Poslední samuraj

Slova chvály jsou jistě na místě, ale raději rozeberu nějaké ty drobné nedostatky, kterých jste si možná nevšimli: a) Ve finální bitvě, kdy samurajové bojují s japonci, jde podpořit první skupinu druhý pluk. V momentě, kdy druhý pluk přichází, vyběhne proti němu skupina samurajů s modrou vlajkou. V tom samém záběru se dostanou až k japonskému pluku. V další scéně začnou vojáci střílet a jsou od samurajů dost daleko, ale v předešlé scéně se modří samurajové dostali až k nim. Navíc když se k vojákům tedy samurajové dostanou, nemají modrou vlajku, ale červenou. b) Ve finální bitvě si Bob stoupne před Algrena, aby ho zachránil. Voják do Boba střelí, hned na to ho Bob sekne. Bob se sune k zemi dopředu, směrem ke kameře. V dalším záběru ale spadne dozadu. c) V čase 1:16:48 je záběr na Algreinova koně má na hlavě bílé kolečko v čase 1:18:23 má jeho kůň větší flek. d) Nabutakovi teče krev z pusy na krk, avšak jakmile ho Katsamuto zvedne krev, už tam nemá. Čas: 1:38:48 (30.01.2007)

Nebudu si hrát na pseudointelektuála a snažit se na film nakydat špínu, protože jsem byla na dvě a půl hodiny připoutána ke křeslu a prostě si užívala hezký příběh v zajímavém prostředí. Klišé? Jistě. Patetické? Ano. Komerce? Samozřejmě. Prostě americký popkornový velkofilm s veškerou velkolepostí i obvyklými neduhy. A co má být, mně se to zkrátka líbilo - a to ani nemám kdovíjak v lásce Toma Cruise. 91% (05.11.2008)

Chvílema jsem si připadal, jako bych se procházel po japonské zahradě za zvuků koto a šakuhači, chílema jsem byl stržen vírem bojů a oceňoval jejich skvělou choreografii. Po vizuální stránce tenhle film nemá chybu, přírodní scenérie (Nový Zéland je opravdu krásný kus země, natáčet tam byl nápad za všechny jeny :o)) jsou oku lahodící a závěrečná bitva je vskutku věrohodně vypadající nekompromisní řežba. Kdo rozhodně příjemně překvapil, byl Cruise. Konečně se oprostil od svého typického přehrávání a ve své roli působil přirozeně. Plné bodové hodnocení hatí minuty po závěrečné bitvě. Ta samotná měla velký emocionální náboj, z jízdy samurajů vstříc kulometné palbě mrazilo, ale následné klišé a přemíra patosu zamrzelo. Jinak by to bylo bez výhrad. Pro zajímavost: v Japonsku se Poslední samuraj stal nejúspěšnějším filmem roku a posbíral tam větší tržby, než v samotných Státech. Zvolené téma a japonští herci dokázali divy. (16.08.2004)

Musím říct, že jsem k Poslednímu Samurajovi přistupoval poněkud s despektem, ale to je především problém osobních antipatií vůči hlavnímu představiteli a hrůze z toho, co se vznešenými válečníky cti a ducha provede Hollywood. Naštěstí se ukázalo, že to nebude až takový děs a patetická srágora, v níž se hrdinný veterán americké občanské války stane mistrem meče. Právě naopak, byl jsem mile překvapen, že se tu nehraje na bezvýhradné přijetí samurajského pojetí cti zčistajasna prohlédnuvším mužem ze Západu, ale daleko víc se jedná o jeho hledání vnitřního míru. Výkony na první pohled možná málomluvných Japonců ve spojení s velmi pohledně zpracovanými souboji a překvapivě procítěnou a atmosférickou Zimmerovou hudbou zvedly akcie Zwickova filmu až na slušných 70%. A po víc než další dekádě od doby, kdy jsem tenhle komentář psal, zvedám na 80%. Watanabe je tu za takového "ryzího charaktera", že zejména v dnešní době je mu třeba skládat větší obdiv než tehdy. PS: Pokud si to snad někdo myslí, tak tím posledním samurajem NENÍ Tom Cruise. (11.05.2007)

Že Zwick umí točit válečné filmy je stará věc. Dokázal to dávno před tímto filmem v Glory, v nedávné době rovněž v Krvavém diamantu. Jestli filmu něco dominuje, pak je to nádherná výprava a skvělá hudba. Tom Cruise na začátku sice viditelně přehrává, ale když se dostane ke Katsumotovi, tak už mi tolik nevadil, ba dokonce byl i sympatický (na to, jak ho nemám rád). Škoda překombinovaného závěru. Celkově jsem velmi spokojen, ba možná dokonce příjemně překvapen. Asi nejlepší samurajský film, který nepochází z japonské dílny. (28.10.2010)