Warriors

The Warriors aneb tenkrát se točily filmy jinak. Holt před nějakou dobou nemusel být vypravěč, který vám vysvětlil, o co jde, či montáže, aby divák měl vše naservírováno pod nos, ne, prostě a jednoduše jste vhození do filmu a musíte akceptovat, že se možná vše, co se v něm děje, nějak vysvětlí "po cestě". Někdy ano, někdy ne. Tenhle film ale není až tak o příběhu jako spíše o té atmosféře New Yorku let 80. a tom, že cesta a to, co na té cestě prožijete, je (skoro pokaždé) důležitější než cíl. Tohle bude chtít druhou projekci, ale i po té první dávám hodně silných 80 %. (23.04.2014)

V 70. letech se uměly točit originální a zábavné filmy a není divu, že je dnes tato filmová dekáda tak zhusta vykrádána. Světlo světa v ní uzřely první akční filmy, vyvražďovačky a post-apokalyptické thrillery, proběhla vlna katastrofických, satanistických a exploatačních filmů a čert ví co ještě. WARRIORS jsou takovým tím klasickým levným carpenterovským béčkem, ne nepodobným Carpenterově ÚTOKU NA TŘINÁCTÝ OKRSEK nebo ÚTĚKU Z NEW YORKU - mají jednoduchý námět, mají atmosféru a mají spád. A taky mají gangy a odehrávají se během jedné jediné noci. Asi se všichni shodneme, že ženský gang byl nejlepší a střet s ním nejdrsnější :) Jak jsem napsal třeba u BATTLE ROYALE - vlastní mutaci tohoto filmu by si měla natočit každá země. Walter Hill je režisér s velmi pestrou filmografií, už se těším, co si od něj dám příště. (06.09.2006)

Hill mi je síce blízky svojou láskou k westernom, rázovito priamočiarym drsným akčným záležitostiam a ako producent jediných dvoch kvalitných filmov o votrelcoch. Lež k Warriors som pociťoval napriek tomu výraznou nedôveru. Snímka našťastie od prvých chvíľ nasadzuje nádherne živočíšne tempo, ponúka energickú kameru a ako soľ v čerstvej rane ostrú atmosféru. Brutálne jednoduchý príbeh. Nekompromisné, brutálne, adrenalín v žilách. (10.11.2007)

Síla, nářez, mazec. Podvědomě jsem vždycky toužil po takovémhle filmu, desítky gangů si rozdělujou město, maj vymezený hranice a každej gang má svůj vlastní, pokud možno, hodně extravagantní image. Titulní Warriors mi byli sympatičtí a Michael Beck byl dobrej leader. Nejhustší gang jsou ale stopro Baseball Furies, z těch šel fakt respekt. Na filmu je hodně vidět ponurost a tvrdost 70. let, všechno je špinavý, hrdinům nevadí znásilnit ženskou a když se začne cukat, tak jí zmlátit židlí. Navíc k tomu hraje docela depresivní hudba, až na ty vypalovačky od DJky komentátorky, ze které za celý film nevídíte víc než rty. No a co mě hlavně dostalo byla ta GENIÁLNÍ komiksová stylizace, vždycky když obraz zamrznul (a stal se z filmu komiks) nebo se ty obrázky rozhejbaly měl jsem málem erekci. (16.11.2006)

Vyběhnout s partou kámošů na ulici a někoho pořádně zrubat: Jo! Paráda! Válečníci (ono to fakticky vzniklo podle knížky?) rváčství neobviňují, vlastně nám sugerují, že není od věci, když si mezi sebou banda blbečků čas od času rozmlátí tlamy. Mezi sebou. Přímočará jízda New Yorkem začíná v noci, končí nad ránem a nikdo v ni neřeší nic jiného, než jak se bez úhony dostat z bodu A do bodu B, případně jak nepřijít k újmě tváří v tvář dvounásobné přesile. Jak osvěžující, jak potěšující dnes, kdy má sebepitomější grázl hlavu plnou existencionálních otázek a traumat z dětství. Takový film nelze brát vážně, ale zároveň by nebylo fér se mu vysmívat, že atmosférou ani ničím jiným nedosahuje kvalit Mechanického pomeranče. O to ani neusiluje. Hiller si libuje ve zpomalených záběrech (inspirace Peckinpahem zřejmá) a přesných zásazích do solaru. Těžko bude někoho přesvědčovat o své laxnosti vůči násilí. Soudě dle jeho vizuální prezentace ve Válečnících ho násilí fascinuje. Jako každého. 75% Zajímavé komentáře: tron, betelgeuse, Paldini (08.07.2010)