Ohnivé ulice

Another time, another place... bylo nebylo, byl Walter Hill se svou posedlostí jednoduchými, ale poctivými, maximálně vytěženými a lahůdkově stylizovanými nočními akčními béčky. OHNIVÉ ULICE v mnohém připomenou jeho předešlý snímek, skvělé WARRIORS. Opět nás čeká jedna atmosférická pekelná noční jízda smrdutou městskou stokou hemžící se nepřátelskými (motorkovými) gangy a úplatnými poldy, plná skrývání a potyček a zakončená za úsvitu soubojem hrdiny s ultraslizským padouchem (přičemž tentokrát bojují kladivy). A našlo by se toho mnohem víc, co oba filmy spojuje (např. Deborah van Valkenburg nebo scéna zapálení nadzemky), spokojím se ale s tím nejdůležitějším a sice, že je spojuje stejná kvalita. ULICE jsou stylizovanější (auta jako z POMÁDY, město připomínající Gotham, rokenrolová čísla), ale už poněkud osmdesátkově bezzubé a já u nich, narozdíl od WARRIORS nebo námětově podobného ÚTĚKU Z N.Y., necítil žádné napětí. Postavy byly totiž tak sympatické a celé to bylo tak pohádkové, že bylo brzy jasné, že se nikomu hodnému nic zlého nestane. Ale za Dafoea v černých latexových montérkách, rockovou bohyni Dianu Lane a vysmátého Billa Paxtona ve vedlejší roli si to čtvrtou hvězdičku zaslouží. (17.09.2006)

9/10 Keď sa na úvod rozozneli tóny Jima Steinmana, vedel som, že som (na rozdiel od The Warriors) na dobrej adrese. Streets of Fire je ultimatívna žánrovka bez toho, aby bolo možné definovať žáner, ktorý tak dôsledne zosobňuje. Je to prepálená rocková opera štylizovaná do 50tych rokov, s gangami, motorkármi s napomádovanými vlasmi, neónovými svetlami, drsnými hláškami a výbuchmi. Jednoducho stelesnená estetika pompéznych wagnerovských skladieb Jima Steinmana. (18.04.2021)

Ohnivé ulice bez akejkoľvek zelene (ok, na tri sekundy sa tam jeden trs trávy mihol, ale to určite len omylom) nie je dokonalý film. Je to veľmi jednoduché, často až primitívne prehnané akčné 80s béčko. Michale Paré tiež nie je typ, ktorému by som naplno veril neohrozeného borca a väčšina drsných dialógov, hlavne tie s McCoye boli tak toporné, že som sa nemohol neškeriť. No zatiaľ čo film zaostáva obsahovo, doháňá všetko úplne vycibrenou a geniálnou formou. Walter Hill je skvelý vyzuálny režisér, ktorý dokáže pracovať s obrazom a zvukom (hudbou) ako málokto iný. Gothamovská atmosféra šedivého a hrdzavého New Yorku niekde na pol ceste medzi 60s a 80s je úplne jedinečná a osobitá. Tak ako bol napríklad Last Mam Standing a Warriors hlavne pastva pre oči, sú Ohnivé Ulice pastva pre oči aj uši zároveň. Po Peckinpahovi, ďaľsí režisér, u ktorého som rád, že mám ešte čo doháňať. (23.10.2011)

No dle některých komentářů a vcelku vysokého hodnocení jsme čekal kvalitní film, ale tomu tak není. Herci nebyli moc sympatičtí (až na pohlednou Dianu Lane) a scénář taky nebyl nějaký zázrak (od rozhovorů počínaje, přez logičnost boje (motorkářský gang vlastně pořádně nebojoval, hlavní hrdina porazil kohokoli) po ,,náhodné,, setkání v baru či celkově trapné chování toho movitého přítele hlavní hrdinky)... Moc jsem se nebavil. = s bídou 2z5. (02.09.2011)

Jsou dva druhy oldschool filmů. První jsou ty, jenž čím jsou starší, tím lepší. Prostě nám zrajou a svojí kvalitu dokazují mnohdy o necelé století později. A pak jsou tu filmy jako Ohnivé ulice. Ty čím jsou starší, tím víc jsou k smíchu a to určitě není ta správná zábava jakou tvůrci zamýšleli. Chápu, že v osmdesátémčtvrtém si nejedna mamina trhala rodidlo na Dafoe v modrý ústřici v latexovejch teplákách a nejeden honibrk neslintal nad Amy, kterou zrova propustily z armády a vzápětí z kriminálu, ale doba je teď jinde. Stejně jako tento snímek. Ten je taky už jinde... (10.04.2014)