spirit GOONIES, pro slizácký sci-fi šmejdy zase letošní THE VOID, přeju vám všem to nadšení a druhou sezonu, já jsem z toho nevrhlej a mrzout. 55% (17.09.2017)

„Joyce, tohle je Hawkins, jasný? Víš, co nejhoršího se tady stalo za čtyři roky, co tu dělám? Víš, co bylo nejhorší? Když sova napadla Eleanor Gillespieovou, protože si myslela, že má na hlavě hnízdo.” Jenže Will se skutečně ztratil, toulající se vyholená holčička je skutečně zvláštní a v laboratoři tajné organizace sídlící za městem se skutečně dějí podivné experimenty. Solidní dávka odkazů na slavná díla 80. let a pocta sci-fi kouskům i mysteriózním hororům dané doby jsou tady. Hned z úvodu bylo patrné, že jde o seriál, který divák musí sjet za pár dní/večerů. S minimalistickým obsazením a na malém prostoru si s námi pohrávalo komorním postapokalyptickým survivalem Hidden bratrské duo Matt a Ross Dufferovi už v roce 2015. Mělo za sebou podíl na několika krátkometrážních horůrcích. Tímhle ovšem vyvolalo solidní humbuk. I když si pořád myslím, že dějově bychom se v případě první série vešli do pěti dílů. Určitě se objevují lehce klopýtavá klišé, opadnutí napětí někde v polovině série a hlavně několik momentů, u kterých mi prostě chybí logické souvislosti. Šerif David Harbour se v roli každopádně našel, skvostní jsou i šišlající kudrnáč, „šéf“ bandy Mike nebo „jedenáctka“ hrající očima (zasloužené skloňování jména Millie Bobby Brown). (25.09.2019)

Moc nechápu, proč se tu ze serošku naprostá většina pomobáze posrala naplacato, leda, že by se místní ohyzdové rádi koukali na haranty, co na tom jsou ne-li hůře, pak alespoň podobně. Oscilace mezi napínákem pro dorostlé a ítý atmosférou, určenou fuckanům, z toho skutečně dělá žuvačku pro celou rodinu. Prostě se může na gauči trojáku uprdelit táta, co se rád bojí i něčeho jiného, než mámy, máma, která si tím najde dobrou výmluvu, proč opět odložit vytírání podlahy, na kterou se už natvrdo lepí i holinky s hodně hlubokým vzorkem a potěr, co by čuměl na cokoliv raději, než se naučil třeba číst, psát nebo si nevplétat holuby do lykansky husté, umaštěné kštice prepubescentního mongola. Aby to nevyznělo přespříliš přísně - autistická slečinka hraje jako z partesu, za to dvacet procent navíc, a občas se podaří i vybudovat skutečně tísnivou atmosféru. Kterou bohužel srazí další záběr (a že jich je) na nebohého chlapce, co si při nějaké strašné nehodě prohodil horní čelist se spodní a ještě mu přitom vypadala většina řezáků, oči se zbasedovali a zbytek těla čapnul dermatitidu hrubšího zrna. Ne, sorry, přeháním.) Prostě jsou tam odporní všichni, i ta slečna, co má být femme fekale. Představa bližší kooperace s ní se dá shrnout slovy klasika - no to mi ho zandej! (09.12.2016)

Skvelá prvá séria. Až neuveriteľne sympatické postavy, ktorým sa okamžite dostaneme pod kožu a zamilujeme si ich. Kvalitné dialógy je radosť počúvať, vzťahy medzi postavami živé a veľmi zábavné. Neviem, či bol lepší šerif, Jedenástka, Dustin, alebo vlastne ktokoľvek iný (dokonca aj Winona Ryder je skvelá!). Poteší vydarená osemdesiatková retro atmosféra (soundtrack, popkultúrne hlášky). Druhá séria predstavuje veľmi jemné sklamanie. Postavy a dialógy stále bohovské, absurdným problémom však je, že koľkokrát sú tieto postavy a dialógy stokrát zaujímavejšie, než hlavná zápletka s monštrami, dimenziami a koncami sveta. Výrazným plusom 2. série sú nové postavy, predovšetkým Sean Astin (ktorý je však troška zákerne hodený cez palubu, strašne sa snaží a je strašne milý a nakoniec...) a Paul Reiser (ktorý začína ako hrozné klišé a potom... OK, nebudem spoilerovať, ale TOTO by Burke nikdy neurobil). Tretia séria sa na rozdiel od druhej snažila menej kopírovať prvú (originálne vsuvky á la Sovieti a Lupiči tiel), ale v konečnom efekte jej to nepomohlo a utopila sa v nudných prvých šiestich dieloch; až posledné dva boli tou peckou, na akú sme v Stranger Thing zvyknutí. V 3. sezóne sa mi navyše niektoré postavy (Hopper, Joyce) sprotivili hysterickým správaním. Kým prvé dve sezóny jednoznačne za 4*, tretia ledva za 3*. Spolu to stále robilo (s oškretými ušami) 4*. Žiaľ, dostavila sa štvrtá sezóna a to bol debakel. Vôbec ma to nebavilo, strašne veľa postáv a dobrá polovica bola pre dej úplne zbytočná, takže len ponižujúco postávali na scéne a v lepšom prípade raz za tri diely povedali hlášku. Štvrtá séria dosť vykráda moju srdcovku Nočná mora z Elm Street (čo je dotiahnuté do bizarnej pseudokonalosti cameom Roberta Englunda), ale robí to nenápadito a ťažkopádne. Rekapitulácia: prvé dve série 4*, tretia 3* a štvrtá 2*. Resumé: 3*. (28.02.2018)