Jak se krade milión

Váhám mezi třemi a čtyřmi. Ač to je celkem úsměvné a má to místy vtip, vyložená komedie to až tak není. Ani příliš krimi, to už snad lehké drama. Rudolf Hrušínský je naprosto perfektní a film velice nenásilně a s humorem ukazuje postupný rozklad osobnosti dosud zatvrzele poctivého člověka. Sledujeme úředníka, kterému zbývá deset let do důchodu a je denně konfrontován s okolím předhazujícím mu své bohatství a rozmařilost. Přesto zůstává zásadový a pevný. Až vlastně nevinný impuls odstartuje přerod jeho osobnosti a hlavní hrdina krok za krokem obrací, navíc ani v posledním záchvěvu sebereflexe nenachází oporu ve svém okolí. Ke kouzlu filmu přispívají i drobné trefné detaily reflektující postupný úpadek hrdinových hodnot (Copak kradu?) a vyjímečně musím režiséra a v tomhle případě i scénáristu Jaroslava Balíka pochválit, protože to nebylo ani nudné ani zdlouhavé, snad jen tochu více svižnosti v některých okamžicích by nebylo od věci. Dělá to tak každej, tak proč stranou stát, jenom vůl pěstuje poctivost.... Slabší čtyři hvězdičky. (09.06.2015)

Vcelku jen velmi průměrný film, který stojí vlastně jedině na charismatu Rudolfa Hrušínského, taková ta neškodná dobově oblíbená (a žádaná) společenská satira. Čeho by se ale tehdejší divák nenadál, je ten neobyčejný vizionářský rozměr díla, Jak se krade milión nevědomě tak pěkně popsal privatizační éru 90. let a vlastně i aktuální dnešek. Jen dnes už není takový problém s utrácením zpronevěřených/ukradených částek... (20.04.2013)

Satirická komedie o tom, jak člověka láká vidina velkých peněz. To ale byla jen zeď příběhu, v níž se odehrávaly typické obrázky doby, které pokřivily obraz socialismu, ale byly jeho důsledkem. Přednášky plné frází, plané schůzování, pokrytectví... Když pak poctivý úředník zjistí, že lze získat peníze, aniž si toho přebujelá administrativa a dokonce kontrolní orgány jsou schopny všimnout, přes vešklerou tíži svědomí podlehne kouzlu bankovek, vydá se na cestu za velkým světem do Prahy, kde prohýří noc a dostane nádherné okno - a nakonec nikoho ze svých kolegů nedokáže přesvědčit, že ej lump a zloděj, nežzačne vyhazovat bankovky z věže kostela nanáměstí, aby světu dokázal, že po penězích vlastně touží každý. Hrušínský výborný, ostatní herci průměrní, vyznění filmu taky průměrné. (22.04.2021)

Je docela smutné, že to co platilo v době komunismu platí dnes ještě víc a platí to vlastně v každé době. Že zatímco jeden žije poctivým, ale tím pádem skromným životem, všichni kolem něj kradou a žijou si nad poměry. Ono to pak láká. Za socialismu navíc platilo, že „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. A když na vás navíc tlačí manželka a děti, kontrola nic neodhalí, pak je třeba toho využít. Je trochu zvláštní, že si Tonda Šafránek následně neví rady. A trochu se začne chovat jako blázen. Dnes by měl asi trochu víc možností, co s penězi dělat. Přesto je to chvíli morální, chvíli bláznivá a chvíli zase až moc úvahová komedie, která jako by z nařízení soudruhů zobrazovala, že se vlastně ani nevyplatí krást, protože co pak s tím, že? Přitom v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! šli do hloubky podobné problematiky trochu víc a naznačili, že utrácet v Československu přeci jen bylo za co a lidi v kradení byli o dost důmyslnější, jen tamější hrdinové byli patlalové. (23.06.2022)

O genezi tohohle film vím prdlajs (a schválně jsem si nic nedohledával), ale sedmašedesátej rok je z něj cítit na sto honů. Není revoltou úplně prodchnut a je v lecčems skoro soudružsky smířlivý, ale zmar osob, které je ocejchované šestnácti stovkami brutto a náznaky všeobecného morálního úpadku, z něj cítit jsou. Když připočtu pár scén, okatých odkazů na (S)sladký život a orgastické výjevy pražského života kořeněného Olympicem a Apollem, kdy jsem skoro pochyboval, že se dívám na český film s Hrušínským, a ne na nějakou Antonioniho etudu z období circa „Zvětšenina”, které jsou v českém filmu i dnes velmi vzácné, nutno hodnotit veskrze kladně, nejen za odvahu. To, lahodné herecké výkony s klasicky minimalistický Hrušínským (dokonalé vnitřní monology!) a tetkovatou Budínovou ale nepřebije jisté nedostatky. Nejsmutnějším z nich je mdlé tempo první poloviny filmu, kdy jsem byl v pokušení film zazdít (a jsem rád, že jsem to neudělal - ke konci dostává hrdina docela kouř), méně výrazným jsou některé jakoby režisérsko-scénáristické disharmonie (vyvážené skvělými hláškami jako „...kolik to stojí? přece nekradu...” (Hrušínský), či „já už nechci spát se strašidlem” (Budínová) jen částečně). Film jsem určitě neviděl naposledy, ale zatím na 3 (a půl). (27.02.2012)