Nepřítel

Je to hodně dlouhý film, vlastně se v něm až tak moc neděje, Auteuil podává svůj standardní výkon, Cluzet nemá prakticky prostor, hudba je tak nenápadná, že ji nepostřehnete... Jenže tohle všechno dohromady skvěle funguje. Garcia předkládá zádumčivý příběh, který vypráví s ideálním odstupem. A dokáže se s kamerou ukrýt za roh, i když jde starostlivý taťka měřit dětem teplotu. A že tahle scéna se dala natočit úžasně blbě, ani nechci domýšlet, jak by ji pojali Patamatové z Hollywoodu. (26.07.2012)

Tento film na mě hluboce zapůsobil. Jde o příběh muže, jenž v jedné zdánlivě banální, ve skutečnosti však mezní životní situaci zaváhal a nikdy se již nedokázal vrátit zpět do normálu. Od té doby před všemi (i před nejbližšími přáteli a rodinou) chrání své křehké ego rostoucí konstrukcí lží a navenek projevovaným stoickým klidem. Zřícení těchto hradeb není schopen ustát a jeho destruktivita dostává volný průchod. Přiznávám, že mi hlavní hrdina byl nesmírně sympatický, a proto mě závěr filmu (způsob, kterým hrdina vyřeší zhroucení svých lží) zklamal - nevěřím, že by člověk v takové situaci skutečně jednal tak, jak film ukazuje. Jisté scény naznačují, že hrdina svůj kolaps řeší uváženě a s rozvahou, zatímco já bych čekal okamžité, zkratkovité a improvizované jednání. Nicméně jde jen o můj pocit a nejsem psycholog. Film rozhodně stojí za shlédnutí a moc se těším, až ho uvidím znovu. 7/10 (01.11.2005)

Spočiatku pomalé, s minimálnou snahou o vyvolanie akéhokoľvek druhu emócií. No od určitého momentu vás nečakane zasiahne tak ťaživý pocit úzkosti, že neprehltnete vlastné sústo slín. Človek by v živote nepovedal, že dokáže na tak dlhú dobu zadržať dych. Malá rada na záver, je dosť možné že vám samotný snímok celkom solídne skazí deň, čiže vybrať vhodnú chvíľu, dobu či čas, na sledovanie takéhoto druhu filmu, opierajúceho sa o takýto druh príbehu, je zrejme skrátka "nemožné". Skutočne som nečakal, že film, ktorý od úvodu nedisponuje takmer žiadnou atmosférou, v podstate si len tak plynie, sa takýmto spôsobom zvrtne, pričom ponúkne emócie, ktoré ho doslova zarazia do fotelky. (10.09.2017)

Jean-Marc hraje „představení“, pro svoji rodinu, pro okolní svět a pro sebe. Udržuje obraz vlastního „já“. Staví okázale na odiv svůj společenský status úspěšného a bohatého lékaře.Vytvořil image, která neodpovídá realitě, ale okolí ji uvěřilo. Nakonec, bludiště lží nahradí strach. Strach ve své nejintenzivnější podobě: v podobě paniky.Už tak depresivní pocit z filmu, umocňuje fakt, že je podle skutečné události. (07.08.2005)

„Na nic jste se neptal? Vůbec o ničem jste nepochyboval?“ - „Možná jsem mu jen neuměl naslouchat.“ Nevím, do jaké míry byl film inspirován skutečným příběhem. Nic to ale nemění na tom, že tohle psychologické drama se mi postupně dokázalo dostat pod kůži. Hlavní hrdina Jean-Marc od začátku působí zvláštně a divák poměrně dlouho netuší, co se mu honí hlavou, proč se chová tímto způsobem, jaké je vlastně jeho tajemství. Ale od chvíle, kdy navštíví svého tchána, se mnohé změní. Divák začne Jean-Marca vnímat jinak. Jeho lhaní, tajnůstkaření, předstírání tiše pozoruje, a čeká na moment, kdy spadne klec. Jenže čím blíž je konec snímku, tím víc člověka mrazí, protože počáteční apatie Jean-Marca, jež odpovídá i záměrně sterilnímu způsobu vyprávění (vůči němuž naopak emocionálně rezonuje Badalamentiho krásně posmutnělá hudba), se postupně mění v čirou chladnokrevnost…Daniel Auteuil je každopádně skvělý a ani si nedokážu v jeho roli představit jiného francouzského herce, který by byl typově přesnější. Za mě silné 4*. (05.08.2023)