Favoritka

"What a cunt!" ___________ Lahodná kostýmní polívčička, kterou ale lze taky brát jako nonšalantní soft-porno a parodickej výsměch aristokracii. Yorgos Lanthimos měl vždy nehoráznou slabost pro erotický šmakulády a tímhle obscénním satirickým bizárkem z dob viktoriánské Anglie si prakticky splnil svý fetiše. (01.03.2019)

Yorgos Lanthimos je veľmi zvláštny režisér, no aj napriek tomu si ma jeho filmy vždy získajú. To platí aj pre Favoritku. Chýbala síce tomu tá obvyklá bizarnosť ako tomu bolo povedzme pri Jeleňovi (2017), no na druhú stranu divák dostane výpravne fantasticky zvládnutú smutno veselú drámu so smiešne zvláštnymi charaktermi jednotlivých postáv. No tie ani najmenej nebránia pomerne slušnému obrazu svojej doby, kde sa kopí jedna intriga za druhou. Tiež treba oceniť niektoré dialógy - na prvý pohľad smiešne, no väčšina z nich skrývala peknú myšlienku. Slušný nadpriemer. 80/100 (04.02.2019)

Pompézní, nabubřelá a na výsost skvostná podívaná, která oproti obdobně filmařsky zvládnuté Niti z přízraků (záměrně nesrovnávám s ostatními snímky od Lanthimose) neztrácí ani na moment na svém tempu, aby vás v samotném závěru uvrhla do temnot poměrně depresivním vyústěním celé "politické" i sociální hry. Herecky si divák vychutná hlavně excelentní výkony čtyřlístku hlavních postav, do kterého mimo Olivie, Rachel a Emmy řadím i zajímavou postavu Nicholase Houlta, který zastává asi nejvýraznější mužskou roli. Dokonale sepsaný scénář a precizní filmové řemeslo navíc podtrhuje i delikátní humor, jež je důmyslně doplňován zdánlivě dobovou hudbou (například hudba, která běží při závěrečných titulcích je toho zářným příkladem). Rozumím tomu, že film asi nesedne úplně každému. Do jisté míry totiž záleží i na tom, jakým směrem se ubírá váš styl humoru, nebo kam až sahají hranice vaší mírné zvrácenosti. Celé je to totiž ve své podstatě hodně absurdní. Není tedy absolutně žádným překvapením, že si britská The Favourite zcela zaslouženě obdržela i nespočet nominací na Oscara. (24.01.2019)

Favoritka byla mé první setkání s režisérem Lanthimosem, jehož jméno v posledních letech rezonuje na různých filmových festivalech díky jeho osobitému tvůrčímu stylu. Snímku se nedá rozhodně upřít originální přístup k historickému tématu a k vedení aktérů. V podstatě jde o koncert tří velice talentovaných hereček, z nichž nejvíce vyčnívá Olivia Colman v hlavní roli - Oscara bych jí opravdu přál, i když proti ní stojí Akademií dlouho opomíjená Glenn Close. Musím přiznat, že mi místy bylo královny Anny velmi líto a rozhodně bych nechtěl být na jejím místě - obklopena spoustou manipulátorů, kteří umí skvěle využít situaci a zneužít královnu s vrtkavým zdravím a chabým vzděláním. Režisér si rozhodně nebral servítky a naservíroval nám nejednu syrovou scénu, která podtrhávala tamní atmosféru, v níž se odehrával boj na ostří nože mezi dvěma nadmíru inteligentními ženami. Emočně nejsilnější scénou pro mě bylo nejspíš odůvodnění chovu králíků. Film těžící z neotřelého scénáře ("jezevec", obskurní tanec), úžasných hereckých výkonů a výtvarné stylizace (nezvyklé záběry kamery). P.S. Myslím, že si v budoucnu najdu čas na další režisérovy snímky. (06.02.2019)

Režisér podivností, jako Zabití posvátného jelena nebo Humr, natočil kostýmní drama po svém. K ruce má výborné herečky a zajímavý scénář. Tempo je pomalé a občas jakoby se film ani příběh nehnuli z místa, ale za podívání film rozhodně stojí a pokud vám sedí podobně laděné filmy, klidně si 1* přidejte. (16.07.2019)