matka!

(1001) Takhle to dopadá, když lidem nehraje v domě/životě žádná hudba. Nesouhlasím s premisou, že to zaklepání přišlo na dveře ráje. V rozporu s tím, co jsem si o filmu a jeho autorovi přečetla v názorech mnoha jiných lidí, mi tady přijde Aronofsky nebývale pokorný. Nemyslím si, že by se pokoušel o něco megalomanského, spíš se prostě kouká z okna a v reakci ze sebe prudce a skoro bezmyšlenkovitě chrlí všechny úzkosti, strachy a obavy, které to v něm vytváří. Výsledek možná působí trochu naivně, ale já to řeknu: mně přijde opravdový. Bratry hráli bratři a svět na mnoha místech doslova hoří. Asi si budu muset ještě sednout a porovnat si matku! s Trierovými pokusy o příběh Zlatosrdéčky, protože zatím se mi zdá, že Trier (ačkoliv skoro nevěřím, že to říkám) na to jde víc žensky, zatímco Aronofsky ženskou perspektivu jenom předstírá. Díky tomu se nedivím, že režisér a herečka byli v době natáčení filmu milenci, ale teď už spolu nejsou. Nicméně plakát s Jennifer v zahradě bych si doma klidně pověsila. (01.05.2019)

Často se dočtete, že filmu se dá dát buď 5*, nebo odpad, nic mezi tím. Dále, že je lepší si o filmu nic nezjišťovat a prostě na něho jít. Já jsem však na film šla a věděla do čeho jdu a myslím si, že právě proto se teď řadím mezi ty spokojené diváky. Mě to prostě bavilo, bavilo mě hledat všechny ty symboly a smysl jednotlivých scén. Divák, který si bude myslet, že jde na klasické drama, nebo dokonce horor, si bude dobrou polovinu filmu říkat, co to vlastně sleduje a už může být tak otrávený, že mut to celé bude úplně jedno. Tím nechci říct, že by film byl nějak složitý na pochopení, on je právě ve své podstatě docela banální. Tohle je typický Aronofsky, velká myšlenka převyprávěná tím nejjednodušším způsobem, jen zabalená ve složité a ne lehce přístupné formě. Herecky i technicky špičkové, včera jsem dala 3*, ale ten film ve mně roste, protože mi právě docházejí všechny ty detaily. Doporučit, nebo nedoporučit? Já prostě nevím, na tenhle film bude každý reagovat jinak. Jisté ale je, že nic podobného letos v kině nenajdete. (22.10.2017)

Ja tomu nerozumim, co se to snazil Aronofsky rict? Asi fakt nema rad necekany navstevy. Film vlastne krome samotnyho zaveru neni moc horor, spis si clovek furt rika wtf, co to ma zase bejt a hlavne, co to ma za smysl. Lawrence se zmatene mota po baraku, misty tu jsou nejaky parapsychologicky naznaky, ale ve vysledku to neni nijak zvlast rozvedeny, do toho Bardem, kde clovek taky nevi, co si o nem myslet a celej dej tak vlastne jen vyplnujou navstevy neznamejch lidi a tu vice, tu mene vyostreny sceny s tim spojeny, typu nesedejde mi na stul. Z postupem casu to zacne bejt cim dal tim vetsi psycho a zaverecnej zvrat je sice fajn, ale zaroven predvidatelnej a popravde, taky krapet mimo, jako celej film. Ne ze by to bylo vylozene spatny, zajimavej napad, ale asi by to stacilo rozehrat na plose 80 minut. (24.09.2018)

První půlka, když si tam Ed Harris přitáhl svou family se mě hodně líbila, mohlo to směřovat kamkoli a já byl opravdu v silném očekávání, navíc na Jennifer se mě fakt krásně kouká, Javier umí hrát a Michelle kdykoli, kdekoli, jakoli, jenže co následovalo ve druhé části mě přišla jako dokonalá ukázka velkolepého ega stvořitele tohoto filmu, jen jsem trpěl a čekal a na konec. Dám dvě za tu první část, protože tam se mě filmové řemeslo docela lesklo. (05.06.2019)

Nějak čeho jsem se obával. Je mi jedno co tím chtěl mistr říct, čeho je to alegorie a jaká úvaha o umění, prostě film kde vyjevená J Law chodí 2/3 stopáže po baráku a chová se jak upjatá totál p*ča, já už tou dobou dávno znuděn. Viva nemainstream... Asi nejlíp ten dojem vystihuje hláška “pořád mluvíš jak chceš dítě, přitom mě ani nemrdáš.” (31.01.2018)