Wind River

Takový to, když hned při prvním dialogu víte, že to bude špatenka, ale zkusíte si namluvit, že to bylo třeba jen nechtěné zakopnutí při příliš natěšeném příchodu do místnosti. (Ne)umělá citová ždímačka s dialogy jak od Coelha na odvykačce. Kdybych nebyla líná vstát z postele, během pár pasáží bych si šla preventivně naklepat mozek o futro. Nedík za 2,5*. (14.11.2017)

Těšil jsem se jako na málokterý letošní film a ve finále nemůžu říci, že bych byl přímo zklamán. Sheridan znovu potvrdil, že umí vytvářet depresivně izolované fikční světy, v nichž se morální hodnoty přetváří společně se zkušenostmi a přesvědčením postav, k nimž si divák buď rychle najde cestu, nebo se ve světě ztratí společně s nimi. V těchto psychologických měřítkách je scénář sebevědomý a inteligentní, opírající se o samotný akt vraždy jako o jednoduchou symboliku rasismu a nemožnosti vymanit se ze svízelné životní situace. S postavami převážně soucítíme a na jejich cestě jim držíme palce. Bohužel ale film trvá 100 minut, z čehož dobrá hodina je věnována poněkud tuctové výstavbě detektivního syžetu a opakovanému povzdechování nad tím, jak život není fér (což moc neposiluje ani minulost Rennerovy postavy, která zkrátka smrdí klišé na míle daleko), a ve zbytku film pravda přichází s nečekaným a scénáristicky vybroušeným obchvatem, který v podstatě odsunuje dosavadní detektivní linii na druhou kolej a zdůrazňuje ještě více psychologickou depresi, ale v závěru opět potichu vyšumí a trýznivou emocionální ránu nezanechá. Velký palec nahoru každopádně za herecké výkony, práci s chladným zasněženým prostředím, které tak miluji, a za celkový realismus, ústící do autentické přestřelky, která okamžitě aspiruje na pozici kultu. Sheridan musí jako režisér ještě lehce dozrát, a můžeme se těšit na velké věci.. (18.10.2017)

„Som lovec. Lovím predátorov.“ – „Tak mi jedného ulovte.“ Jeden z najlepších filmov roka. Také vyhlásenie sa môže javiť ako odvážne. Je to ostatne "len" krimitriler o vyšetrovaní vraždy. No nezabúdajme na "tiež len triler" Mlčanie jahniat, ktoré kedysi získalo piatich najdôležitejších Oscarov. Vďaka kvalitným postavám Jeremyho Rennera a Elizabeth Olsen má film presah. K tomu výnimočné prostredie (megapochmúrna indiánska rezervácia urobí radosť každému fanúšikovi komiksových Skalpov), tucet silných scén, dve nečakané (ale o to beštiálnejšie natočené) akčné scény, nekonečné zasnežené scenérie a jeden z najhroznejších (a najzbytočnejších) filmových zločinov (v konečnom dôsledku oceňujem, že SPOILER nás na konci nečakaná žiadny šokujúci zvrat, ale že šlo proste len o primitívny počin od partie pologramotných debilov, ktorí sa vedia len ožrať SPOILER). Myslel som, že ma to vôbec nebude baviť, ale od prvých sekúnd ma to nekompromisne vtiahlo a už nepustilo. Vrátane komorného, ale o to intenzívnejšieho konca vysoko v horách. Niektoré drobnosti neboli doriešené (puma s mláďatami, vrátenie oblečenia) a občas sa to príliš spoliehalo na náhodu (ak by Rennera z cesty neodlákali stopy v snehu, ako by sa to asi skončilo?), ale inak ma mrzelo snáď len to, že to nebolo ešte dlhšie a ešte drsnejšie. Graham Green je môj miláčik, ale tu som ho vôbec nespoznal. Do popredia vstupuje najmä zmierený Renner s veľkým, ale zlomeným srdcom. No určite by som nedehonestoval ani Olsen, ktorej agentka FBI je v skutočnosti veľmi schopná, so žiarivou budúcnosťou a „tým“ v nemocnici si ma získala (určite je stokrát lepšia, než by ste čakali od mladšej ségry dvojčiat z Plného domu). (23.01.2018)

