Záře

Předem musím říct, že co jsem poprvé ve snímku viděl hlavního hrdinu jako dospělého, tedy promočeného s cigaretou v ústech, dobývajícího se do uzavřené restaurace, nemohl jsem se oprostit od jeho podobnosti se slovenským umělcem Marianem Vargou, který byl taktéž veliký mistr černých a bílých kláves, a tato podivná souhra náhodných detailů ve mne narůstala po celý film - oba od dětství projevovali mimořádný talent, oba měli dejme tomu problematický vztah k ženám, oba rádi nikotin, alkohol, a samozřejmě ta vizuální podobnost... Co se týká samotného snímku, jde o povedený životopisný film, ne nepodobný legendárnímu snímku Moje levá noha, jen mi trochu chybí rozvinutí té chvíle, kdy Davidovi hráblo. Geoffrey Rush je mimořádně přesvědčivý a mě schází jen maličko k tomu abych dal plný počet hvězd, možná si to rozmyslím po dalším shlédnutí... (01.02.2023)

Velmi poutavé životopisné drama stojící na špičkových hereckých výkonech, a to nejen oscarového Geoffreyho Rushe, ale i mladého Noaha Taylora a výborného Armina Muellera-Stahla. V tématu „jak tvrdou rukou vyrobit hudebního génia a jakou cenu si to na něm vybere“ je Záře tak trochu předchůdce thrillerového Whiplash, i když k látce přistupuje mnohem konvenčnějším a umírněnějším způsobem, což nevidím jako nikterak špatnou věc. Vytknout se tomu dá opravdu jen velmi málo. [KVIFF 2022] (23.07.2022)

Niekedy už mám pocit, že najistejšia cesta k hereckým oceneniam vedie cez roly šialených géniov, ale v tomto prípade ide naozaj o výborný biografický film - zagooglite si David Helfgott (ešte žije a na YouTube má pár milých videí). Armin Mueller-Stahl vystrihol overprotektívneho otca úplne dokonale. (26.12.2013)

Strhující film s geniálním Geoffrey Rushem. Na tenhle film jsem čekal dlouho a vyplatilo se mi to. Chce to mít opravdu čas a chuť ho vidět. Od svého natočení v 90. letech neztratil nic ze své síly vyprávět příběh fenomenálního klavíristy Davida Helfgota (*1947, žijící) a jeho komplikovaného vztahu s otcem a vůbec, světem nás, ehm… normálních. Dávám 100%. Na hodnocení se výrazně podílejí výkony Noaha Taylora, hrajícího Helfgota jako dospívajícího teenagera v první polovině filmu, Armina Mueller-Stahla jako jeho otce a konečně fantastická kamera a zvuk. Na scény z koncertu mladého Helfgota nezapomenete. ** P.S. Zkoukněte jen v původním zvuku, blábolivé švitoření pomateného Helfgota/Geoffreyho patří velmi výrazně k celé roli a dost výrazně mu pomohlo získat za roli Oscara. Tak se o to nepřipravte. (14.05.2018)

Hicks fantasticky zvládá přechody mezi lehce depresivní atmosférou Davidova rodinného krbu a naopak naději vzbuzující náladou pokaždé, když se hlavní postava ocitne v okolí piana/klavíru či ještě lépe za ním. Konečný výsledek je tak zručně namíchaný (a zahraný - Rush ftw!, ale nerad bych opomenul Taylora a Muellera-Stahla), že dokáže u člověka vyvolat nebývalý nápor životního optimismu. A to je občas k nezaplacení. (31.05.2011)