Here Alone

„V postapo světě blbě se žije, když na frak dostává... psychologie.“ Bezútěšný, syrový a velmi realistický outdoor survival, naprosto nepochopitelně zabitý debilním závěrem, při dilematu „lesní ženy“, jak a na záchranu koho využít poslední kulku. OKÉNKO AUTA: [][] Je zamlžené. Co asi říkala Olivie, marně čekající ve stanu? Ϫ̊  „Tak já přicházím s nabídkou kvalitního panenství a ono prd!“ Ϫ̊ „Já kráva se aranžuju do svůdné pozice, voním se a mažu si dekolt Indulonou, zatímco té rachejtli staré, smrduté a zabahněné, stačí zavrtět povislou prdelí a...“ Ϫ̊  „A vůbec, nalevo postapo, napravo postapo, v lese mručí zombíci, v autě otčím s čůzou a...“ Ϫ̊  „Bohajeho, oni mi tuna jebů!“ [][] Btw, k sendvičům ze sušenek a tučných červů by se hodila postapo cibule - podobný milostný trojúhelník tam rozetnuli líp. Surově, hnusně sobecky, ale přitom lidsky uvěřitelně. (28.11.2023)

Ve světě vypukne epidemie, která postupně zachvacuje stále větší počet obyvatel. Na těle se udělají červené kroužky, z nichž vytéká bílý hnis, a postižený postupně zešílí. Nejde o klasické zombie, takže je lze snadno usmrtit a nákaza se zřejmě nepřenáší kousnutím. Nemocní se ale stávají v podstatě živými mrtvolami. Film zachycuje dvě časové linie. V první sledujeme mladou ženu Ann, která jako Robinson přežívá v pustině. Jen když potřebuje získat další jídlo, musí se vypravit za plot mezi kanibaly. Když zachrání dívku Oliviu a jejího zraněného otčíma Chrise, vše se změní. Navenek se zdá, že soužití všech tří by mohlo fungovat, pod povrchem však bublá narůstající napětí. Olivia chce totiž Chrise pro sebe. Druhá linie průběžně osvětluje, co se stalo s rodinou Ann. Minimalistické komorní drama, pomalý survival, s důrazem na osud hlavní postavy. Temná hudba, často ale i jen ticho doprovázejí působivé přírodní scenérie. Z větší části meditativní snímek vrcholí bojem o přežití. Film osloví spíše menšinové publikum, milovníci akce a brutálního gore by ho měli rozhodně vynechat. (05.01.2019)

Ann si žije uprostřed hvozdu, chčije do kbelíku, potírá se bahnem, sem tam ukáže prdel, jindy bradavku a nic víc se neděje. Pak dorazí Chris a Olivia, rákoska dostane možnost důkladně zjistit proč je fajn chcát do kbelíku a potírat se bahnem a pořád se nic neděje. Milion flashbacků, zajímavých asi jako tejden starý hovno na chodníku, ve kterých se vlastně nic moc neděje. Naše trojice se začíná lépe poznávat, mrmlaj si o strastech a můžou chcát do kbelíku a potírat se bahnem ve třech zatímco se nic moc neděje. Pak v úplným závěru se chvilku něco děje a je to k uzoufání debilní. Že Olivia bude lehce křápnutá to bylo jasný od začátku, že chce prcat otčíma taky dojde pozornýmu divákovi celkem rychle, že otčím jí prcat nechce a radši by bahnem nasáhlou díru Ann to je taky jasný. Dokonce i to, že Olivia se bude chtít Ann zbavit bylo jasný, protože pak by jí Chris možná protáhnul škebli...Ale proč se Ann na konci zachovala jako největší píča v širokém okolí (okey, konkurence moc neměla ale i tak) to mi zůstává záhadou. Závěrečná scéna kdy němě řve a bouchá do volantu je vrchol debility tohoto "hororu" a já jen doufám, že jí na bříšku naskáčou červené pupínky a ona se změní na krvelačnou píču... (07.06.2017)

Po vypuknutí neznámej epidémie žije Ann (Lucy Walters) uprostred lesov, v ktorých si vytvorila svoj tábor. Jej dni vyzerajú vždy rovnako a jej hlavnou povinnosťou je obstaranie si potravy bez toho, aby sa stala obeťou nakazených. Tento beznádejný stereotyp sa zmení vo chvíli, keď stretne Oliviu (Gina Piersanti) so zraneným nevlastným otcom Chrisom (Adam David Thompson). Od tejto chvíle už Ann nie je sama, ale to neznamená, že sa jej život stáva jednoduchším. - Tento režijný debut sa podla mňa vydaril, aj keď režisér viac ako dvadsiatich krátkometrážnych snímkov sa za úplného amatéra považovať asi nedá. Funguje to tak ako má, vyžaruje z toho pozitívna nezávislosť, herecké obsadenie je sympatické, psychické rozloženie charakterov je vzhladom k situácii uveritelné, dej sa nevyvíja úplne priamočiarym smerom, takže ma aj záver trochu prekvapil. Lesy sú ideálne zvoleným miestom pre tento štýl hororu a toto prostredie mi momentálne dobre sadlo, pretože v poslednej dobe sa tieto Zombie / Postapokalyptické horory často odohrávajú uprostred miest. Nedostatkami pre mňa boli pomalé tempo a flashbacky, ktoré boli dosť prínosné, ale neboli spracované tak, aby podali informácie o situácii dostatočne zaujímavo. Ide o zaujímavú záležitosť a o slušný posun v kariérach, či už pre režiséra, alebo pre hercov, keďže väčšina z nich ešte nemá vela skúseností u celovečerných snímkov. (31.03.2017)

Niečo ako The Survivalist, v ktorom sa Mia Goth ponevierala po pochmúrnych lesoch v post-apokalyptickom svete, v ktorom si treba dávať bacha na každé, čo i len najmenšie šuchnutie. Here Alone ma bavilo o čosi viac, hrdinovia boli o čosi sympatickejší, takisto nebezpečenstvo v podobe „zombies“ mi pripadalo lepšie, ako banda „obyčajných“ nájazdníkov. Tieto typy filmov sú každopádne dosť na jedno brdo: po dobrom až pôsobivom začiatku (osamelý hrdina blúdi zničeným svetom a snaží sa prežiť) sa v strede do deja nasilu zakomponuje nečakaný príchod nových postáv a koniec je tradične akčný a značne klišé. A potom sa to proste „nejako“ skončí a sú titulky. Ale inak fajn, asi som príliš náročný. (24.04.2017)