Blok 99

Bradley Thomas (Vince Vaughn) bývalý boxer a alkoholik prožívá manželskou krizi se svou ženou Lauren (Jennifer Carpenter), protože přišli o dítě. Bradley slíbí své ženě nový domov a lepší život, ale bude muset dělat kurýra pro Gila (Marc Blucas). Po osmnácti měsících se to daří naplnit, Lauren je opět těhotná a očekávají narození holčičky. Vše se zkomplikuje v momentě, kdy Bradley skončí ve vězení... První půlka filmu je taková klidnější, ale pak se to slušně rozjede. Snímek se nedá doporučit někomu se slabším žaludkem, protože dojde i na lámání kostí. V menší roli trestance hrál Michael Medeiros, který mi hlasem i vizáží připomínal Clinta Eastwooda. (15.10.2017)

Unikátní film bez kompromisů, u něhož nevím, k jakému jinému snímku bych ho /atmosférou/vyzněním/feelingem přirovnal. To se v časech dnešní kinematografie moc často nestává. Hlavní postava vypadá jako "trumpovský redneck", fór je v tom, že když od něj v úvodu čekáte chování, které by předsudečně odpovídalo jeho vizáži, nedočkáte se, poněvadž vás překvapí tím, že je v něm víc, mnohem víc. Druhý fór je v tom, že se i přesto jím činěného násilí nakonec dočkáte. A to v takové míře a tak zvláštně podaného, že má skoro až transcendentální účinek. Ono to totiž vypadá nefilmově. Celý snímek má relativně ošklivou kameru (digitální barvy, nepříjemné a nezvyklé úhly), při bojových scénách se skoro nestříhá a nezřídka jsou snímány nepřirozeně velké celky, gore rovněž vypadá jinak než v jiných filmech. Ale jako - já skutečnou rozšlapanou lebku nikdy v životě neviděl - a to, že tedy vypadala jinak, než v miliardě jiných filmů, mi dávalo pocit, že ji možná poprvé vidím... Spíš než film mi tedy Brawl in Cell Block 99 připomínal velice realistický sen, který se čím dál víc mění na noční můru, do které se člověk noří hlouš a hloubš. Každopádně jeden z filmů roku. (14.10.2017)

Pecka jako Prase!! S.Craig Zahler mě sice jeho prvotinou Bone Tomahawk příliš nezaujal, byť do žánru Horor obnovil mrtvý žánr Western a předvedl dvě solidní gore scény, nuda však byla u mě nevyhnutelná, ale jeho druhý počin je naštěstí jiné kafe!Hlavní hrdina Vince Vaugn ( správně herec známý jako komik z béčkových komedií) se transformoval v nekompromisní velké Hovado, které nemá šanci nikdo porazit jak fyzicky, tak psychicky a zažívá nejsilnější a nejlepší herecký výkon v Kariéře! První čtvrtina filmu je ještě vlažnější, ale při vstupu do vězení začíná hodně chlapácká a trvďácká jízda, kde z autentičnosti a reálnosti doslova mrazí. Věznice RedLeaf bylo pro mne dost možná nejdrsnější vězení, co jsem kdy ve filmu viděl a hlavní ředitel zahrál bezcitnou a nepříjemnou sviňi naprosto s grácií. Potěší velmi drsné souboje, které Zahler natáčí bez jediného střihu a není nouze o zlomené paže, nohy, páteře a rozšlapané lebky!! Gore je zde natočeno velmi odlišně než v jiných filmech, otázkou tedy zůstává, kdo se přibližuje více realitě? Velmi nekompromisní, zlý, bezútěšný, chladný, inteligentně napsaný a bravůrně zrežírováný vězeňský flick, který zde nebyl posledních 20 let a letos definitivně bude bojovat o přední příčky. 95% (17.10.2017)

Pro mě osobně obrovské překvapení. Režisér S. Craig Zahler mi letos už dokázal u filmu Kosti a skalp, že by z něj mohlo něco bejt, ale že mě po zpackané postavě v Temném případu přesvědčí i Vince Vaughn, to jsem vážně netušil. Hodně slušný revenge film, který se sice každou chvílí odehrává někde jinde, ale i když kamera většinu času snímá vězení, nemůžeme tu mluvit o vězeňském dramatu. Naopak. Představte si jednoduchou počítačovou hru, kde na začátku máte jasný cíl a vy se klestíte jednou úrovní, druhou úrovní, třetí, čtvrtou...až se dostanete ke konečnému bossovi. Takhle jednoduchý tenhle film je. Jednoduchý, ale natočený dost nesmlouvavě, nekompromisně a hlavně dost kvalitně. U bitek to pochopíte a zároveň si uvědomíte, že Vince v sobě má něco, co po celou dobu v těch jeho komedií neukázal. Proč? Toť otázka. Teď ale doufám, že bude mít štěstí na lepší a zajímavější role, než jen to, co točil do nedávna. (21.12.2017)

Zahler umí psát; a to scénáře i knihy. Proto je zarážející, že tentokrát ho tolik zrazuje právě psaní. Zatímco první polovina (a speciálně pak prolog) si dává načas opodstatněně, aby dodala pořádné maso motivacím a pod povrchem bujícím běsům Bradleyho "Hulk" Thomase, tak druhá od vstupu do systému to celé zazdí. Postavy jsou v ní ploché až nechtěně směšné, akce je pomálu (což špatně není) a je až neumětelsky pomalá (což špatně je), děj pak absentuje zcela, lokace věznic jsou pak přesvědčivé asi jako předvolební sliby. Místo přímočaré údernosti (zúročující důsledně budované Bradleyho motivace) se začne sázet na až absurdní u-t-a-h-a-n-o-s-t. Nikoli však stylovou, která by budovala tenzi ticha před bouří či se věnovala postavám, ale nadbytečnou, kdy mělo skončit pěkných pár desítek minut ve střižně. A o co více je Vaughn v úvodní civilní "d'onofriovské" poloze respekt budící, o to méně mu to sedne v následné muklovské poloze mlátičky jedoucí v napřesdržkuvšem módu Michaela "Bronsona" Petersona. Prostě tuctový grindhouse, kterému hraje do karet, že tu dlouho žádný seriózně míněný nebyl. (15.10.2017)