Volyň

Spoilery! Ani po několika dnech po zhlédnutí mi stále na mysl nepřicházejí žádná vhodná slova, kterými bych vyjádřil svůj divácký zážitek. Pokud si snad myslíte, že jste ve filmovém světě viděli již všechno a nic vás nedovede překvapit, rozhodně bystě měli mrknout na tuhle polskou zvrácenost. Osobně se zavazuji, že už nikdy a o nikom neprohlásím, že se chová jako zvíře. Tento snímek ukázal názorný příklad toho, jak by se žádné zvíře v životě nechovalo. Neskutečně intenzivní a nepříjemné nahlédnutí na nehezké místo a do nehezké doby. Do doby, kdy lidé byli schopní za pomocí zemědělských nástrojů brutálně zmasakrovat souseda. Do doby, kdy největším nepřítelem nebyla znepřátelená země, nýbrž lidé, se kterými jste nedávno chodili na pivo. Snímek se nebere pražádné servítky. Gradace je naprosto nepopsatelná. Vše sice začalo nepříliš divácky atraktivní skoro půlhodinovou polskou svatbou plnou odporných polských lidovek, poté se však postupně děj přesouvá jinam a napětí exponenciálně roste, tudíž jsem tak nějak ochotný ten začátek odpustit a vypálit plnou salvu. Dlouho jsem neviděl takhle naturalistické vykreslení určité pasáže dějin, na kterou by se nemělo nikdy zapomenout. (31.10.2017)

Na můj vkus hodně přepálená stopáž ( Za první dvě hodiny se toho moc nestane a dojde i na velmi hluché pasáže), ale závěrečná půl hodina je doslova jak z jiného filmu- Intenzivní, brutální, šokující s devastujícím dopadem na diváka. Poláci si překvapivě neberou servítky ani s dětmi, batolety, těhotnými ženami ani knězem. Celou dobu jsem si byl jistý třemi hvězdami, ale za silný závěr a fakt, že se jedná o naše sousedy přihazuji čtvrtou hvězdu. 70% (27.04.2017)

Miesta, kde sa stretávajú tektonické dosky sú rovnako problémové, ako miesta, kde sa stretáva niekoľko etník, náboženstiev alebo iných odlišností. Pretože tam sa vždy nájde nejaká krivda a keď je dobre živená, konflikt je nevyhnutný. A je úplne jedno, či sa medzi sebou mydlia Ukrajinci s Poliakmi a Židmi, Tutsiovia s Hutu, Turci s Arménmi, národy bývalej Juhoslávie alebo ktokoľvek s kýmkoľvek. Ľudia to majú akosi v génoch. A keď o nejakej krvavej epizóde v spolužití ľudí rôznych národností chce niekto nakrútiť film, významnú úlohu bude zohrávať akej je on národnosti a aj to, či chce nakrútiť príbeh, ktorý bude ilustrovať dejinnú udalosť alebo ukázať divákom, čo dokáže súčasná filmová technika pri zobrazovaní týrania a vraždenia. Bohužiaľ explicitné zobrazovania násilia mi pripadlo mnohokrát samoúčelné, podobne ako som to vnímal napr. v Umučení Krista. A keď si divák dokáže abstrahovať filmové násilie, ostane mu dlhý úvod, ako v Lovcovi jeleňov alebo v Unavených slnkom a dosť chaosu v réžii i kamere. V každom prípade môžem tento film ohodnotiť ako mimoriadny. (06.04.2021)

Wannabe Jdi a dívej se, kde publikum dostává důkladnou lekci v samoúčelnosti. Zatímco sovětský majstrštyk bravurně pracoval se subjektivní perspektivou a válečná zvěrstva servíroval jaksi přirozeně - často jen letmými hlediskovými záběry či prostřednictvím zvuku a dějů mimo záběr, zde musí být každé úmrtí jako z torture porn. Událostmi sice provází hlavní hrdinka, ale příběh se drolí na více epizodek, z nich každá končí jen dalším brutálním zabitím, a nechtěně vzniká chaos, v němž se těžko orientuje. Film přitom aplikuje subžánr o komunitě postav, která se k sobě v různých obdobích chová odlišně, ale pro náhlý přechod mezi etapami chybí psychologická vodítka a spoléhá se jen na ten chaos, vyznačovaný brutalitou a myšlenkou, že všichni jsou svině. Jistě, oni skoro všichni svině v koutku duše jsou a za války se morální lajny smazávají tak, že si to ani nechci představit (a v tom ten film určitě nelže), ale jako dějepisná lekce je Volyň zkrátka hrozně samoúčelná a repetitivní. Kdo neviděl a schází mu možnost porovnání, nechť se na zmiňované Jdi a dívej se rychle podívá.. (12.05.2022)

NO-TY-PY-ČO!!! Kinematografia państwowa se fuckt vycajchnovala a vysmerfovala opravdu působivý, surový a bezskrupulózní spektákl o tom, že úspěšně rozchodit Druhou světovou na polsko-ruském pomezí, to aby byl člověk nacista, bolševik a ukrajinský nacionalista v jednom. Novodobá historie nade vši pochybnost potvrzuje tezi, že na východ od Košic a také na jih od Maďarska žije jen zkurvená animální pakáž bez jakékoliv úcty k lidskému životu, schopna kdykoliv rozpoutat peklo nejtemnějšího středověku, lůza, která nemá v moderní kulturní Evropě co dělat, a i pro její budoucí bezpečí by od ní měla být okamžitě odřezána a připojena třeba k Sierra Leone. Pšontci šli do toho překvapivě naprudko a já snad nepamatuju film, z něhož by mi šel tak mráz po zádech, v hubě měl po skončení pachuť vyhřezlých střev a špatně se mi spalo. Vskutku nepříjemný zážitek, a to zdaleka naturalisticky nenatočili všechno, co to ukrajinské svinstvo tehdy páchalo, například banderovské hrátky s dětmi a podobně. Národ, který téhle vymatlané sadistické spodině v současnosti staví pomníčky jako národním hrdinům a pojmenovává po nich v Kyjevě ulice, nezaslouží nic jiného, než nemilosrdnou reanexi říší cara Vladimíra, genocidu a výmaz z mapy. Pokud přežijete úvodní půlhodinové pásmo zakarpatských písní a tanců, dostane se vám wyjontkowo zaje-kurwa-bistego widoku, bezvýchodného, bezútěšného a mrazivě brutálního, po kterém budete mít chuť vytřít si prdel Šindlerovým seznamem, a proti němuž jsou třeba Okupace ve 26 obrazech, Stíny horkého léta nebo Zánik samoty Berhof jen trapnými venezuelskými telenovelami. Kurevsky sugestivní masakr! (14.03.2017)