Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Smoljakovu "Ztrátu třídní knihy" jsem viděl v Praze na začátku sedmdesátých let, během doby jsem pak viděl většinu z her tandemu SVěrák-Smoljak. Tahle mi nějak chyběla, a tak jsem využil pohostinnosti české televize. Myslel jsem, že mi jejich humor už moc neřekne, ale bavil jsem se skvěle jako vždycky (potom jsem se díval na druhý poločas Real Madrid - VFL Wolfsburg, a to byla taky psina). Všechno, co se dá dělat s jazykem - všechny ty elipsy a paraboly, metafory, metonymie a synekdochy, a do toho hospodská a sexuální hantýrka, - to všechno se dá s jazykem dělat, pokud se to ovšem někdo umí. (16.04.2016)

-„Ten chlapec je němý, vychovaly ho srny“ -„Inu, vysoká…“ Atypicky pojatá hra, která je zároveň dokumentací vlastní rekonstrukce. Struktura jejího vyprávění není nepodobná 21 gramům a podobným kouskům, roztomilé jsou mnohé flashbacky typu „maminka mi vždycky říkala…“ zatáhnutí opony, roztáhnutí opony - na jevišti stojí jiná postava, pravděpodobně maminka dotyčného, která pronese jedinou větu – zatáhnutí opony, roztáhnutí opony – původní scéna pokračuje tam, kde skončila. Zcela chybí úvodní přednáška, tou je v podstatě prostoupena celá hra. Potěší citace údajné dobové kritiky Jana Nerudy, potěší množství nezapomenutelných scének, např. z filmu Nejasná sezóna dobře známá se starým papouškem („A je po ptákách“). Němý Bobeš, stejně jako ostatní hry Cimrmanů, úmyslně připomíná amatérský počin a vlastně jím je a je to tak dobře. Takhle se sice můžeme domnívat, že verze profesora Fiedlera z Vídně byla nakonec přeci jen věrnější předloze, ale byla i vtipnější? Těžko. „Což je pár kilometrů – přesněji dva“ 80% (24.06.2007)

Střídání semináře s hrou způsobuje, že 'Němý Bobeš' má velice slušné tempo. Po 'Aktu' druhá hra, kterou jsem od DJC viděl (11.6.2010) je s odstupem času mnohem záživnější. -Koho to sem čerti nesou? -Až na věky, Mikovče. -Vyšli jsme si se starým papouškem na zmije. (...) Je na malinách. (...) -Hoďte na něj deku, nebo ho zabiju. (...) Pozorovali jsme srny tři noci a na vlastní oči jsme se přesvědčili, jak jsou plaché. Například do míst, kde jsme je čekali, vůbec nepřišly. ____ 74% (1971) (04.03.2015)

"Chtěl bych touto cestou poděkovat vedoucímu filmového archivu Praha Žižkov panu Kučerovi za to, že nám umožnil shlédnout krátký film Tatranský národní park, část druhá, Srny a kamzíci." aneb formálně nejambicioznéjší kus ŽDJC s božským uštěpačným střetem našeho pražského týmu a naivního řešení vídeňského profesora Fiedlera. "Kdepak náš Walter! To je pašák!" (30.09.2011)

Jediná hra Divadla Járy Cimrmana, která se nedrží tradičního modelu seminář - hra. Divák může sledovat, jak se vědec - restaurátor snaží slepit dohromady dramatický kus, z kterého se dochovalo asi jen 5% původního textu. Zajímavá změna, nicméně má za následek rozbití tradiční celistvé komedie. "Tak tedy vzhůru... " "Pro mě za mě, jděte si třeba do prdele!" "...do Grünbachu!" (17.12.2005)