The 39 Steps

A to jsem měl pocit, že už asi těžko narazím na nějaký skrytý Hitchcockův masterpiece. V podstatě se jedná o North by northwest z 30. let, ale s celkem jinou atmosférou, překvapivě moderně a skvělě hrajícími herci a na svou dobu brutálním tempem, které vás díky tomu ušetří nudě, která je u podobně starých filmů velmi častým společníkem. Dokonce jsem se i několikrát zasmál nahlas a hlavně jsem si celou dobu vědomě užíval tohle staré, ale zubu času naprosto v poklidu odolávající, milé překvapení. 9/10 (02.11.2014)

„Krásná, záhadná žena pronásledovaná zabijáky. Zní to jako špionážní román.“ Velmi kvalitní špionážní thriller. Ne však snad proto, že by samotné téma muže, který se snaží prokázat svoji nevinu a zároveň dopadnout skutečného zločince, bylo nějak zvlášť originálně pojato. Tento snímek sází na něco jiného, tuto krimi honěnou totiž vhodně doplňuje od začátku občasným humorem a pak také funkční romantikou (jakože od chvíle spojení „siamských dvojčat“ je film velmi úsměvný a jiskření mezi ústřední dvojicí je opravdu zábava sledovat). Navíc, samotnou pointu (držení a předávání informací) snad ani nejde odhadnout. Jenže na plný počet film nemá. Zadní projekce ještě tak do očí nebijí, ovšem „vzdušný“ trik už docela ano, zrychlený pohyb jako by byl dodán z jiného filmu, a přeskočenou pasáž po scéně s knihou nepovažuju za úspěšný režisérský tah, jako spíš šetření rozpočtu, a to nepříliš férové vůči divákovi. Ovšem pokud bych dokázal nad tímhle vším přivřít oči, nemůžu to samé udělat v případě konce, který byl tak strašně naivní, až mě naštval. Jak byl celý film vcelku chytrý, tak konec si vypomohl pěkně hloupou berličkou (a ani ten milý „úchop“ v posledním záběru nedokázal zakrýt fakt, že závěr tvůrci nepěkně odflákli). V celkovém součtu mi to tedy dává „pouze“ solidní 4*. (26.04.2015)

39 stupňů je velmi svěží detektivkou z raného Hitchcockova období. Svým tématem, nespravedlivě obviněným mužem z vraždy, je podobný jeho pozdějšímu a dle mého názoru nejlepšímu filmu Na sever severozápadní linkou. Je sice pravdou, že občas snímek pokulhává v logice, ale tady mi to ani trochu nevadilo. (09.05.2009)

Ponaučení pro nás všechny muže: Pokud se na vás v kabaretu nalepí pohledná ženská a chce jít s váma domů je to buď kurva nebo špionka. V prvním případě to bude nízká kvalita, vysoká cena a ve druhém případě do sebe nechá vrazit tak maximálně nůž (a to ještě cizí) a vás čeká dlouhá cesta do Skotska a zpátky s bengama a nájemnejma zabijákama v patách. A proto je lepší si dát doma desítku nebo dvanáctu (39 stupňů už je přece jenom trochu silný) a koukat na filmy a nechodit do kabaretů, kde se to jenom hemží špionama. (25.12.2009)

Tak staré, že místy umírám smíchy a tak nelogické, že je to moc i na mě, ale tempo je tempo, vtipný přízvuk je vtipný přízvuk a Madeleine Carroll je... prostě je. Sice vedle ní Robert Donat působí jako ochotník, ale to vadí asi jako papírově ploché charaktery. Hlavně, že slovní přestřelky jsou vtipné, jiskří a já se nenudím. (09.06.2009)