Zběsilost

Sedemdesiate roky sú asi to zlomové obdobie, kedy prestalo platiť všeobecné puritánstvo, zakazujúce vo filmoch odhaľovať ženské telo či používať nadávky. Pretože Hitchcock sa tu v jeho ignorovaní celkom vyžíval a vybláznil... Ale úprimne, keď som zistil, že zápletka bude opäť raz o nesprávnom obvinení, pretože šťastie je na strane vinníka a naopak hrá proti ostatným, ale len dokým to scenár potrebuje, sklamane som si povzdychol. Nie vždy to ešte dokáže baviť. No moje pochybnosti trvali len dovtedy, kým prišlo zase zopár originálnych scén a rýchly, alebo skôr až prudký, živelný a trefný záver, s výbornou poslednou vetou filmu, čo sú všetko veci, v ktorých divák spokojne číta režisérov rukopis. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s krimi/thrillerom sedemdesiatych rokov). (26.08.2015)

Celou první půlku filmu jsem si říkal, že Hitchcock už měl v sedmdesátých po kariéře a v konkurenci nového Hollywoodu působí jako plivátko mezi porcelánem. Kamerové triky působily tu směšně, tu samoúčelně a otevřená nahota jako by měla tenhle handicap vynahradit. Pak to ale Alfred rozjel na plný koule a já jsem nestíhal valit oči. Hitchcock měl zásadu, že pokud umisťuju děj do nějaké specifické lokace, měl bych ji představit tím, co je pro ni typické. Často volil až příliš zjevné symboly, z nichž nejkřiklavější byl asi případ závěrečné scény Na sever severozápadní linkou na Mount Rashmore. Ve Zběsilosti ale ukázal, že i jako domestikovaný Američan svým Britům rozumí a neváhá si z nich bez okolků střílet. Důkazem budiž vtipné scény s komisařovou manželkou, která miluje francouzskou kuchyni. Stále živý smysl pro černý humor prokázal ve scéně, kdy Barry Forster láme prsty Anně Massey, přičemž mu její noha brousí po obličeji. Je to zcela nový pohled na klasického Hitchcocka, ale zároveň velmi osvěžující, mistrovská podívaná. (07.10.2011)

Hitchcockov veľký návrat do Veľkej Británie so sebou nesie príchuť slávy a závan nostalgie - a je to cítiť z každého záberu, či už je to úvodný kamerový nájazd na Tower Bridge, slávnostná znelka Rona Goodwina alebo samotný prípad "kravatového škrtiča" z rodu Jackov Rozparovačov. Kamera sa prispôsobuje technológii a pravidlám moderného európskeho thrilleru (napr. Šakal), ale Hitch stále používa Technicolor. Samotný film je v mnohých veciach mierne kontroverzný, provokatívny a priam poburujúci (prekvapivo explicitná scéna znásilnenia a vraždy hovorí za všetko - niečo také som ešte u Hitchcocka nevidel), ako naznačuje už úvodný prejav miestneho papaláša o vyčistení rieky, keď sa na hladine zrazu objaví telo nahej uškrtenej ženy. Zápletka je tradičná; hlavný hrdina, bývalý pilot Richard Blaney, ktorý práve prišiel o prácu v bare sa nepredvídateľnou zhodou náhod a okolností stáva čím ďalej podozrivejším, až sa nakoniec ocitá na úteku pred spravodlivosťou a hľadá spôsob, ako si očistiť meno. Potiaľ všetko úplne klasické. Nevšedný je však rozpor medzi charaktermi vraha a podozrivého, ktorí sa mimochodom veľmi dobre poznajú - zatiaľ čo Richard je hrubý opilec s miernym sklonom k násilníckemu chovaniu, náš vrah je uhladený a veľmi spoločensky usporiadaný elegán, ktorého diabolská tvár sa odhaľuje až postupne. Navyše Frenzy má mimo spomínanej scény vraždy viacero momentov, ktoré sa stali pre dejiny kinematografie pamätnými (z ďalších spomeniem scénu s mŕtvolou na nákladnom aute). I bez toho by sa však jednalo o vysoko kvalitný kriminálny thriller, ktorý sa však mimo kľučkovania pomedzi uvoľnenejšiu cenzúru drží konvencií a pravidiel žánru, čo už možno niekomu až tak pochuti nie je. Pre mňa však jednoznačne jeden z majstrových lepších filmov. 80% (08.05.2014)

Londýnská kriminálka o škrtičovi, smůle, ironii osudu, ale taky o tom, že na každou svini se vaří voda. To celý v nablýskaným a odladěným kabátku hitchcockovského štryhu, obohaceným o zajímavé dialogy. Bavil jsem se nadprůměrně, i když na plnej to rozhodně není. A z názvu plynoucí zběsilé tempo zde určitě nečekejte. 75% (29.11.2014)

Zářný příklad toho, jak může režijní tvůrčí invence udělat z průměrného filmu nevšední zážitek. Chvilku jsem si musel zvykat na ty šílené ohozy a účesy evropských 70. let, ale v moměntě, kdy se Hitchcock vytasil s prvním brilantním momentem, došlo mi, že i když se změnila dekáda a kontinent, ten filmový génius tam pořád je. Pokud si budu Frenzy kvůli něčemu pamatovat, bude to Hitchova práce s tichem, napětím a jeho odvaha být v určitých momentech sexuálně vulgární, za což mu nikdy nepřestanu tleskat. Ve výsledku vás tak čeká několik momentů, kde "Hitchcock touch" jede na plné obrátky, a které by žádný jiný režisér nikdy takhle nenatočil. Možná se to může zdát jako povrchní úvaha, ale pro mě je tohle dostatečný důvod k tomu, aby se obyčejný film stal alespoň trochu neobyčejným. 7/10 (13.01.2020)