Staré indiánské přísloví praví „Yansa wa'do unega awoyeni ta'li atsilahu!“, kteréžto moudro v odborném překladu znamená volně parafrázováno něco jako „Chcaním na tomahawk bizona dvakrát nepřesolíš!“. Vidíte! Tohle s rudochy, tedy abychom byli rasisticky korektní, tak Amerikoameričany, jen za pomocí korálků, ohnivé vody a později chechtavého prachu provedli zkurvení bílí kolonizátoři, patriotisticky se ohánějící Zemi svobodných se spravedlností pro všechny. Ti sice velkohubě zrušili otroctví, ale na indiánství tak nějak zapomněli, protože už tenkrát měli první obřízkové kliky vykolíkované grunty, Rothschildové s Rockefellery začínali pomalu lichvit a tahat za nitky, tudíž by byl podobný incident přinejmenším nekošer. A tak je jen tiše odsunuli do neobývatelných prdelí, které nikdo nechtěl, kde živoří dodnes, všichni ti Olčetrhendi je tam akorát jezdí píchat a okrádat, a oni jsou příliš hrdí, než aby parazitovali na uzurpátorech a otvírali si huby jako negři. Také o tom je tohle Šeridanovo dramatické lkaní nad rozkopaným týpím. Mimo to ještě čumíte na stupidně jednoduchou unylou detektivku, která se místy vleče snad pomaleji než inspektor Bárneby ve svém Vauxhólu z Kóstnu do Horních Pičovic (pro geografické hnědopichy Upper Cunterbery). Tudíž to rozhodně není adekvátní masivnímu cákání místních kapacypů, ovšem jisté kouzlo to určitě má. To spočívá zejména ve zvolených lokacích (jednomu z toho mrznou koule, i když je při produkci přilepený na radiátoru), překvapivě výbornému hraní všech zúčastněných (dokonce i jindy totálně kožená Ólsenka párkrát nakrabatila čelo), atmosférické režii a solidně zdramatizovanému scénáři s opravdu skvěle natočeným a roztomile rezolutním koncem. Takže skalpovaná čtyřka. (01.10.2017)

Indiánská rezervace Wind River není místem, které byste si vybrali pro příjemnou luxusní dovolenou. Je to nehostinné, řídce osídlené místo daleko od civilizace, kde žijí jen ti, kterým nezbývá nic jiného, nebo ti, kteří k životu moc nepotřebují a moc od něj nechtějí. Nalezené tělo znásilněné indiánské dívky svede dohromady místního lovce škodné zvěře Coryho a nezkušenou agentu FBI Jane. Následující pátrání se dá považovat za protiváhu na efekt vystavených a šokujícími zvraty plných krimi thrillerů. Je to komorní příběh plný tíhy samoty, hořkosti a melancholie. Slibované "mysteriózno" jsem sice nenalezl, ale bohatě mi stačila majestátná příroda mrazivých hor a pomalu dávkované napětí. Taylor Sheridan je především scénárista, pro konečný výsledek by asi bylo lepší poohlédnout se po zavedenějším jméně na režisérský post, ale nejde o nic zásadního. Spíš ještě jednou upozorňuji: nečekejte nic oddechového, tohle je dospělé drama s pomalejším tempem a bez rafinovaných scénáristických kliček, postavené na hereckých výkonech a tragice zmařených lidských životů. Wind River je film, který nutně nemusíte vidět v kině, ale minout byste se s ním neměli. Jde o nadprůměrnou žánrovku, která sice u většiny diváků výbuch superlativů nevyvolá, svou práci ale odvede spolehlivě. Celkový dojem: 75 %. (19.10.2017)