Svět pod hlavou

Chvílemi to trochu vázne a od hlavní zápletky by také člověk čekal o trochu více, na druhou stranu musím uznat, že mě ten seriál fakt bavil. Trojan v roli ironického SNBáka Plachého naprosto exceluje, s postavou si vyloženě pohrává a nadchne nejednoho diváka. Navíc Budař, Neužil a Bárdos nezůstávají pozadu. Jednotlivé detektivní příběhy pak samozřejmě splní očekávání českého diváka (který si na detektivky potrpí), jemuž pak zároveň nelítostně připomene, že od toho dvaaosmdesátého se tady toho zas tak moc nezměnilo. Za mě určitě milé překvapení. (31.12.2021)

Jako výlet do minulosti do funguje dokonale. Socialistická šeď je nepříjemná a stranické hry pomalu odkrývají krutost systému. Nejlepší roli vyfasoval Trojan. Jako sarkastický policista hláškuje v pravidelných intervalech a je oporou i pro méně výrazného hlavního hrdinu. Budař skvěle vyvažuje kladné postavy, jeho slizký komunista je odporný každým coulem. Časové paradoxy jsou do děje naroubovány trochu na sílu, ale finále není tak špatné. Mnohé zahraniční pokusy se tvůrcům rozpadly pod rukama, což se tady nestalo. S1: 80% (13.08.2022)

Původně jsem toho Neužila fakt nežral a samozřejmě jsem ho viděl o parník za Trojanem, ale díl od dílu se mi ty jeho sarkastický hlášky pronášený útrpným výrazem zamlouvaj víc a víc. Samozřejmě, že za původní britskou předlohou tahle česká jobovka o ten parník zaostává taky, ale oproti Britům máme jednu výhodu - socialismus. Kappa. (04.02.2017)

Takže vážení, nakupte okurčičky, večer bude sledovačka Back to the future! Návrat do budoucnosti ve stejně komediálním duchu jako tehdy, v roce mého narození. Téma omšelé jako zvonáče, ale s tak sympatickými herci a bravurně zvládnutou chemií mezi nimi, že jsem nijak výrazně netrpěl při sledování (řekněme že reálie doby opravdu nedokážu posoudit, jsem o tři roky mladší než filmový Filip). Václav Neužil neurazil, ale ani nijak nepotěšil, pak tu ale byl skvostně tragikomický Kopta, neodolatelní hajzlíci typu Budař a Hanuš (radost podívat), parádně odporný psychiatr Malý (toho chlapa taky žeru), ležérní blázen nejtvrdšího flegmatického jádra Pospíchal, velmi sympatická sestřička Judit, vyrovnávající tu šeď bělobou orchideje na smetišti, případně standardně hláškující Trojan, aspirující na svatozář reakčních živlů z Vatikánu. K tomu závadová mládež s vlasy mastnějšími než omega 3 a rozbité obkladačky ze západního diverzantského prostředí. Tohle si lze vychutnat i za střízliva. Ano, spoustu věcí bylo nedotažených, resp. nevěrohodných, ale nebudu hnidopišsky kazit tomuto seriálu kádrový posudek, ne? Pár hlášek mi v paměti určitě zůstane: "Maj neprůstřelný alibi." "Však ty už to, Klémo, nějak prostřelíš." Pro mě osobně jeden z nejsympatičtějších seriálků porevolučních dob o dobách předrevolučních. (28.10.2018)

Smutná Dagmar je smutná. Čekala jsem, jak se autoři vypořádají s příběhem o ze zásady pasivním hrdinovi - nemůže nic dělat, protože je vyroben z mlhy. Bohužel se s tím nijak nevypořádali. Kromě povinných psycho scén a rutinního připomínání výchozí situace se propojení mezi minulostí a současností příliš netematizuje a tak nemám dojem, že by ten časový rámec byl vůbec potřeba. Hrdina si neprošel žádným očistcem, celou dobu dělá pochybná rozhodnutí a na konci není ani moudřejší, ani dospělejší. Alespoň z mého úhlu pohledu. A smutná jsem proto, že díly Smrt špiona a Rodinná záležitost mi přišly povedené. Žel, v kontextu velkého plánu nebo spíš absence velkého plánu zaniknou nad rozčílením z mdlého a nepropojeného vyústění. Přijde mi, že bylo mnoho prostředků vyčerpáno na to, aby to vypadalo přesně jako osmdesátá léta, a příliš málo na plán, o čem to má vlastně být. (07.03.2017)