Zahraniční dopisovatel

Snad změním názor, až uvidím lepší kopii, ale Zahraniční dopisovatel trochu trpí přílišnou délkou, překombinovaností a spoustou postav, ke kterým si člověk nemá čas vytvořit nějaký větší vztah. Nicméně závěr patří k těm nejsilnějším momentům Hitchovy filmografie (havárie letadla a proslov k Američanům). P.S. Ten uváděný Director´s cut by se měl spíš jmenovat German cut, protože v Německu film nejdřív do roku 1960 neuváděli a potom z něj vystříhali aspoň 22 minut. (01.02.2009)

Takéto tie politické špionážne trilery (navyše zasadené do jednej historickej epochy) sú presne mojim sústom, najmä ak Hitchcock kreacionisticky čisto narába s tými vôbec najjednoduchšími suspense technikami na poli vážnej témy rozmachu vojnového šialenstva. V druhej polovičke je tempo filmu trošičku nesúrodé, popri množstve informácií a zvratov sa pôvodná náladovosť rozštiepuje viacerými smermi, ktoré zrovna nezapadajú do jedného majstrovského celku. Ale inak v zásade nemám výtky, atmosféra Holandska a rôzne sprisahanecké šlágre šlapú na tú správnu relaxačnú strunu, ktorej opäť raz nechýba ani vedľajšia romantická línia, super hlášky a to hlavne - remeselnosť, chuť a pocit z radosti k dielu, ktorého primárna náplň a účel inteligentnej zábavy je do bodky splnený. (01.12.2015)

Přepsáno v červenci 2018. Zahraniční dopisovatel je zábavnou ukázkou pozitivní propagandy. Hitchcock používá film k podpoře politického paktu proti nacistické rozpínavosti. Apeluje na morální čest amerických občanů, tvaruje je do potřebné podoby, povzbuzuje vlastenectví a statečnost do bojových šiků ochránce světové demokracie. Tento úkol splnil Zahraniční dopisovatel bravurně. Hrdina má šarm a neváhá riskovat svůj vlastní život a komfortní zónu, neschází romantické okouzlení, spravedlnost nastoluje rovnováhu sil. A Američan se stává novodobým bohatýrem, neuhýbá a spasí svět. Hlavní postavou svižného špionážního dobrodružství je Johnny Jones alias Huntley Haverstock (sympatický Joel McCrea), americký novinář, sebevědomý a vytrvalý ve svém úsilí. Náhoda ho vrhá do víru životu nebezpečné naléhavosti, orientace se pohotově přizpůsobuje vývoji. Neustoupí se ani o krok a vzorový hrdina je na světě s oslavnou fanfárou, je hoden následování. Hlavní ženskou postavou je Carol Fisher (příjemná Laraine Day), mladá dívka s aktivní účasti mírového poselství světu. Nezbytností je romantické vzplanutí i nedorozumění. Cílem je čistota srdce a morální poselství. Důležitou postavou je Stephen Fisher (dobrý Herbert Marshall), Carolin otec a hlavní tvář organizovaného celosvětového úsilí míru. Národní původ je prokletím, povinnost domovině je nejvyšší hodnotou vlastnímu svědomí navzdory. Výraznou postavou je Scott ffolliott (příjemný George Sanders), americký novinář s výrazným osobním přispěním ke zdaru věci a narovnání řádu světa. A také Van Meer (velmi zajímavý Albert Bassermann), nizozemský ambasador míru. Důležitá informace, schovaná v jeho mozku, se musí podařit získat i za cenu komplikované hry. Z dalších rolí: stálý a opatrný americký novinář v Londýně Stebbins (Robert Benchley), úskočný nájemný vrah ve výslužbě Rowley (Edmund Gwenn), důležitý článek podvratných živlů Krug (Eduardo Ciannelli), po senzaci lačný majitel amerických novin Powers (Harry Davenport), či konzervativně neutrální kapitán záchranné lodi Mohican (Emory Parnell). Zahraniční dopisovatel nepostrádá svižnou akci dobrodružství, romantický kultivovaný šarm, ani jemný nadhled. Patos udeří s velkou parádou k podpoření heroizace amerického muže. Film splnil svůj mobilizační úkol dokonale. (23.08.2009)

Já toho strejdu Alfréda zbožňuju. Chtěla bych být jeho neteř, vím, že bych se chvíli nebála, že se nebude něco bláznivého dít. Ten člověk miloval vyprávění, miloval konstruování nepravděpodobných zápletek a na lidech miloval, jak jsou nenapravitelně nelogičtí a absurdní, včetně kritiků a obecenstva - nechápu, jako ho někdo pořád může považovat za mistra hororu a napětí - on byl vtipálek a žertér, šibal zamilovaný do lidských chyb, protože mu umožňovaly udělat z thrileru grotesku, aniž by si toho vůbec někdo doopravdy všiml nebo se na to nebál upozornit. Jeho postavy se s železnou pravidelností rozhodují nelogicky a navzájem si toho nevšímají, takže příběh poskakuje jako tříkolka bez dvou kol na sukovaté horské dráze a člověk se může jenom odevzdaně drkotat s sebou s těmi nezastavitelnými, roztěkanmi lidičkami, a smát se, jak to všecko hloupoučce pletou a rozmotávají, a dávat pozor, aby si nepřekousl jazyk, nebo být vzteklý, že nic nefunguje, jak má, a nikdo nedává pozor. A uprostřed toho všeho rozpustilého bláznění pak zazní pár syrově humánních, od srdce pronesených slov (v tomhle filmu jsou to zrovna slova Van Meera, když si uvědomí, že se nedočká pomoci, která pronáší ke svým věznitelům o světě a záměrech mocných a o lidech, kteří vždycky budou sypat drobty ptáčkům), a to stačí, a zase můžeme drkotat a hrkat dál. Až k velkolepému finále. Díky, strýčku, za další fantastický, úsměvný i sladce mrazivý veskrze lidský i šibalský zážitek. *~ (11.07.2017)

Reziser Alfred Hitchcock /Psycho, vertigo/ natocil takmer kultovy film, ktory zaostava len o kusok za najlepsimi dielami maestra. Mna totiz maximalne zaujima motiv nevinneho cloveka, ktory sa zapletie do mocenskej hry plnej spinavych intrig a praktik. Rezia je vycibrena, Hitchcock sa s kazdou scenou pohral - ako sceny z Holandska, lietadla a veza. Interiery - kulisy su namakane a vidno ze sa tvorcovia s nimi pohrali, exteriery su vsak este lepsie. Dialogy mi vobec neprisli nudne, naopak boli potrebne pre pochopenie hry, do ktorej sa zamotal Joel McCrea /Jizda Vysocinou, Colorado Territory 1959/. Ba dokonca sa mi tu zdalo malo dialogov, reziser mohol kludne nejake este popridavat. Okrem McCreu tu hrala aj Laraine Day /The Locket 1946/ a George Sanders /Kniha Dzunglia All about Eve/. Cameo Hitchcocka múselo byt. Nechybaju akcne sceny a masakrozny zaver je uz vo filmoch tohoto tvorcu dobrym zvykom. Hitchcock ukazal rezisersky talent a toto je dalsi krasny dokaz, ze najlepsie filmy tocil v 40. a 50. rokoch minuleho storocia. 90 % (05.03.2016)